Proti své vůli?

Proti své vůli? devatenáctá část

9. srpna 2012 v 22:29 | Gabi

Proti své vůli? osmnáctá část

23. května 2012 v 18:31 | Gabi

Proti své vůli? sedmnáctá část

21. května 2012 v 17:22 | Gabi

Z pohledu Mary:
Ta je tvrdohlavá jako mezek! "Nikky!" zavolala jsem na ni a ona se zastavila. Společně jsme šly do parku. "Proč mu nechceš odpustit? Vždyť říkal, že tě nepodvedl," podívala se na mě bolestným výrazem. "Protože mu to nevěřím!" rozbrečela se.

O dva týdny později:
Z pohledu Carol:
Chystala jsem snídani. Vyrušil mě od této činnosti výkřik malé. "Tata!" rychle jsem opustila kuchyni. "Zayne!" skočila jsem mu kolem krku a malá se šťastně smála.

Z pohledu Mary:
Ráno jsem vstávala v šest. Chtěla jsem se nasnídat, ale k velkému překvapení jsem už doma žádné jídlo neměla. Oblíkla jsem si kalhoty připomínající pyžamo, bílé tílko, koženou bundu. Samozřejmě jsem nezapomněla na wayfarerky a conversky. Vzala jsem tašku, mobil,klíče a vyrazila jsem.
Cestou z obchodu mě překvapily davy holek, které se sunuly k letišti. Některé měly i transparenty. Jeden jsem si přečetla. Stálo tam 'Marry me Liam'. Nad ničím už jsem nepřemýšlela a rozběhla jsem se k letišti. Na běhání jsem docela dobrá a tak jsem v hale byla mezi prvními (škoda že těch prvních bylo asi dvě sta :D). Procpala jsem se dopředu a už jsem viděla kluky. Tašku s nákupem jsem hodila po jednom bodyguardovi a rozběhla jsem se za nimi. Ostatní bodyguardi si uvědomili že to jsem já (:D) a tak se mě ani nesnažili zastavit.
Běžela jsem halou a fanynky mi zřejmě záviděli. Doběhla jsem k nim a skočila jsem mu do náruče. "Mary!" nadšeně mě obejmul a líbnul mě do vlasů. "Jaktože jste tady?" pořád jsem se smála a nepřestávala jsem se na něho dívat. "Všem se stýskalo. A taky zrušili jeden koncert z technických důvodů," šibalsky se na mě usmál a následoval jeho obvyklý dotaz, "Jak ten čas využijeme?" zasmála jsem se. "Hmm, možná... Co třeba kino?" zatvářil se trošku zklamaně, ale pak souhlasil. Ostatní kluci už nedočkavě pokašlávali a jakmile mě Liam pustil, Harry mě bratrsky obejmul. Následovali i ostatní. A pak jsme se rozešli do svých domovů.

Proti své vůli? šestnáctá část

19. května 2012 v 17:44 | Gabi

Vstoupila jsem do místnosti za sklem a rozhlížela jsem se po všech dětech. Můj zrak se zastavil na cedulce Tomlinson. Tobias a Ian Tomlinson. Při pohledu na ty dva malinké klučíky, kteří se podobali každý jednomu rodiči, se mi chtělo brečet štěstím. Zírala jsem tam na ně a chtěla jsem tam za nima jít a pochovat si je, ale zrovna spali. Pak jsem si uvědomila, že jsem Louisovi ještě nezavolala. Vytočila jsem Louiho číslo a po prvním pípnutí to vzal. "Tak co? Všichni v pohodě? Jací jsou kluci? Jak se má Vil? Dáš mi ji k telefonu," schladil mě jeho vodopád otázek, takže jsem ho přerušila. "Louisi stop!" zmlkl a poslouchal. "Kluci jsou krásní a všichni v pohodě, teda až na tebe," zasmála jsem se. "Vyfoť mi je až budeš moct a nezapomeň vyřídít Vil že ji miluju. Teď už zase musím běžet, kluci beze mě nemůžou zpívat věčně." "To chápu, zatím se měj," položila jsem mu to a šla jsem si sednout k Vil.

Táákže, takhle zhruba budou časem vypadat, akorát jeden bude modrookej blonďák a druhej zelenookej brunet (píše se to tak? zní to směšně :D)

Z pohledu Louise:
Byli jsme na začátku Up all night když mi konečně zazvonil mobil. Omluvil jsem se klukůma za nesouhlasného pištění fanoušků jsem odešel do šatny.
Sesypal jsem na Mary hromadu dotazů. Na všechny bleskově odpověděla a tak jsem se mohl vrátit na podium. Kluci dozpívali a tak jsem oznámil světu, že jsem už půl hodiny otec. Fanynky ječely nadšením a kluci mě objali.

Proti své vůli? patnáctá část

17. května 2012 v 17:49 | Gabi

Z pohledu Mary:
Jak mi to Lou mohl udělat? Do háje! Nechci s ním mluvit a ani ho nechci vidět. Šla jsem přes celou zahradu až na louku, kterou protíkal potok. Sedla jsem si na mostek a rukama jsem si přitáhla kolena k sobě. "Mary já.." doháje jak mě našel tak rychle? "Liame nech toho! Já na to vážně nemám náladu. Určitě to bude moc hezká výmluva, ale já ji slyšet nechci!" zvedla jsem se a kráčela zpátky k domu. Teda, měla jsem to v plánu, ale on mě chytil za ruku. "Mary, já tě miluju," zarazila jsem se. "A jak ti to mám věřit? Nemáš žádnej důkaz," znovu jsem se dala do pohybu a přitáhl si mě k sobě. Dlouze mě políbil. "Stačí to jako důkaz?" "Ještě si to nechám projít hlavou." Vracela jsem se k domu a tentokrát už mě nechal jít.

Z pohledu Liama:
Když znovu odcházela, už jsem ji za ruku nechytal. Akorát by byla ještě víc naštvaná. Mrzí mě, že mi nevěří, ale přece jenom slíbila že o tom bude přemýšlet....

O týden později:
Dneska půjdu rovnou do postele, řekl jsem si v duchu a vstoupil jsem do obýváku. Bylo uklizeno a bytem se rozlévala vůně vaření. Nejistě jsem šel do kuchyně. "Mary? Co tady děláš?" mile jsem se jí zeptal. "Já se ti chci omluvit," zklopila zrak dolů, ale já jsem ji zvedl za bradu. "Ty se mi nemáš zaco omlouvat," políbil jsem ji. "Co to vaříš dobrého?" "Kuře a rýži. Mrkev už mi leze krkem, celej týden jsem nic jinýho nejedla," zasmála se. "Chyběla jsi mi," řekl jsem jí a ona mě obdarovala svým krásným úsměvem. "Ty mě taky," obejmul jsem ji a políbil do vlasů. "Miluju tě." Mary se provokativně usmála. "Já tebe víc!"

Proti své vůli? čtrnáctá část

15. května 2012 v 18:18 | Gabi

Vzbudila jsem se (jak jinak) pozdě. Rychle jsem vstala, upravila se, oblíkla, namalovala, vzala kabelku, jeden croissant a rychle jsem běžela na generálku.
Přišla jsem ještě než přišel režisér, takže to bylo v suchu.
Skončili jsme něco po třetí, premiéra je až v devět, takže se teď stavím doma, u Vil a za Áďou.
Liam má dneska nějakej koncert, ale slíbil že na tu premiéru přijde. *Crrrr * rozléhalo se bytem. "Vil? Co tu děláš," dívala se na mě ubrečenýma očima. "Ty víš že odjíždějí na roční turné?" "Včera mi to řekl. Je mi to líto, ale je to jejich práce." "Já bych to bez něj vydržela, ale to dítě, vem si že 7 měsíců nebude znát svého otce!" plakala. Musela jsem ji obejmout, "Já ti budu pomáhat s tím prckem." "No a pak je tady ještě jedna věc..." "Jaká?" "Ony to budou dvojčata," nevinně se usmála a o mě se pokoušely mrákoty. "Já ho zabiju," procedila jsem mezi zubama. "Ne!" vykřikla a přešla do šepotu, "On to ještě neví," sklopila zrak dolů. "Cože! Ty si ze mě děláš srandu!" vyskočila jsem z gauče a začala jsem šílet, ale to je u mě v poslední době normální. "Mary zklidni se," chytila mě za ruku a znovu mě posadila. Přešla na jiné téma, ale pořád musím myslet na to, kdy mu to řekne. Přerušila jsem ji v plovině věty, "Kdy mu to řekneš?" překvapeně se na mě podívala. "Dneska po tvém představení." Dál už jsem to neřešila. Podívala jsem se na hodinky. Za hodinu mám být v divadle. Rozloučila jsem se s Vil a šla jsem se upravit. Vyrazila jsem akorát, takže jsem natozdíl od rána stíhala.
Půl hodiny před představením mi volal Liam, že to prý nestihne. Je mu to prý moc líto a že mi to vynahradí. Dělala jsem že mi to nevadí, ale byla jsem z toho smutná.
"Co se stalo?" přišla mi ještě Vil popřát štěstí, ale uviděla mě skleslou. "Liam to nestihne, alespoň že tu budete vy," silně mě obejmula a pak odešla za Louisem.
Samozřejmě se neukázal ani na after party a tak jsem odešla dřív než se ode mne čekalo. Doma jsem se hned osprchovala a šla spát. Byla jsem hrozně unavená, ale jsem ráda že se mi plní sen, vždycky jsem chtěla být herečkou.
Vstala jsem se skvělou náladou a viděla, že Liam ještě spí. Ani nevím v kolik přišel. Oblíkla jsem se a šla jsem nakoupit. Cestou mě upoutal jeden titulek...

Proti své vůli? třináctá část

13. května 2012 v 12:13 | Gabi

Z pohledu Louise (+/- 14:30):
Na večer jsem naplánoval menší oslavu Violiných narozenin. Jen já a ona. Mám v plánu ji požádat o ruku... Od včerejška mám v hlavě naprostej zmatek. Nikdy jsem se nechtěl brzo stát otcem, ale teď se nesmírně těším. "Louisi? Ty už jsi doma?" volala na mě z kuchyně. "Jsem! Obleč si na sebe něco pěknýho mám pro tebe překvapení," políbil jsem ji na tvář a ona mě poslechla.

Z pohledu Vil:
Zajímalo by mě co má zase za lubem. Bez většího rozmýšlení jsem si na sebe vzala černo-bílo prožkované šaty, černé sáčko a černé lodičky s otevřenou špičkou.
Šla bych i bez saka, ale už se mi začíná rýsovat bříško. Vyčesala jsem si culík a lehce jsem se namalovala. "Jéé, ty jsi proužkovaná," hned se rozplýval Louis.
"Co bych neudělala, abys byl šťastný," usmála jsem se a políbila jsem ho. "Pojď," táhl mě za ruku. Před vchodovými dveřmi mi zavázal oči. "Louisi jestli spadnu, nakopu ti zadek!" "Neboj, povedu tě," uklidňoval mě, ale mě to moc nepomáhalo. Pomohl mi do auta. Pak jsme jeli zhruba čtvrt hodiny. Nakonec mi pomohl vystoupit. Slyšela jsem vodu, uklidňovalo mě to. Rozvázal mi oči. Stáli jsme před domem. "Louisi, co to do pekla je?" otočila jsem se na něho. "Náš dům," usmál se a vzal mě za ruku. Procházeli jsme místnost po místnosti. "To je krása!" skočila jsem mu kolem krku. "A navíc si ho můžeš sama navrhnout nábytek," políbila jsem ho. "Vždyť by stačil ten byt." "Já chci pro naše malé jen to nejlepší!" "Budeš ten nejúžasnější táta!" políbil mě, "A ty máma."

Z pohledu Mary:
V osm mi zazvonil mobil. "Vil? Co se stalo?" "Nic, jen máme menší oslavu mých narozenin a tak vás chci pozvat," řekla zvesela. "Dobře. Kdy a kde?" "Tady kousek v restauraci Red Rose a pokud možno hned." "Dobře čekej nás za půl hodiny, zatím," tipla jsem to a šla se oblíct. Vzala jsem si černé kalhoty s květovaným potiskem, černou halenku, starorůžové sako a béžové lodičky s otevřenou špičkou. Pak jsem si vzala mobil a hodila jsem ho do růžovo-černého psaníčka. "Liame! Hejbni zadkem a obleč se, jdeme na oslavu k Vil," nespokojeně se zvedl a za patnáct minut jsme už seděli v autě.
Vil s Louisem byli u stolu až někde vzadu. Hned jak nás uviděla Vil, zvedla se a šla mě obejmout.
"Mamino, tobě už roste břicho," popíchla jsem ji. Dělala uraženou, ale nakonec se taky zasmála. Objednali jsme si jídlo a čekali jsme. Louis se zdál nervozní a Liam se uculoval jak kdyby se něco mělo stát. Přinesli nám předkrm. Ústřice.

Z pohledu Vil:
Ústřice mám ráda. Zvedla jsem jednu a pod ní byl prstýnek. Chtěla jsem se zeptat Louise který seděl ještě před chvílí naproti mně, ale našla jsem ho na kolenou přede mnou. "Violet Wilsonová, staneš se paní Tomlinsonovou?" vůbec jsem nevěděl co říct. Ty hormony a emoce působily svoje, ale odpověď jsem znala už skoro rok a půl. "Ano pane Tomlinsone!" nasadil mi prstýnek na prst a obejmul mě. Viděla jsem Mary jak brečí štěstím, nebo tím že ji Liam o ruku ještě nepožádal, popravdě mi to teď bylo ukradený.

Z pohledu Mary:
Bylo to krásný, hned jsem si představovala jaký to bude až mě jednou někdo požádá o ruku. Dojedli jsme a pomalu jsme se s Liamem začali zvedat a odcházet. Celou cestu jsme byli potichu. Ani jeden jsme nevěděli co říct. Hned jak jsme přijeli Liam obsadil gauč a já koupelnu.
Vyšla jsem ve svým roztomilým pyžamu a chtěla odejít do ložnice. "Mary počkej, musím s tebou mluvit," přerušil mě a já jsem si sedla vedle něj. "Za dva měsíce odlétáme na roční turné," sklopil pohled a mě se draly do očí slzy. Já vím, řeknete si, že jsem hrozná, ale dva měsíce je málo. Většinou se moc nevídáme ani normálně a teď tohle. "Já nevím co ti na to mám říct!" vydechla jsem zoufale. "Víš že se ti jako vždycky budu snažit volat a navíc máme ještě dva měsíce." Obejmul mě a já jsem se schoulila u něj v náručí. Já to ještě nějak přežiju, ale co Vil? Je těhotná a pokud dobře počítám, Louis přijde o první měsíce života jeho dítěte. Myslím, že je dobře že s Liamem zatím žádné nečekám. Políbil mě do vlasů. "Miluju tě," pošeptal. "Já tebe víc," políbila jsem ho a teď už jsem šla doopravdy spát.



Proti své vůli? dvanáctá část

8. května 2012 v 14:47 | Gabi

"Jsem těhotná, to mi je!" vykulil na mě oči a já jsem až teď pochopila, co jsem to řekla. "Cožeto jsi?" nechápal. "Nech to plavat," řekla jsem a odcházela do ložnice. Zastavil mě. "Ty jsi vážně těhotná?" teď už se usmíval. "Jo jsem. Zlobíš se?" "Proč bych se měl zlobit? Jsem šťastný!" chytil mě kolem pasu a zatočil se se mnou. "Miluju tě!" zakřičel snad na celý Londýn. Dala jsem mu prst před pusu. "Taky tě miluju!" políbila jsem ho.

Proti své vůli? jedenáctá část

5. května 2012 v 20:00 | Gabi

O šest měsíců později:
"Liame pohni si!" křičela jsem na něj do ložnice, protože už jsem byla obutá a nechtěla jsem si zaneřádit právě uklizený byt. S Liamem jsme si ho koupili před měsícem. Pořádáme tady párty a oslavy a filmové večery na které chodí i kluci (samozřejmě i s holkama). Dneska se to, ale mění, jedeme na filmový večer k Harrymu a za pár minut nás má vyzvednout Louis s Vil. *ccccrrr * rozléhalo se bytem. "No tak Liame! Už pojď!" tentokrát jsem už zakřičela naštvaně a otevřela dveře.
"Ahoj, kde je Liam?"

Proti své vůli? desátá část

3. května 2012 v 20:01 | Gabi


Mary:
Nastal den D. Dneska jsou Brit Awards. Aďa je už u Harryho mámy a já jsem si teď dala sprchu. Teď už se jen oblíct. Vzala jsem si fialové dlouhé šaty bez ramínek, černé lodičky s otevřenou špičkou a černé psaníčko. Nechala jsem si rozpuštěné vlasy, protože je mám od přírody vlnité. Udělala jsem si make-up. Podívala jsem se na hodiny. Harry má přijet až za deset minut. Proto jsem se snažila soustředit na chůzy ve vysokých potpatcích, na které nejsem zvyklá. No, nevypadá to zrovna nejlíp, ale v keckách jít nemůžu.
"Vidím že už jsi připravená, můžeme jet?" přerušil mě Harold, který stál ve dveřích.
"Samozřejmě, jenom ještě zavolám Vil." Hned sešla ze schodů. Vypadala nádherně. Černo-zlaté šaty se zlatými lodičkami a černým psaníčkem, jí dokonale podtrhovaly její krásnou ppostavu. Vlasy měla rozpuštěné.
"Vypadáš nádherně," řekly jsme obě zaráz a začaly jsme se smát.
"Nerad ruším dámy," přerušil nás Harry, "Ale měli bychom už jet."
"Máš pravdu už jdeme." V autě seděli všichni kluci a ještě Carol s Nikky. Když jsem uviděla Liama srdce mi začalo bouchat jako splašené. Usmál se na mě a já na něho. Jak moc ho chci políbil a prohrábnout jeho krásné vlasy. Takhle to dál nejde! Musím si s ním promluvit a to ještě dnes. Limuzína zastavila a my jeden po druhém lezli z auta, Zayn pomohl Carol, Louis Vil, Harry Nikky, Niall Phoebe a mě pomáhal Liam. Přijmula jsem jeho pomoc. Všude kolem byli novináři. Kluci udělali pár poz.
"Zdržíš se i na afer party?" šeptl mi do ucha Liam.
"Budu a potřebuju si s tebou promluvit," pošeptala jsem mu zpátky.
"To já s tebou taky, chybíš mi!"
"Ty mě víc," kdyby tam okolo nestáli ti paparazzi tak bych ho asi políbila, ale radši jsem to nechala být.
Seděli jsme u stolu a každý si mě prohlížel, jakoby tím chtěli říct ''co tady ta 'nic' dělá?''
V podstatě mi bylo jedno, že jim vadím, protože jsem tady byla s lidmi, které mám nejraději. A hlavně s Liamem. Nacházela chvíle, kdy měli vyhlásit nejlepší píseň.
"A cenu za nejlepší píseň roku získává, One Direction s písní What makes you beautiful!" všude kolem se strhl rozruch. Kluci se radovali a všechny nás objímali. Samozřejmě pak následovala děkovná řeč, ve které děkovali fanouškům atd.

O dvě hodiny později:
Už jsme měli dost vypito a k našemu rozhovoru ještě nedošlo. Už jsem tu zůstala jen já a Liam, ostatní se někam vypařili (po párech :D).
"Liame, můžu s tebou mluvit někde v soukromí?" překvapeně se na mě podíval, ale souhlasil. Zavedl mě do jedné tmavé chodby, opřel se o zeď a sledoval mě.
"O co jde?" zeptal se po dlouhém tichu.
"Já..já, chci se ti omluvit za to všechno..." nechala jsem tu větu otevřenou.
"I já, moc mi chybíš Mary," chytil mě za pramen vlasů a přitáhl blíž k sobě, "Miluju tě!" řekl a já jsem neměla šanci odolat jeho rtům. Líbali jsme se pořád dál a dál než jsem se od něj odtáhla. "Musím už jít," smutně se na mě podíval. "Můžu tě doprovodit?"
"Jo," usmála jsem se na něj a chytili jsme se za ruce. Venku nás hned fotil nějaký paparazzi. "Buď v klidu, tohle dělají běžně," pevněji sevřel mou ruku a políbil mě. Nakonec se to doprovázení protáhlo na celou noc. Ne že bychom spolu něco měli, ale pozvala jsem ho dál a pustili jsme si film u kerého jsme rychle usnuli.
Ráno jsem vstala brzo a šla jsem na nákup (no co Liam to beze mě zvládne :D) Cestou jsem pohledem zabloudila k stánku s novinama. Okamžitě mě praštil do obličeje titulek: Liam Payn se vytratil z after party s neznámou dívkou!
To zas budou žvásty! Koupila jsem je a šla zpátky. Ještě spal sedla jsem si do křesla a pročítala je.
"Kdo je to?" zakryl mi někdo (Liam) oči.
"Vyděsil jsi mě, za to bych tě teď měla potrestat!" opětovala jsem jeho úsměv.
"A co má být můj trest?" natěšeně se na mě díval až jsem se tomu musela smát.
"To se ještě uvidí," líbla jsem ho na nos a znovu jsem se začetla. Zazvonil mi mobil.
"Babi? Co potřebuješ?" ptala jsem se protože nám moc často nevolá.
"Chci ti říct, že si zítra přijedu pro Adámka. Musíš dodělat školu a protože jsem viděla tvoje známky tak jsem se takhle rozhodla. A vysvětli mi laskavě ty fotky v časopise. Kde byl Adam?"
"Nemůžeš mi ho vzít! Školu zvládám a ta párty byla výjimka a byl u Harryho mámy!"
"Přesně proto si ho vezmu!" z hlasu bylo poznat že už je rozhodnutá.
"To sis na něho vzpomněla brzo!" zasyčela jsem na ni ještě do telefonu a položila jsem jí to. Sedla jsem si na gauč a rozbrečela jsem se.
"Co se stalo?" hned zjišťoval a u toho se mě snažil ukonejšit.
"Babička se rozhodla že mi vezme Adama, prej zanedbávám školu," nechápavě mě sledoval. "Kdo je Adam?" řekl podezíravě.
"Mimino," vypustila jsem ze sebe aniž bych promyslela co říkám.
"Ty máš s někým mimino?"
"Ale ne," usmála jsem se, "To je můj malej bráška, dostala jsem ho do péče i s Vil po ..po smrti našich rodičů." políbil mě na tvář. "Už jsem se bál že jsi mě vyměnila," usmál se. "To bych neudělala," oplatila jsem mu úsměv a on mě líbal, všude kde jen to šlo. "Miluju tě," pošeptala jsem mu do ucha a oplácela jeho polibky i dotyky. Pomalu mě pokládal na pohovku. Zarazila jsem ho. "Tady ne, Vil se může kdykoli vrátit," usmál se, chytil mě za ruku a odtáhl do mého pokoje. Dál už to snad popisovat nemusím ;)

Omlouvám se za hrubky :)




Proti své vůli? devátá část

1. května 2012 v 19:23 | Gabi
"Musím vám sdělit špatnou zprávu..." začal a mě okamžitě naskočila husí kůže.

"Vaši rodiče jsou mrtví," zastavilo se mi srdce.

"Jjj..jak myslíte rodiče?" nechápavě jsem se ho ptala a on mě posadil na lavičku.

"Vaše matka zemřela při porodu a váš otec krátce poté havaroval, byl na místě mrvý. Je mi to moc líto." Usedavě jsem se rozbrečela.

"Ttt...to nemůže být pravda!" vykřikla jsem nešťastně.

"Bohužel je to tak. Říkám vám to hlavně, protože teď dostáváte do péče své sourozence a restauraci." Tohle už na mě bylo moc. Rozběhla jsem se ven a zhroutila jsem se v parku na lavičku.



2 měsíce později:

S malým Adamem jsem byla na nákupu, když do mě někdo vrazil.

"Harry!" vykřikla jsem a vrhla jsem se mu kolem krku."

"Hou, hou, hou! Uklidni se," uklidňoval mě, ale on sám mě mačkal.

"Harry je to fajn, ale mám pocit že se za chvíli udusím."

"Promiň, ale mám takovou radost že tě vidím!" omluvil se a potom znehybněl, "Ty máš dítě," koukal na mě s vyvalenýma očima.

"Ne to ne, to je můj bráška Adam."

"A kde máš mámu?" do očí se mi vlily slzy, "Ou, promiň já.."

"To je dobrý," přerušila jsem ho, "Už to budou dva měsíce."

"Nechtěla bys zajít někam na kafe?" zeptal se mě. "Víš Harry, to nepůjde. Ještě se musím stavit v restauraci a pak se taky ještě musím mrknout na učení," smutně jsem se na něho podívala. "A co kdybych šel k vám? To by šlo ne?" usmál se.

"Máš pravdu, to by šlo, ale mám jednu podmínku, pro Liama jsi mě neviděl!"

"Proč? Mary on tě miluje. Proč se mu vyhýbáš?"

"Já...já.. já ho pořád miluju, ale prostě to nejde!"

"A zase jsme u toho," zakroutil nesouhlasně hlavou, "Já a Nik, Zayn a Carol a Violet s Louisem jsou toho důkazem, jde to Mary, ale musíš chtít!"

"To mu nemůžu udělat, vždyť se podívej! Jsem studentka, která má na krku dva sourozence a restauraci, co nemá čas ani na sebe, natožpak na svého kluka!" zklamaně se na mě podíval. "Je to tvoje rozhodnutí," řekl tiše a pokračovali jsme jiným tématem.











Doma:

"Páni, máte to tady krásný!" nadšeně mi řekl Harry.

"No jo no, za to může táta," všiml si mých slz. "On taky?" udiveně se zeptal.

"Taky," obejmul mě, ale v tom začal fňukat Adam.

"Prosím podrž ho, musím mu udělat mlíko," podala jsem mu ho do náruče.

"Půjdeš s náma na Brit Awards?" zavolal na mě do kuchyně.

"To jako myslíš vážně?" koukla jsem na něj zpozarohu.

"Tak jasně že jo, jsi jedna z našich nejlepších kamarádek," mrknul na mě.

"Opravdu mi lichotíš, ale mám nastarost Adama." Usmál se na mě.

"Moje máma by ti ho pohlídala," koukala jsem na něj z vyvalenýma očima.

"Vážně? To je..." obejmula jsem ho a dala jsem mu pusu na tvář.

"Rozmačkáš si brášku," uchechtl se, "Moc rád jsem tě viděl, ale už musím jít, kluci se budou ptát kde jsem byl." Zamračil se na mě.

"Já vím, řekni třeba že jsi byl... v kině."

"To mi nezbaští, ale cestou snad něco vymyslím," dal mi pusu na tvář a odešel.



"Tak to vidíš bráško, všichni chlapi jsou stejní. Doufám že ty budeš ten nejlepší na světě," políbila jsem ho na čelíčko a on se radostí zasmál. Miluju ho stejně jako Liama. Proč to musí být tak těžký? Každou minutu posledních pár měsíců na něj myslím. Moc ho chci obejmout a políbit ho, ale nechci mu kazit život. Práskly vchodové dveře.

"Vil? Ty už jsi doma? Neměla jsi být s Louisem?" naštvaně sebou praštila na gauč.

"Řekl že se mnou nikam nemůže, protože maj nějakou schůzku, nebo co."

"Kvůli tomuhle jsi naštvaná?" musela jsem se smát.

"Jo, víš jak dlouho jsem si vybírala oblečení?" dostala jsem z ní výbuch smíchu a ona ještě naštvanější odešla do pokoje. "Zase jsme sami," řekla jsem bráškovi, který už zase chrupkal u mě v náručí. Odložila jsem ho do postýlkya odešla za ní.

"Vil promiň, ale nemůžeš se urazit kvůli takové prkotině!"

"Ty mi máš co říkat, svůj nejlepší vztah jsi zahodila!" významně se na mě podívala.

"Ty to nechápeš! Já jsem to udělala kvůli němu! Nechtěla jsem mu zkazit život!"

"To jsou jen výmluvy! Přiznej si že bez něj nemůžeš být! A vzdala jsi se kvůli fanynkám! Že mám pravdu?" křičela na mě, ale já jsem věděla že má pravdu. Až teď si uvědomila co řekla.

"Mary, promiň já..."zbytek jsem neslyšela prorože jsem už běžela chodbou na zahradu. Zastavila jsem se až u říčky která z části protéká naší zahradou. Sedla jsem si a brečela. Přemýšlela jsem u toho, proč je všechno tak složitý. Najednou na mě někdo sáhl. Lekla jsem se, ale zjistila jsem, že je to jen Louis.

"Co se stalo?" staroslivě se zeptal a pokusil se o úsměv.

"Nic," odpověděla jsem a utírala jsem si u toho slzy, které mi tekly po tváři.

"To tvrď někomu jinýmu," sedl si vedle mě a obejmul mě kolem ramen.

"Nestojí to za řeč, radši se stav u Vil, nebo tě brzo zabije," zasmála jsem se, on taky a šel.


Liam:

Louis šel zase za Vil. Rve mě to na kusy. Stýská se mi po Mary. Ani mi nepíše, ale co čekám když jsem se s ní ani nerozloučil a sám jí nepíšu. Harry přišel nějak pozdě, běžně chodívá dřív.

"Kdes byl tak dlouho, Romeo?" podíval se na mě takovým zvláštním pohledem.

"U Mary," řekl klidně a odešel. U Mary? On to táhne s Mary? Blbost vždyť má Nikky. To by jí neudělal! Musím jí co nejdřív zavolat. Ozvala se rána. "Co se stalo?"

Doufám že se líbí :)




Proti své vůli? osmá šást

29. dubna 2012 v 15:15 | Gabi

"Tohle mi nedělej!" zavolal za mnou.
"Já jsem tě varovala!" běhala jsem sem a tam, ale nakonec mě dohonil a zůstal na mě jako já na Niallovi.
"Ty jsi zlý! Pust mě!" rozkřikovala jsem se na něho ale on se jen smál.
"Tak jasně. Pustím tě a ty mi zdrhneš, to tak," pohladil mě po tváři.
"Prosím, už mě pust! Začíná mě bolet břicho," na tohle už slyšel a slezl.
"Promiň," omlouval se a pomohl mi vstát. Když jsme stály znovu tváří v tvář, podívala jsem se mu do očí, měl v nich starost, úzkost a něco jako štěstí.
"Neboj jsem v pohodě, z toho se vyspím," políbila jsem ho na nos a kráčela zpátky do vily. Doběhl mě a chytil mě za ruku. Propletl svoje prsty s mými a dal mi pusu.
"Takhle je to lepší ne?" usmál se.
"O moc," řekla jsem mu a usmála se.

Poslední tři týdny jsem zažívala štěstí. Liam byl ke mně tak pozorný, ale na dálku to nepůjde a já nastoupím na univerzitu a nebudu mít taky čas.
"Liame? Můžu si s tebou promluvit?"není to zrovna dobré řešení, ale nemám na výběr.
"Jasně zlatíčko," odpověděl sladce a já jsem začala ztrácet odhodlání.
"Liame víš já.. já myslím..." začala jsem, když jsem zavřela dveře od jeho pokoje.
"Já myslím.. že to nemá cenu.." zíral na mě.
"Co nemá cenu?" vykulil na mě oči.
"Náš vztah, miluju tě, ale prostě... nedokážu to, to prostě není v lidských silách, promiň," ukončila jsem náš rychlý rozhovor a se slzamy v očích jsem utekla k sobě do pokoje. Svalila jsem se na postel a brečela.
"Můžu dál?" zeptal se Harry.
"Co potřebuješ?" mluvila jsem spíš do polštáře než na něho.
"Co jste si s Liamem řekli? Je na tom zhruba stejně jako ty..." starostlivě si mě měřil očima.
"Ukončila jsem to," vydala jsem ze sebe mezi vzlyky.
"Proboha proč?" vytřeštil oči.
"Já na to prostě nemám. Ty twetty, zprávy na fb, noviny, časopisy, fanynky a ta dálka," znovu jsem se rozvzlykala a Harry mě přátelsky objal.
"Nesmíš to vzdát. Podívej na ostatní a na mě s Nikky, nikdo kromě tebe to nevzdal!"
"Já na to nemám ani sílu ani odvahu!" Vzal mou hlavu do dlaní.
"Víš co mě napadlo když jsem tě poprvé uviděl?"
"Ne, copak ti čtu myšlenky?"odsekla jsem mu neumyslně.
"Viděl jsem, krásnou, mladou, statečnou a na první pohled silnou dívku. Kam zmizela?"
"Harry prosím, nech toho!" ustaraně se na mě podíval.
"Nemůžu toho nechat! Děláš největší chybu svého života a navíc nechci aby se ti něco stalo, když už zítra odjíždíte." Pokusila jsem se o úsměv, ale nějak se nepovedl. "Mám tě ráda Harry," políbila jsem ho na tvář.
"Jsi jako moje sestra, mám potřebu tě chránit," oba jsme se zasmáli a on potom odešel.

Následující den:
Se všemi jsme se rozloučili, jen Liam nesešel dolů. Zahlédla jsem ho v okně jak brečel. Brečel? Kluci nebrečí. Mary ty huso! Dohnala jsi ho k slzám! "Ahoj sestřičko," objal mě Harold a políbil mě na čelo. "Budu ti psát," řekla jsem mu ještě a nastoupily jsme do auta.

Liam:
Nepochopil jsem proč to ukončila, ale musel jsem se s tím smířit.
"Ty nejdeš dolů? Zeptal se mě Hazza.
"Nejdu," zamračil se na mě ale nic neřekl. Mučí mě, že ji mám nechat jít, ale je to její rozhodnutí.

8 měsíců později:
Mary:
Seděla jsem ve škole. Zrovna jsme měli fyziku, to je tak 'zajímavý' předmět! Dívala jsem se z okna, jak dopadají kapky na střechy. Miluju déšť! Ale taky Liama, Nemůžu na něj přestat myslet. Pořád jsem ve spojení s Harrym, Louisem a Niallem a ti mi tvrdí, že na nikoho jinýho, než na mě nemyslí. Dost pošetilý! Do třídy vešel ředitel. "Zůstaňte sedět, jen bych prosil slečnu Wilsonovou ven na chodbu." Ve třídě to zašumělo. Pomalu jsem se zvedla a odešla na chodbu.

Teď mám spisovatelskou krizi, takže ej to nic moc :/ Omlouvám se za hrubky a doufám, že to čtete :)


Proti své vůli? sedmá část

25. dubna 2012 v 19:07 | Gabi

"Není, je mi krásně," usmála jsem se a on můj úsměv opětoval. Znovu jsem pocítila to teplo. Došli jsme až před vilu. Tam se postavil přímo proti mně a pomalu jsme se k sobě přibližovali.
"Louisi ne!" vykřikla Vil a já jsem byla nucena rozběhnout se za výkřikem.
"Promiň," špitla jsem ještě Liamovi a rozběhla jsem se. Louis ležel na Vil která byla na gauči a lechtal ji.
"Louisi přestaň!" křičela ale on nepřestával.
"To jsem tady snad jejiná dospělá?" zaúpěla jsem načež oba okamžitě přestaly. Vil zrudla a utekla k sobě. Já jsem si mezitím vychutnala Louise.
"Jestli ji JAKKoli ublížíš, slibiju ti, že tě zabiju," pomalu jsem se zvedala k odchodu ale ještě jsem se zastavila, "Má ráda růže, červenou, nejoblíbenější film je Titanic a miluje jahody." Vděčně se na mě usmál a rozběhl se do obchodu. Unaveně jsem se svalila na gauč a pomalu se mi začaly zavírat oči. (nehledě na to že je teprve 14hod!) Probudila jsem se až kolem osmé a to protože mi kručelo v břiše. Na pohovce vedle mě seděl Liam a díval se na televizi. Kromě něho tam nikdo nebyl. Teprve potom jsem si všimla, že má ruku na mé noze. Že by ke mně přece jenom něco cítil? Blbost, kdo by se do mě mohl zamilovat? Nikdo! Musela jsem svoje úvahy, ale přerušit, protože se na mě zase začal usmívat a oddělal svou ruku z mojí nohy.
"Tak to vypadá, že se tady někdo probral," sladce se zasmál.
"Moc se mi nesměj, zbyla na mě večeře?" znovu se zasmál.
"Ty se probudíš a hned tě zajímá jídlo, koho mi to jenom připomíná?"
"Hahaha," zvedla jsem se a odkráčela do kuchyně. V kuchyni seděl u baru Niall a cpal se nějakým jídlem. Když mě uviděl, podivně se zatvářil a mě došlo, co to bylo za jídlo.
"Ty jsi mi snědl včeři," zaječela jsem na něho hystericky a on zřejmě pochopil že by měl zdrhat.
"Nialle!" zaječela jsem ještě hlasitěji a následovala jsem ho. Honili jsme se po celé vile až jsem ho nakonec dohonila. Začala jsem ho lechtat.
"Mary přestáááááň, já se počůrááám," stačil ze sebe vydat během lochtání. Seděla jsem mu na břiše.
"Nialle, je to, co cítím opravdu to, co si myslím?" začervenal se a já jsem se zkoumavě podívala na Liama. Vypadalo to, že mu závidí.
"Možná kdybys ze mě slezla..." nadhodil Niall a já jsem neváhala a slezla.
Sedla jsem si na pohovku a dívala se s Liamem na film co zrovna jel. Přesněji, jel Forest Gump u kterého vždycky brečím jak želva.
"Na," podal mi Liam kapesník.
"Děkuju," poděkovala jsem a on mi věnoval svůj nádhernej úsměv, ze kterého mi vždycky létají motýlci v břiše. Dlouze jsme se navzájem dívali do očí. Zase jsme se začali přibližovat, tentokrát jsem, ale na nic nečekala a začala jsem ho líbat. Odtáhl se.
"Mary, já jsem se do tebe zamiloval," řekl mi a usmál se.
"Já do tebe taky," usmála jsem se a znovu jsem se k němu naklonila. Líbali jsme se prvně něžně, ale nabíralo to na intenzitě. Za chvíli mě záda. Začal mi rukou zajíždět pod tričko a líbal mě u toho na krku.
"Ehm," ozvalo se od kuchyně. Rychle jsme se odlepili, ale Harryho pobaveného pohledu jsme neunikly. "Od tohohle jsou pokoje, jestli vám to něco říká."
"Ty máš co říkat," odsekl mu Liam a táhl mě sebou za ruku.
"Kam jdeme?" zeptala jsem se, ale dočkala jsem se jen úsměvu.
"Však uvidíš," letmo mě políbil a šlo se dál. Zastavili jsme až v altánku, který je hodně vzdálený od vily. Stoupl si přede mě tak aby mi viděl do očí.
"Máš nádherný oči," řekl mi a já jsem se musela usmát.
"Ty je máš hezčí,"řekla jsem mu a on opětoval můj úsměv.
"Když já mám hezký oči a ty máš hezký oči, jaký oči by asi měly naše děti?" uličnicky se na mě podíval a já jsem ho jen praštila do ramene.
"Jdeš na to moc rychle, dej si bacha abych ti neutekla," usmála jsem se, pomalu se ke mně začal naklánět a já jsem ho cvrnkla do nosu a zdrhala.

Omlouvám se za chyby :)
Doufám že se vám líbí můj příběh :)

Proti své vůli? šestá část

23. dubna 2012 v 19:22 | Gabi
L: Dnešní večer byl super, co myslíš?
M: hmm aji jo, až na pár věcí..
L: jakých věcí?
M: to neřeš, a nechceš už jít náhodou spát?
L: myslíš k tobě? ;)
M: nee, co si to o mě vlastně myslíš?
L: jen to nejlepší XD
M: Hele, zítra mám náročnej den, tak DOBROU NOC!
L: doboru :)
Mám takovej zvláštní pocit uvnitř svého srdce. Když mi přišla ta zpráva divoce se mi rozbušilo. Ne, rozhodně nejsem v pohodě. Ani nevím jakm, ale ve svých uvahách jsem usnula.
Jako každé ráno jsem vstala jako první a šla jsem nachystat snídani. Jako druhý přišel Louis.
"Bré ráno," věnoval mi milej úsměv a hned se pustil do palačinek.
"Dobré ráno," řekla jsem a odcházela jsem se převlíct. Vzala jsem si jeansový kraťasy a kostkovanou košily, nezapomněla jsem ani na sluneční brýle,gladiátorky a červenej šátek. Dala jsem si jen řasenku, upletla jsem si cop, vzala kabelku a sešla dolů.
"Ahoj všichni!" zařvala jsem.
"Kam jdeš?" ptali se všichni.
"Jdu do města."
"A co zkouška?"
"To zvládnete sami a vlastně.. poslední dny jsem zkoušela sama, ale teď už vážně čau!" zabouchla jsem za sebou dveře a kráčela do centra. Prvně jsem zašla do hudebních potřeb a pak jsem šla k nemocnici. Celou cestu jsem měla pocit že mě někdo sleduje, až před nemocnicí jsem se otočila. Nikdo tam nebyl. Mary zklidni se, vždyť blouzníš!
"Dobrý den, jdu za Ninou Wilson." zeptala jsem se sestřičky a chvíli jsem čekala.
"Je na pokoji číslo 135." řekla mile, ale sjížděla mě očima odshoru až dolů.
"Díky," řekla jsem a usmála se.
Pomalu jsem procházela chodbama až jsem našla pokoj s číslem 135. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila.
"Mami, moc ráda tě vidím živou!" snažila jsem se o úsměv ale nepovedl se.
"Koťátko taky tě ráda vidím, ale jaktože jsi tady?"
"Radši nechtěj vědět!" zasmály jsme se, " Ale hlavně jsem se přišla poradit."
"Ale copak? Ty jsi snad konečně dospěla," nevěřícně kroutila hlavou, ale nakonec se usmála.
"Jaké bylo když jsi byla zamilovaná do táty?" usmála se na mě.
"Vždycky když se usmál, létali mi v břiše motýlci, když mi napsal, zahřálo mě to u srdce, každý jeho pohled mi podlamoval kolena a jeho dotyky mě pálily na kůži. Bylo to krásné, ale teď je to ještě lepší," znovu se usmála, "A proč to chceš vlastně vědět?"
"To nestojí za řeč," odbila jsem ji a podíval ajsem se na hodiny, "Mami promiň, ale už musím běžet. Zítra se zase stavím. Pá!"
Před nemocnicí byli desítky novinářů. Asi zase nějaká hvězda havarovala. Ale kupodivu šli ke mně. "Vy jste nová dívka Harryho Stylese?" "Chodíte s Liamem Payne?" tyhle a ještě jiné otázky padaly všude kolem mě.
"Nechte mě být!" vykřikla jsem a utíkala pryč. Zastavila jsem se až v parku. Zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla jsem se kolem sebe. Na pískovišti si hrály malé děti, maminky seděly na lavičkách a důchodci pomlouvali mladé v mém věku.
"Co ty tady?" uslyšela jsem až moc známí hlas za svými zády.
"Sedím?" řekla jsem a povytáhla jedno obočí.
"To vidím, ale myslím tady v centru. Holky nadávaly že ses na ně vykašlala."
"Aha, takže za to můžu já. Ony se mnou už dva dny nezkoušely, protože se musely nutně bavit o Zaynovi a Harrym! Tak jsem to vzdala a šla jsem pro změnu za mámou."
"Nevidím tady tvou mámu," pronesl zamyšleně.
"Ona totiž není tady, ona je..." zarazila jsem se, "To není podstatné," zvedla jsem se a šla k vile. Liam mě dohonil a tak jsme šli domů společně. Máma měla pravdu být zamilovaná je krásný pocit. Jak jsme šli vedle sebe sem tam jsme se rukama dotkly a mnou projela vlna tepla a následovali motýlci v břiše. Otřásla jsem se.
"Je ti zima?" zeptal se ustaraně Liam.

Omlouvám se za hrubky a doufám že se můj příbh líbí :) (Horní obrázek je Vil)

Proti své vůli? pátá část

21. dubna 2012 v 20:19 | Gabi
 
Šla jsem si zase sednout, ale než jsem to stihla, ozvalo se z kuchyně vzlykání. Rozběhla jsem se tam, ale Louis byl rychlejší. "Louisi prosím nech nás chvíli o samotě," smutně se na mě podíval a odešel.
"Ty jsi to věděla že?" udařila hned na mě.
"Ráno jsem slyšel ajejich hádku, ona to všechno zvládne."
"Víš že může umřít?" po tvářích jí tekly slzy a mě začínaly taky téct.
"Vím ani nevíš jak mě to mrzí, ale je to na ní." Usedavě se rozbrečela a tak jsem rozhodla že ji pošlu spát. Ráno moudřejší večera. Procházely jsme obývákem a všichni se na nás dívali s výrazy typu: Co se jim stalo? Louis se zvedl a šel s náma.
"Nechceš se vrátit dolů?" zeptal se mě Louis když jsme uložili Vil.
"Když ji neznásilníš, tak proč ne," usmála jsem se a šla. Dole mezitím skončil ten film a ostatní se přesunuli do bazénu. "Jdeš taky?" zavolal na mě Zayn. "No já nevím," najednou do mě někdo strčil a já jsem se ocitla ve vodě. "Liame Payne to si vypiješ!" Hodila jsem po něm nafukovací balon, který naneštěstí chytil a hned mi to oplatil. Za chvíli se zapojili i ostatní. Po čase se postupně začali vytrácet, až jsme nakonec zbyli jen my dva. Hrozně jsem znervozněla a začaly se mi třást ruce. Plavala jsem ke schůdkům, ale Liam mě chytil za nohu.
"Liame pust mě!" Plácla jsem ho po hlavě a on dělal, že ztratil vědomí, začala jsem panikařit, ale on se po chvíli začal smát.
"Nesnáším tě!" zavrčela jsem na něho a šla jsem si nalít whisky. Přišel za mnou.
"Promiň nevěděl jsem že tě to vyděsí."
"To je logika, jasně že mě to vyděsilo, přece bych nenechala utonout svýho... kamaráda." Podezíravě se na mě podíval.
"Víš že ti to moc nevěřím?" usmál se na mě.
"To bys měl protože jinak..." vrhla jsem na něj svůj vraždící pohled. Odolal.
"Jinak co?" usmál se.
"Jinak tohle," vší silou jsem ho strčila a on sletěl do bazénu.
"Vážně? A víš co udělám já?" šibalsky se na mě díval.
"Co?" provokativně jsem se zasmála a najednou jsem byla v bazéně.
"Jak.. jak jsi to udělal?" zírala jsem na něho.
"Podívej se na svou a mou nohu," sladce se usmál.
"Ty!" cákla jsem na něho, což se mu nelíbilo a tak neváhal a oplatil mi to. Ječeli jsme tam na celý Londýn.
"Zmlkněte vy dva!" zařval na nás Harry z okna a my jsme chytli locha.
"Hej, ale už bysme vážně měli přestat," řekla jsem po chvíli.
"Hmm, možná jo." Vylezla jsem z bazénu a zabalila se do ručníku. Stála jsem u zábradlí a dívala jsem se na louky které byly za domem.
"Hezkej výhled že?" znovu mě vyrušil.
"Hmm," co jinýho mu mam říct? "Asi už jdu spát, dobrou" rozloučila jsem se a pomalu odcházela. Nenápadně jsem se otočila. Sledoval jak odcházím. Musela jsem se usmát. Co to se mnou je? Nikdy se nesměju sama pro sebe!
V pokoji jsem si lehla na postel a otevřela notebook. Na fb i na twitteru jsem měla spoustu zpráv typu: nemáme tě rádi, protože ses dostala dál než my. No co už, nějak to zmáknu. Zítra musím zajít za mámou a pro nějaké notové sešity. Už jsem se chystala zhasnout, ale přišla mi SMS od Liama

Proti své vůli? čtvrtá část

20. dubna 2012 v 19:54 | Gabi

"Co je zas?"

"Promiň že ruším, ale zajímala by mě ta píseň," Liam na mě udělal psí oči.

"Dobře, kousek ti zahraju," vzala jsem do ruky kytaru. Zahrála jsem první dvě sloky.

"Je pěkná, ty ji vážně skládáš sama?"

"Jo, ale dneska mi to nějak nejde," usmál se.

"Mohl bych ti s tím třeba pomoct?" zeptal se a znovu použil psí oči.

"Fajn, ale jen do filmu," uzavřela jsem, ale až pak jsem si uvědomila že zbývají 3 hod.

Sedl si ke mně na postel a zadíval se do not. Dvě hoďky jsme vymýšleli noty a tu hoďku co zbyla, slova. Nakonec jsem to zahrála pohromedě a Liam u toho zpíval.

"Mysllím že se ti povedla," řekl mi s úsměvem na rtech.

"Nám se povedla," opětovala jsem mu úsměv.

"Neslíbila jsi náhodou že půjdeš na film?"

"Slíbila, ale sliby jsou od toho aby se porušovaly," lišácky jsem na něj koukla. Chytil mě za ruku a násilím mě dostrkal do obýváku. "Čekej pomstu," procedila jsem mezi zubama a šla si sednout. On se tomu jen zasmál a udělal totéž. Opravdu pustili romantickou komedii, ale měla jsem pocit, že jsem jediná co se na ni dívá. Vil se bavila s Louisem, Nikky s Harrym a Carol se Zaynem. Niall tam bohužel nebyl, šel někam se svou holkou. Liam se chvilku bavil s Vil, pak vytáhl mobil a začal něco vyťukávat. Zapípal mi mobil.

L:Taky tě tak baví ten film? Liam. Nevěřícně jsem koukala do mobilu.

M:Není zas tak špatnej a v nudných chvílích se stačí podívat kolem. Odepsala jsem mu.

L: Rozhlídl se. Máš pravdu, ani jsem si toho nevšiml XD.

M: XDD ty jsi slepý XDDD

L:Nejsem! Jsem akorát nevšímavej!

M:Jasně a já jsem Mona Lisa :D

L:nechápu co je na tom směšnýho >:(

M: všechno? XD

L: víš že mě štveš?

M: tak to bys mi neměl psát :D

L: podíval se na mě, Vypadáš jako by tě ten film zajímal.

M: vážně? Tak to seš na omylu! Je mi z něho šoufl stejně tak i...

L: i?

M: z toho že tady musím být

L: musíš?

M: Vil by samotnou nepustili :( zkoumavě se na mě podíval.

L: nevypadá to že bychom ti až tak moc vadili :)

M: hmm možná už vás začínám mít ráda...

L: nebo někoho? :D

M: neprovokuj!

L: můžu

M: nemůžeš

L: můžu, akorát jsem stihla přečíst tu Liamovu SMS a volal mi táta. Zvedla jsem se a odešla do kuchyně. "Ahoj tati, co se děje?"

"Ahoj koťátko, před chvílí hospitalizovali mámu."

"Cože?" nevěřícně jsem vykřila.

"Vzpomínáš, jak jsme vám říkali že už nebudete mít sourozence?"

"Jo, ale co s tím?"

"My jsme mohly mít děti, ale mohlo by to mámu zabít, proto jsme vám to řekli takhle."

"Ona nechce jít na ten potrat?"

"Jak to víš? A nechce, takže teď nebude 7-8 měsíců doma a dej mi k telefonu Vil." vyšla jsem z kuchyně. "Vil, chce tebou mluvit táta," vstala a vzala mi mobil z ruky.
(oblečení měly stejné jako ve třetí části)

Tenhle díl je takovej divnej. příští bude trošku lepší.
Moc se omlouvám za hrubky :)

Proti své vůli? třetí část

18. dubna 2012 v 22:47 | Gabi

"Já tam s ní nepojedu!"
"Pojedeš, protože tam sama být nemůže!"
"Může je jí skoro šestnáct!"
"Prostě pojedeš a basta!" ukončil náš hovor táta. Otočila jsem se na patě a odkráčela k sobě.

"Slyšela jsi milá Vil? Jedu s tebou!"
"Slyšela, promiň mi to, myslela jsem že mě pustí samotnou."
"To jsi jim hodně věřila, když nepustí ani mě a to jen na přespání u karádky."
"Radši si už sbal věci, zítra jedeme."
"Cože? Už zítra? Co jsem komu udělala?"
S Vil jsem se dohodla na tom, že si můžu sebou vzít Nikky a Carol, obě z toho byly nadšené.



Ráno jsem se vzbudila dřív než Vil a šla jsem ještě zabalit aparaturu. Když jsem se vracela z garáže, slyšela jsem hádku našich.
"Musíš jít na potrat, to těhotenství tě může zabít!"
"To neudělám, nejsem vrah!"
"Co je lepší, jeden plod nebo dva životy?"
"Já to zvládnu Jamesi."
"Prosím, poslechni mě!"
"Nemusím, ale budu nad tím přemýšlet," uvěřil jí i když bylo jasné že už je rozhodnutá.



V deset jsme zastavili před na první pohled velkým domem, ale na druhý pohled to byl maxi dům.

"Páni,"vydechly jsme všechny naráz.
"Není to špatná adresa?" zeptal ajsem se opatrně holek. Upřímně se mi zasmály.
"Ty jsi pako," smály se mi všechny, ale to už nás přišli přivítat kluci.
"Vítejte, na co sebou máte ty obří kufry?""To je naše aparatura, musíme pracovat na novém songu." Harry překvapeně povytáhl obočí. "Vy máte skupinu?"
"V podstatě ano. Jsme 4D, zatím hrajeme jen v klubech, ale chceme dobýt svět."
"A jak se jmenujete?" zeptal se Louis který se díval na Vil.
"Já jsem Violet," řekla a sladce se na něj usmála.
"Já jsem Nikky, tohle je Mary a tamto je Carol,"vzala to jedním vrzem a já jsem jí za to byla vděčná.
"Pojďte ukážeme vám vaše pokoje." K pokojům se šlo přes kuchyň. Zrovna tam byl Niall a hledal něco k snědku. Nevědomky jsem se usmála.
"Ahoj, já jsem Liam, ty jsi Mary že?"
"Jo," stručné odpovědi mám ráda.
"Slyšel jsem jak jsi klukům říkala že máte skupinu. Nechtěly byste nám něco předvést?"
"Možná ano, ale dneska ještě musím pracovat na slovech, takže to nepůjde."
"Mohl bych ti s tím pomoct jestli chceš?"
"Jsi moc milej, ale myslím že to nebude potřeba," usmála jsem se na něho. Naživo je ještě zajímavější než na fotce. Celé odpoldne jsem v pokoji komponovala novou písničku. Ten pokoj je úžasnej, modře tyrkysovej s bílým nábytkem a zelenými doplňky, ale ze všeho nejvíc se mi líbí postel. Je taková velká a pohodlná. Přemýšlela jsem s kytarou v ruce jak se mi to mohlo takto vymknout kontrole. Někdo zaklepal. "Vstupte," Byly to holky, " Co potřebujete?" zeptala jsem se jich dost nevrle.
"Večer se budeme dívat na film a kluky by zajímalo jestli tam taky budeš."
"Jestli stihnu dodělat tuhle sloku tak jo."
"Supeer." jásala Vil, která mívá přehnané reakce.
"A jak jen tak mimochodem, jde to skládání," Carol přišla blíž k posteli a podívala se do not. "Hmm, bude to zajímavá píseň. Holky už pojďte ať ji nezržujem," prohodila a už je tlačila ke dveřím. Ve dveřích se na mě ještě otočila.
"Ten film začíná v osm." řekla a zavřela.
Mohla bych to natahovat, protože se mi tam nechce, ale slíbila jsem jim to. Doufám že to nebude nějaká romantika, protože bych se musela uklidit někam pryč, aby neviděli že jsem citlivka. Znovu se ozvalo zaklepání. (celý zbytek příběhu od příjezdu, má Mary oblečení obr.5 a Vil ten nad tím)
Moc se omlouvám za hrubky (no jo 3 z češtiny :)) Doufám že se líbí :)

Proti své vůli? druhá část

17. dubna 2012 v 16:13 | Gabi

Dorazily jsme na místo, všude byly ječící fanynky. Tázavě jsem se podívala na Vil. "Hodláš taky takhle pištět?"
"Každá správná directionerka piští!"
"Až budeš chtít....."
"Áaaaa," začala pištět. "Pištět tak mě varuj."dopověděla jsem tu větu i když to nemělo smysl. Kolem procházeli kluci a Vil se drala dopředu, takže jsem vzdala tátova slova "střež ji jako oko v hlavě". Za chvilku se vrátila celá červená.
"Co se ti stalo?" vyděšeně jsem na ni zírala.
"Niall se se mnou vyfotil a dal mi pusu!" nechápu ji.
"Ty z toho děláš drama!" zakroutila jsme očima, "A mimochodem, nevíš kde jso záchodky?"
"Nevím," odpověděla mi stručně, " Ale myslím že tam tím směrem."
"Jdu je najít a ty tady buď hodná, nebo mě naši zabijou, jasný?"
"Jasný a běž už!"
Vyšla jsem z davu ječících fanynek a vydala se směrem který mi ukázala. Do někoho sem vrazila. "Promiň, toto se mi stává často."
"To je v pohodě," usmál se na mě, "Ty jsi tady na koncertě?"
"Jo, teda vlatně jsem doprovod mladší sestry která tu skupinu miluje, já mám radši Linkin park."
"Zajímavé, Já jsem Harry." podal mi ruku.
"Já jsem Mary." usmál se na mě. Někoho mi připomíná. Povídali jsme si do chvíle než k němu přiběhly fanynky a toho jsem využila k důmyslnému útěku.
"Počkej!" doběhl mě a dal mi do ruky čtyři papírky. Usmál se a vrátil se k fanynkám ,kterým začal rozdávat autogramy. Vrátila jsem se do hlediště k Vil ateprve pak jsem se podívala na ty lístky. Byly to vstupenky do zákulisí a autogram pro Vil, ale taky mobil a tam bylo napsaný: "Zavolej co nejdřív, jsi fajn,"musela jsem se usmát.
"Na Vil," podala jsem jí dva papíry a sledovala její reakci. Vykulila na mě oči.
"A tohle jsi získala jak?" nevěřícně na mě koukala.
"Vrazila jsem do jednoho kluka, myslím že se jmenoval Harry, a ten mi to dal."
"To byl Harry Styles ty blesku!" Bože, já jsem hloupá! Ty fanynky a to všechno, proč mi to nedocvaklo?
Po koncertě měli losovat vítěze soutěže, ve které jeden fanoušek získá měsíční pobyt s 1D. Vil ani nedýchala.
"Vítězem se stává Violet Wilson! A může sebou vzít 3 osoby." Začala skákat radostí a objímat mě. Podívala jsem se na podium a všimla jsem si že si mě Harry všiml a usmál se.
"Zajímalo by mě jak to vysvětlíš našim," upřeně jsem hleděla na Vil, která zářila štěstím.
"Co já? To ty!" její psí oči. Už zase za ni mám něco řešit.
"Fajn, ale mám to u tebe!"
"Díky, díky, díky!"

Moc se omlouvám za hrubky :) Doufám že se líbí :)

Proti své vůli?- seznámení+ první část

15. dubna 2012 v 20:44 | Gabi
  • Jmenuji se Mary a jsem poločeška, mám 18.jsem 175cm vysoká, mám plavé vlasy a modré oči. Vlastnosti: Nedochvilná, nepořádná, citlivá, drzá, romantička, vznětlivá a hádavá, ale jsem taky empatická.
  • Moje matka se jmenuje Nina a je Češka, je jí 45, je právnička. Má 167cm. Je hnědovlasá a má pronikavě zelené oči. Vlastnosti: pořádná, dochvilná, milá, citlivá, romantička, starostlivá...prostě kladná.
  • Můj otec je Angličan. jmenuje se James, je mu 48, povoláním je kuchař, teď vlastní jednu restauraci kam chodím na brigádu. Je blonďák a má modré oči. Vlastnosti: vybíravý, hádavý a vznětlivý, někdy romantik.
  • Mám sestru. Jmenuje se Violet, je jí 16. Má 170cm. Je blondýna se zelenýma očima.Vlastnosti: pořádná, dochvilná, milá, citlivá, romantička, starostlivá...prostě kladná.
  • Nyní žiju v Londýně, kde jsem letos dokončila střední.
  • Se svýma dvěma kamarádkama mám skupinu 4D. Nikky má 18 je o 10 dní starší než já. Má hnědé vlasy a hnědé oči. Carol je 17. Má blond vlasy a zelenohnědé oči. Obě dvě se mnou letos maturovaly. Se skupinou teď vystupujeme po barecha jsme docela oblíbené.

1.7. 20114

"Crrrr."
"Violet,proč jsi ksakru nevypla ten budík?"
"Ty jsi zapomněla? Máš se mnou jít na One direction!" když vyslovila jméno skupiny málem jsem se pozvracela a ona se málem zbláznila.
"Proč zrovna já!"zaúpěla jsem.
"Protože táta ani máma nemají čas a ty jsi můj jediný sourozenec." Nepřestávala skákat radostí.
"Prosím přestaň už skákat a obleč se, ať můžeme jít. Cestou se musím stavil pro zajímavý čtení."
"A co snídaně?"
"Koupím něco cestou." Bez námitek se začala upravovat. Vždycky jsem jí záviděla její dokonalost. Kdekdo dokonce nevěřil tomu, že jsem její a ještě ke všemu starší sestra. Dneska by tomu ale věřit měli, protože obě dvě jdeme na 1D do první řady. Přesněji k mému neštěstí. V koupelně byla Vil celou věčnost.
"Vil, pospěš si nejsi jediná kdo se musí po ránu upravit!" (obr. 6)
"Už jsem." Otevřela dveře koupelny a já na ni zírala jak kdyby právě spadla z marsu.
"Do..dovolila ti máma takhle krátké šaty?"
"Prosimťe, nejsem ty abych se jí na všechno ptala!" radši to nechám plavat, řekla jsem si v duchu a vešla dovnitř. Když jsem vyšla dívala se na mě jako já na ni předtím. (obr. 7)
"Co se ti nezdá?"
"Vypadáš.... Jako moje sestra!" rozzářila se a obejmula mě.
"Tohle by myslím stačilo!" něžně jsem ji od sebe odstrčila, "Můžeme teda jít?"
"Samozřejmě," ještě se prohlídla v zrcadle a vyšla z pokoje. Na chodbě se potkala s tátou kterej z ní málem dostal infarkt. Rozloučily jsme se a vyšly z domu.
"Mary, proč je nemáš ráda?"
"Přijdou mi teplý a taky mám radši jiný styl hudby."
"Ale uznej že jsou hezcí,"zkoumavě se na mě dívala těma svýma dokonale zelenýma očima.
"Ještě jsem nad tím takhle nepřemýšlela a navíc nevím jak vypadají."
"Ty jsi ještě neviděla jejich fotku?"
"Ne," málem omdlela a okamžitě vytáhla mobil a našla mi jejich fotku. Byli nic moc, ale jeden mě přece jen zaujal. Hnědovlasý kluk s čokoládově hnědýma očima a sladkým usměvem. "Jak se jmenují?" zeptala jsem se po chvilce zírání.
"Ten na kterýho pořád zíráš se jmenuje Liam," pak mi vyjmenovala všechny jejich jména.


 
 

Reklama