Little things||2. díl

28. února 2013 v 18:53 | Gabi


Emma seběhla po schodech do přízemí. Po ranním zážitku měla neuvěřitelný hlad, jenže Niallův žaludek není dobrý přítel a tak v lednici nezbylo nic než chlazená voda. Alespoň to, řekla si a na ex ji vypila. Lahev dala do koše na plasty a to k ní už doléhal dusot Niallových nohou na schodech. Vždycky chodil jako slon. Zasmála se a opustila kuchyň. Přesunula se do předsíně, aby mohli co nejdřív vyrazit. Oblékla na sebe teplý námořnicky modrý kabát a obula si vyteplené modrohnědé boty. Nenechte se zmást, byl podzim, ale rána byla chladná. Pomalu zapínala černošedé knoflíky a kroutila hlavou nad tím, kde ten jedlík je, když ho nemůže zaměstnávat jídlo. Zaslechla dlaždičské klení, což ji rozesmálo a hned nato se vynořila blonďatá hlava ze dveří.
"Nevidělas někde můj mobil? Nikde ho nemůžu najít, sakra," rukou si rozcuchal vlasy a čekal co mu řekne. Zahihňala se. Stoupla si přímo před něj a spravila mu účes, který se rozházel. Pak teprve se mu podívala do modrých studánek.
"Máš ho na krbové římse," řekla s úsměvem na tváři a něžně ho políbila. Usmál se a jako kdyby ho mobil řestal zajímat, si ji přitáhl k sobě a polibek jí oplatil se stonásobnou intenzitou. Po chvíli se od něj odtáhla a spražila ho vyčítavým, rozhněvaným pohledem. "Takhle se nakoupit nedostaneme nikdy," složila ruce na hruď. Protočil očima a za chviličku byl vypravený.
Věděla, že se nerad setkává s lidmi, které nikdy předtím neviděl, když má dovolenou, ale jestliže sem měli jezdit na léto, je načase vytvořit zde přátelské vztahy. Jinak by se také mohlo stát, že je prásknou bulváru a to ani jeden nechtěli.
Když za sebou zamčely dveře, chytil ji za ruku a propletl s ní prsty. Sladce se na ní usmál a dal jí další z mnohých dnešních polibků, ze kterých se bála že roztaje. Aby tento polibek neopakoval, zatáhla ho rychle za ruku a seběhla s ním ze schodů. Pak zpomalila aby ji mohl dohnat a mohli tak jít vedle sebe, ruku v ruce, jako dvě hrdličky, jimiž byly už tři roky. Přesně dnes.
"Podívej, tam je srnka!" vyjekl náhle Niall. Přikrčil se a ukázal k lesíku. Podívala se tam, ale mnohem raději sledovala jeho uvolněný a šťastný obličej. Sledovala jeho rozzářené oči a cítila tlukot jeho srdce v zádech, protože ji zezadu objal. Samovolně se začala usmívat, když viděla jeho dětskou radost.
"Co je?" zeptal se s úsměvem, když ji přistihl. Podrbala ho pod bradou a rozběhla se od něj. Běžela po neupravené cestě pokryté jinovatkou, která vedla do srdce vesnice. Občas se ohlédla přes rameno a sledovala jak se k ní Niall pomalu přibližuje. Během svého běhu se musela vyhýbat několika důchodcům, kteří byli na cestě z kostela. Zbožná vesnička, napadlo ji. Jejich výrazy byly zpočátku nechápavé, ale když se pak kolem nich protáhl i Niall, došlo jim, že to je jen jeden šťastný párek nových přistěhovalců.
"Emmo počkej!" zakřičel na ni znenadání. Za běhu se otočila, poslala mu vzdušný polibek, ale nestihla se už vyhnout jednomu postaršímu páru.
"Moc se omlouvám!" vyjekla a hned se sehnula pro rozsypaný nákup. Stařenka si ji zkoumavě prohlížela. Za nic na světě si nemohla vzpomenout, koho jí připomínala. Ramenem strčila do svého muže, který se na ni zářivě usmál a přikývl. Telepatie.
"Vy jste ta nová slečna z domku za vesnicí?" zeptala se zvědavě a povytáhla obočí. Se zájmem si prohlížela mladou, mile vypadající tvář, které by tipovala tak maximálně dvacetpět let. Děvče se na ni vlídně usmálo, vrátilo jí tašku do ruky a přikývlo. Pak se náhle ohlédla a když se otočila zpět, v jejích veselých očích se zračila hravost. Hravost, kterou by někteří dospělí opravdu potřebovali.
"P-promiňte, ale už musím jít," omluvila se rychle. Obloukem je oběhla a pokračovala v běhu k samoobsluze. Když starý pár minul blonďatý muž, museli se opravdu zasmát. Po chvíli, když se ranním tichem rozlehlo velmi hlasité zaječení, se otočili a s úsměvem se mohli dívat na mladou lásku. Blonďatý chlapec objímal tu dívku co je srazila, zezadu kolem pasu a točil s ní ve vzduchu. Proto ten povyk.

"Okamžitě mě postav!" zapištěla Emma, hned když ji popadl. Hlasitě se zasmál a začal s ní točit.
Celý svět se jí motal, ale jediná věc, kterou vnímala, byly Niallovy pevné paže. I když se jí z pohybu, který vytvářel absolutně protivil, nechtěla aby to skončilo. Chtěla s ním zůstat navždy. V dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, doku d je smrt nerozdělí. Chtěla ho mít jen a jen pro sebe, jako má Zayn Perrie, Louis Eleanor nebo Liam Danielle.
Konečně ji postavil na zem a čekal, jak se mu odvděčí.Čekal pravý hák, ale místo toho ho objala a vášnivě ho políbila.
"Miluju tě," zašeptala a stvrdila to dalším polibkem, ale procítěně láskyplným. Překvapilo ho to. Samozřejmě mile, ale ten políček by si zasloužil víc. Když se odtáhli, chytil ji za ruku a propletl s ní prsty. Houpáním spojenými rukami vešli do malého obchůdku, kde jim všechny oči věnovaly pozornost. Uklízeč přestal vytírat, lidé nakupovat a z kanceláře vykoukl vedoucí. Niallovi zčervenaly tváře a tak ho Emma potáhla za ruku, vzala košík a vtáhla ho mezi regály. Jakmile tak učinili, ostatní se vrátil ke své práci.
"To bylo divný," konstatoval Niall šeptem, když se natahovala pro cereálie. S pozvednutým obočím se ozvala přes rameno: "Co myslíš?" Protočil očima a popostrčil vozík k mrazáku s masem.
"Ten vstup, přece," pronesl, jako by to byla samozřejmost. Nahla se do mrazáku pro kuřecí prsa a když je ukládala do vozíku, podívala se mu do obličeje a ušklíbla se. "Byla to úplně normální reakce starousedlíků na nové obyvatele," pokrčila rameny. Svraštil obočí a sledoval, jak do košíku postupně skládá, rýži, ovoce a zeleninu, sýr, máslo a spoustu dalšího. "Skus se vcítit do jejich role," pokračovala bez jediného pohledu na něj. "Téměř všichni nás berou jako nezvané hosty, zbohatlíky a kdo ví co ještě," pokračovala. U pečiva se na něj konečně podívala.
"Musíme si je získat na naši stranu vlídností, přátelskostí a takovými věcmi," zamyslela se. "A pak bude vyhráno," usmála se a vystrčila ho spoza vozíky, aby se kormidla mohla chopit sama. Poraženecky mlčel, protože věděl, že jeho drahá právnička se v lidech vyzná líp, než někteří psychologové. V tichosti došli až k pokladnám, kde se k nim přidala žena středního věku a začala řečnit. Emma jí samozřejmě naslouchala a Nialla poslala to vše vyřídit. Když se postavil do dlouhé fronty, sledoval, jak se smějí a výrazně gestikulují. Fronta se posunovala a ony tam pořád stály.
"Jste krásný pár, jak dlouho už jste svoji?" zeptala se mile. Svým nadšením jí položila ruku na loketní kost. Zasmála se a podívala se smířlivě na ženu.
"My ale nejsme manželé, paní..." tázavě se na ni podívala.
"Harrisová," doplnila ji. "Ach to je škoda, slušelo by vám to. A netvrďte mi, že jste o tom ještě nepřemýšlela,"zvedla významně obočí a usmála se. Nemohla jí lhát, myslí na to často. Soucitně jí stiskla ruku. "Chápu vás, ale nebojte, určitě to bude brzy. Vždyť se podívejte. Stojíte tu se mnou ani ne tři minuty a ještě z vás nespustil zrak," kývla hlavou k Niallovi. Emma se tam také podívala. Vždy když viděla Nialla, rozbušilo se jí srdce a v žaludku se ozvali pověstní motýlci.
"Víte, hrozně moc jsem chtěla poznat ty nové přistěhovalce, ale ještě jsem neměla tu čest," usmála se upřímně. "Jak se jmenujete drahoušku?"
"Emma Pearsonová a můj přítel Niall Horan. My se sem ale nestěhujeme nastálo. Oba máme práci v Londýně. Jsme tu jen na pár dní, slavíme výročí," vysvětlila. Chápavě přikývla.
"A jak dlouho už jste spolu?" usmála se.
"Dnes tři roky," zasněně se podívala na Nialla a pak se otočila zpět k paní Harrisové, která pokračovala v mluvení.

poznámka autora: Pokud by jste si někdo nevšimli, změnila jsem postavu Emmy. Ve skutečnosti je modelka VS-Behati Prinsloo. :D Myslím, že se k Niallovi hodí líp než předchozí :)

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Švícko Švícko | 1. března 2013 v 19:14 | Reagovat

Jů... krása :D bomba :) prostě skvělý teším na další :)

2 Lou Lou | Web | 2. března 2013 v 23:43 | Reagovat

:))) hezký :)  moc hezký! :))) jen tak dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama