Únor 2013




Spousta sněhu a bolavá stehna||zpět z hor

15. února 2013 v 20:01 | Gabi
Nadpis...No, nevšímejte si :D Vážně.
Takže, tento článek by vás měl obeznámit s.... nevím čím, ale něco se asi dozvíte.
Jak jste si určitě všimli, dokončila jsem před odjezdem do Říček povídku MBFH. Některé chcete pokračování a nevím ještě, jestli vám vyhovím a nebo se budu plně vnovat nové (Už mám 3 stránky :D). Každopádně nevím, jak to tu dál bude pokračovat. Druhá adminka se na blog vysrala (promiňte ten výraz) a já jsem tu na to sama, což mě strašně znevozňuje. Ach jo. Snad to tu nějak se mnou vydržíte :D

A teď k tomu nadpisu.
Věřili byste tomu, že z karvovýho oblouku bolí stehna? :D Já teda rozhodně ne. Auč. :D

Co jiného?
Čao! ;)

můj budoucí manžel :3 --->

...a jeho přátelé...
Sexouši, že? :D



My best friend Harry... 16.-26. kapitola.

9. února 2013 v 9:03 | Gabi |  My best friend Harry
"Proč jsi mi to neřekla dřív?" zeptal se citlivě a pevně sevřel mou ruku. Zahleděla jsem se mu do očí.
"Do teď jsem se s tím tak docela nesmířila," pokrčila jsem rameny a zahleděla se do země.
"Mám nápad," zavýskl a vyskočil z pohovky. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Vezmu tě někam na dovču," rozhodil rukama, jako kdyby to bylo jasné.
"Mám práci," namítla jsem.
"Tak to zrušíme," podotkl.
"Máš koncerty."
"Zvládnou to beze mě!"
"Tak fajn, ale je to na tebe!" zvedla jsem ruce nad hlavu.
"A až přijedeme, pomůžu ti," slíbil a otcovský mě objal.

O nějakých dvacet hodin později jsme přistáli v Cuzcu, kde jsme si odpočinuli a následujícího dne jsme vyrazili na cestu.

O tři dny později, Machu Picchu, Brazílie. (Nechtělo se mi to nějak moc popisovat, ale kdyby jste si chtěli přečíst, jak postupovali tak tady: http://braunoviny.bbraun.cz/clanky/cusco-stezka-inku-i./-první díl. V cestách pak najdete dvojku, trojku a závěrečný díl.)

Po třech dnech cesty čistou přirodou, stanováním pod hvězdami a tulení se k sobě v noci zimou jsme se konečně dostali na místo.

"Pojď," zatáhl mě za ruku Harry a já konečně stoupla na podestu.
"Wow," vydechla jsem okouzlen a prohlížela jsem si základy staveb inků. "Je to nádhera," rozplívala jsem se. Podívala jsem se na Harryho, který se na mě zasněně díval. "Co je?" zeptala jsem se s úsměvem. Jen pokroutil hlavou a odvrátil pohled. Jednou, až už budeme oba někde jinde s někým jiným, mi to bude chybět. Mezitím, co jsem byla ztracena v myšlenkách mi utekl Harry. Doběhla jsem ho. Usmála jsem se a zatáhla jsem ho do jedné z chaloupek.
Nahlas jsem četla průvodce a Harry ochmatával kameny.
"Jen ta představa, že se té stěny kdysi dotýkal někdo jiný..."načal myšlenku. Přestala jsem číst a napodobila jsem ho.
"Cítím se, jakokdyby mě nabila energií," usmála jsem se na něj.
"Věděl jsem, že ti to pomůže," pousmál se a objal mě kolem ramen. Vděčně jsem mu zmáčkla dlaň.
Vyšli jsme z jedné z chaloupek, stále s Harryho rukou kolem ramen. Já jsem četla průvodce a on komentoval. Nejednou se stalo, že okomentoval některou z návštěvnic a já jsem se z toho vždycky složila smíchy.
"Hele, hele!" chytil mě za ruku a ukázal na mládě lamy, které se k nám pomaloučku blížilo. Dřepla jsem si a natáhla k němu ruku. Olízlo mi ji a přišlo ještě blíž.
Harry vyhrabal z tašky foťák a hezky si nás vyfotil. Zazubila jsem se na něj. V tu chvíli jsem byla šťastná, že někoho takového mám. Ano, Harry je můj nejlepší kamarád, ale i přesto jsem byla myšlenkami v Londýně u Louiho. Nejsem si jistá chci-li stále držet svoje city a touhy na uzdě.

Po dnu a noci strávené v tomto překrásném Indském městě, jsme se s Harrym vypravili domů. Tři dny cesty pěšky a dvacet hodin letadlem, než jsme opět spatřili naši překrásnou zem.
"Páni, mám pocit, že mi upadnou nohy," zasmála jsem se a čekala než Harry odemče dveře. Jako gentleman počkal, až vejdu a pak vešel i on.
"Ještě jednou díky, že jsi mě vytáhl pryč," objala jsem ho. Jen se zasmál a odnesl si věci do pokoje. Já jsem vzala taky svůj batoh a vyběhla jsem po schodech do svého pokoje. Po otevření dveří jsem zkameněla.
"Lou," vydechla jsem a svraštila obočí. Batoh jsem hodila do rohu místnosti a zavřela jsem dveře.
"Liv prosím, jen nezačni svůj typycký proslov na téma 'co tady děláš," spustil hned. Musela jsem se pousmát.
"To jsem ani neměla v plánu," ušklíbla jsem se. Louisovy rysy se znatelně uvolnily. Vstal z postele.
"Nosíš ho," usmál se a natáhl se. Vzal do ruky přívěsek s 'L' a srdíčkem.
"Je hezký, tak proč ho nenosit," pokrčila jsem rameny a usmála se. Nenosím ho pro to, že je pěkný a Louis to pochopil.
"Když mi Harry napsal, že letíte na další ze svých "povedených" výletů, myslel jsem, že mě raní. Posledně sis zlomila nohu a vážně mi dalo hodně přemáhání, abych za váma okamžitě nejel," pousmál se a chytil mě za ruku. "Bál jsem se o tebe," přiznal s úsměvem. "Vygooglil jsem si všechna nebezpečná zvířata v Brazílii." Začervenal se.
"To je sladký," rozplývala jsem se. Louis zčervenal ještě víc. Vděčně jsem ho objala. Prvně byl překvapený, ale pak objetí opětoval.
"Nepustíme si něco?" navrhla jsem.
"Jestli máš něco dobrýho a přineseš k tomu něco dobrýho, tak proč ne," zasmál se.
Hodila jsem mu na postel album s DVD a odběhla jsem udělat občerstvení.
V kuchyni jsem vyhrabala čokoládu a udělala jsem popcorn. Z ledničky jsem vytáhla dvě coly a po schodech jsem vyběhla zpátky za Louisem.
Jak jsem si stihla všimnout, udělal si pohodlí a odložil tričko i jeany. Zakryla jsem si oči.
"To jsi nemusel," zavrčela jsem s úsměvem a lehla jsem si na postel vedle něj. Ušklíbl se na mě a vstal, aby mohl pustit dývko. Strčil ho tam a pak se vrátil ke mně.
"James Bond?" chytila jsem záchvat smíchu. Louis se na mě uraženě koukal. "Je krutej," namítl. Když jsem se nepřestávala smát a on kvůli tomu neslyšel co říkají ozhodl se zakročit. Chmatl do misky s popkornem. Nabral plnou hrst a nacpal mi to do pusy.
"Hoho ehaf?" nechápavě jsem promluvila. Loui se rozesmál a vyházel mi popcorn z pusy.
"Ale už se nesměj," varoval mě, když to dokončil. Přikývla jsem a dala mu pusu na tvář. Zadíval se mi do očí. V těch jeho byla ta chlapecká radost, kterou jsem na něm milovala. Pomalu jsme se k sobě nakláněli, až jsme měli opřený nos o nos a čelo o čelo.
"Vyhodíš mě, když tě teď políbím?" zašeptal a stále se mi koukal do očí. Zakroutila jsem hlavou a skousla jsem si ret. Vzal to jako souhlas a přisál se mi na rty. Dlaněmi mi chytil hlavu a já jsem mu obmotala ruce kolem pasu. Co začalo něžným polibkem, končilo vášnivou líbačkou.Louis mě položil na záda a dlaně přesunul z krku pod tričko. Opustil mé rty a přisál se mi na krk. Postupoval od krku ke klíční kosti. Chtěl jít ještě dál, ale v tom mu bránilo tričko. Přetáhl mi ho přes hlavu a hned se vrátil k předchozí činnosti. Od klíční kosti tvořil cestičku mezi ňadry až k podbřišku, od kterého se vrátil k ňadrům. Oba mé poklady, ještě stále v podprsence, vzal do dlaní a líbal je nad krajkou podprsenky. S prvním hlasitějším stenem z mé strany, se ve mně probudila divoženka z klubu. Povalila jsem Louiho pod sebe, takže jsem na něm obročmo seděla a kolena jsem měla podél jeho stehen. Dlaněmi jsem mu jezdila po nahé hrudi, která se díky přerývanému dechu zvedala rychleji. Políbila jsem ho na rty, bradu, krk a poté jsem postupovala přes celou jeho hruď, až jsem skončila u lemu jeho boxerek. Rukou jsem mu přejela přes jejich přední díl.
"Liv," zavzdychal. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, že řekl moje jméno, protože mohl říct i Eleanořino. Osvobodila jsem jeho chloubu a něžně jsem po ní přejela prstem. Louis se otřepal vzrušením a čekal co bude dál. Od přírody jsem provokatérka a tak jsem vstala z postele. Nechápavě mě sledoval. Prvně jsem odběhla zamčít, když jsem se vrátila do středu pokoje, začala jsem svoje divadýlko.
Rozepla jsem podprsenku a pomalu jsem ji nechala klouzal z ramen. Prsty jsem dokumentovala celou její cestu. Když spadla na zem, věnovala jsem Louimu svůdný pohled. Rozepla jsem knoflík na jeanech. Nechala jsem je spadnou a vystoupila jsem z nich. Svůdně jsem si přejela dlaněmi od boků až k prsům, kde jsem se zastavila.
Než jsem se nadála, byla jsem povalená na posteli a nade mnou byl ten nejdokonalejší člověk na světě. Něžně mě kousal nad ňadry a chvilkami sál bradavky. Nemohla jsem ovládat steny a tak bych se nedivila, kdyby to slyšel Harry. Zapletla jsem Louisovi prsty do vlasů a přitáhla jsem si ho do láskyplného polibku. Jedním pohybem mi strhl kalhotky a prudce do mě vnikl. Zakňučela jsem slastí. Pohnula jsem proti němu pánví a on tvrdě přirazil. Pokaždé zasáhl můj bod G.
Sténali jsme jako smyslů zbavení, protože to ani jinak nešlo. Bylo to, jako bychom byli pro sebe stvořeni. S každým přírazem se můj vrchol nezastavitelně blížil. Louis byl tak rychlý v přírazech, že jsem téměř zapomněla dýchat. Nemohla jsem normálně uvažovat, protože mi k tomu nedával prostor.
"Louisi!" Prohnula jsem se v zádech, jako luk. Pohltila mě vlna rozkoše, ve které přestal existovat okolní svět. Alespoň na chvíli. Ještě chvíli ve mně zůstal a pak se svalil vedle mě. Přitáhl mě do svého svalnatého hřejivého náručí a něžně mě políbil do vlasů. Uvalebila jsem se na jeho hrudi.
"Právě jsem se stala mrchou," zasmála jsem se a nakrčila nos. Louis mi nadzvedl bradu.
"Nemohla ses stát mrchou. Mrchu bych nemiloval," usmál se a svá slova dosvědčil procítěným polibkem. Za chvíli jsem slyšela jen pravidelné oddechování, ale já jsem usnout nemohla. Zradila jsem tolik lidí. Láska by měla být nezákonná.
Podepřela jsem si hlavu a koukala jsem se na uvolněné rysy Louise. Miluji ho tak, až to bolí. Jde jen o to, jestli tak miluje i on mě a nebo si se mnou hraje. Koneckonců je tu ještě dokonalá Eleanor.

Datum Liamovi a Danielliny svatby se blížilo. Já a Loui jsme byli stále v utajení a oba jsme byli šťastní jako nikdy. Jen Liam pojal podezření a bulváry spekulují o tom, že Louisem nahrazuji Harryho, který začal chodit s Rebeccou. No věřili byste tomu? Já jsem měla co dělat abych se nerozesmála, protože mi to k němu maximálně nesedí. A u mě ještě jedna změna-už se nebarvím na blond, tudíž je ze mě brunetka! A představte si, že se to všem líbí víc, než jako blond. Co si budem nalhávat, Louimu nejvíc. Už několikrát jsem s ním vedla vážný rozhovor na téma "TY, JÁ A ELEANOR." Nechce se s ní rozejít a mě začíná docházet trpělivost.


"Liv, podívej. No nejsou nádherné?" rozplívala se Dani nad dalšími šaty. I když, tyto jsou nejhezčí za celé odpoledne.
"Zkus si je, tyhle se mi líbí nejvíc," usmála jsem se na ni. Dani je vzala a zalezla do kabinky. Sedla jsem si na pohovku. Byla jsem utahaná. Od dvacátého obchodu už je nepočítám. Pomalu se začíná stmívat a to chce ještě sehnat šaty pro družičky. V kapse mi najednou zapípala SMSka. Louis.
Doufám, že tě Dani moc neunavila, protože mám pro tebe překvapení. V sedm v Hyde Parku. Nespozdi se. Miluju tě. Louis xoxo.
Musela jsem se zasmát. Můj sladký zadaný chlapec.
"To v nich vypadám tak strašně?" strachovala se Dani. Ani jsem si nevšimla, že už vyšla.
"Páni. Vypadáš...Dokonale!" vydechla jsem a otočila ji o 360°. "Liamovi se budou líbit," mrkla jsem. Znovu se podívala do zrcadla.
"Beru je," mávla na prodavačku a odskočila se vyslíct. Znovu jsem se usadila na sedačku a odepsala jsem Louimu.
Myslím, že až tak unavená nejsem. Těším se ;) Liv xxx.
Dani zaplatila a šťastné jsme vyšly ze svatebního salonu.
"Nezajdeme ještě na kafe?" zeptala se s úsměvem. Přikývla jsem i když bych nejraději jela domů.
Sedly jsme si do starbucks. Sledovala jsem, že se poslední dobou chová....jinak. Tak...vesele. Za všech okolností vesele.
"Musím ti něco říct," naklonila se přes stůl.
"Co?" zeptala jsem se zvědavě.
"Byla jsem u doktora a...jsem těhotná,"zavýskla. Vyskočila jsem a objala ji.
"To vám moc přeju!" rozplývala jsem se.
"A Liam?"
"Řeknu mu to dneska," uculila se zasněně. Louis! Vzpomněla jsem si a podívala se na hodinky.
"Jejda, už musím běžet," omluvila jsem se. Dani se na mě podezíravě podívala. Vzala jsem kabelku a vyběhla jsem z centra. Nastoupila jsem do auta a rozjela se k Hyde Parku.

Zastavila jsem kus od parku. Vystoupila jsem a všechny věci kromě klíčků jsem si nechala vevnitř.
Prošla jsem velkou část parku, ale Louiho jsem zatím nikde neviděla. Po dalších pěti minutách jsem ho konečně uviděla. Stál ke mně čelem, usmíval se a v ruce držel růže. Nechápavě jsem zvedla obočí, ale došla jsem až k němu. (Už byla tma)
"Ahoj," políbil mě něžně na rty a hned se zase odtáhl. "Ahoj," pípla jsem a propletla jsem si s ním prsty. Podal mi růže.
"Co slavíme?" usmála jsem se.
"Tříměsiční výročí," uculil se a znovu mě políbil. "Ale já pro tebe nic nemám," přiznala jsem.
"Tak to se asi budeš muset obětovat," pošeptal mi do ucha a kousl mě do něj. Vzrušením jsem se otřásla.
"Jasně, škoda jen, že dneska bude plnej barák lidí," zasmála jsem se. Nahodil nejnešťastnější obličej, který umí.
"Tak...co u mě?" Jen ta představa se mi protivila.
"Odložíme to," rozhodla jsem nakonec a zatahala ho za rukáv, aby se už konečně pohnul z místa.
"Neeee!" zakňučel a zmučeně se na mě podíval.
"A to jsem šla do tohohle vztahu, protože jsem si myslela, že nejsi nadrženej," zasmála jsem se. Políbil mě na tvář. "Tak to ses asi spletla," ušklíbl se. Zasmála jsem se plácla ho do ramene. Ještě chvíli jsme se za neustálého smíchu procházeli a pak jsme se rozjeli ke mně a Harrymu domů. Party time is back!!!

"Ne Dani, to není špatně! Aspoň víš, že je v pořádku," ukliňovala jsem kamarádku po telefonu mezitím, co jsem třídila fotky a snažila se vydržet bolest břicha a mžitky před očima.
"Ale co budu dělat s těma šatama, když se do nich nevlezu?!" zaúpěla zoufale. Protřela jsem si oči.
"Necháš si je upravit?" povytáhla jsem obočí. Někdy mě její problémy prudí a obzvlášť teď, když je těhotná. "Ale to už nebude ono," namítla.
"Danielle! Ten tupec Liam by si tě vzal i kdybys byla jako sud, tak neřeš ptákoviny a radši jdi plánovat dětský pokojík!" zakřičela jsem na ni se smíchem a tipla to. Sedla jsem si do křesla a prohlížela jsem si poslední fotky, co jsem udělala. Byly z návštěvy u Liamových rodičů, kde oznámili, že je Dani těhoná. Sluší jí to a břicho ještě nemá téměř žádné. A Liam září štěstím. Přeju jim to. Chtěla bych být tak šťastná s Louím. Aby všichni věděli, že už nejsem děvka a že jsem někomu dala své srdce v naději, že ho nezlomí. I když možná zlomí.
Tak jsem tam tak seděla v otočném křesle a přemýšlela jsem o všem co mě napadlo. Dokud dovnitř nevletěla Rebecca.
"Volala ti Danielle a vzkazuje, že jestli se tam neobjevíš do dvaceti minut, nepůjdeš za kmotru jejich dítěti," zasmála se. S Rebeccou jsem si po zoficiálnění vztahu s Harrym, začala tykat.
"Ty nejedeš?" svraštila jsem obočí.
"Jo, ale až později," zatvářila se tajemně a se smíchem zavřela dveře. Určitě se tady ještě staví Harry a budou světit přinejmenším můj ateliér. Se smíchem jsem se zvedla a pobrala jsem svých pár švestek.
"Jestli tady po vás najdou jedinou kapku, oba dostanete vyhazov!" varovala jsem Reb s mrknutím, když jsem kolem ní procházela z budovy. Ve dveřích mě píchlo v levém boku, tak, že jsem se zohnula. Mávla jsem, že je vše ok a i když s bolestí v tváři jsem nastoupila do auta.

"Ahoj!" objala jsem ve dveřích maminu a o kousek dál i taťuldu. Obešla jsem je do obýváku, kde už seděli všichni ostatní.....a Louis.
"Stihlas to," sykl poraženecky Louis, protože i on měl slíbené být kmotrem toho dítěte. Věnovala jsem mu vítězoslavný úsměv a sedla jsem si od něj co nejdál, protože tam byla i Eleanor.
"Je divný, když nepřicházíš s Harrym za zády," podotkl Zayn a ostatní přikývli. Znechuceně jsem nakrčila nos. "Pravděpodobně teď s Rebeccou světí můj ateliér a nebo kuchyň," uchechtla jsem se a upila vína.
"Heh, to jsme nemuseli vědět," namítl znechuceně Niall a objal Amy. Amy to je ta "kamarádka". Lidi, už mu nevěřím ani nos mezi očima, protože to je lež jako věž, protože je do ní zamilovanej jako blázen.
"Jaké má šaty, Liv?" zeptala se Eleanor a oslovením mě mě vytrhla z přemýšlení.
"Nejkrásnější na celém světě. Vlastně nejsou tak hezké jako vévodkaně z Cambridge...ani Grace Kelly. Ehm, ani Jessicy Alby...nebo Charlene Wittstock nebo Bla-"
"Přestaň," křikla se smíchem Dani a plácla mě do ramene. Zasmála jsem a znovu zvážněla.
"Vážně jsou úžasný, jen nevím jestli na ně nebude moc tlus-" Ještě než jsem to stihla doříct, přistál mi na hlavě pohlavek od Liama a varovný pohled.
"Je v nich dokonalá," udělala jsem nakonec kompromis a usrkla vína. Liam se na mě vděčně usmál a políbil Dani do vlasů. Když tak nad tím přemýšlím, jsem jediná "volná".
"Takže příští pátek je rozlučka," promnula si spokojeně dlaně Amy, která je na plánování večírků nejlepší. Zasmála jsem se a natáhla se pro plácnutí. Z toho rychlého pohybu mě znovu píchlo v boku, takže jsem se rychle stáhla. Zůstaly na mě viset pohledy všech přítomných.
"Nic mi není!" bránila jsem se. Nejspíš se se mnou nechtěli hádat a tak se zase začali bavit mezi sebou. Schoulila jsem se v křesle do klubíčka a sledovala jsem ty šťastné páry za usrkování vína. Po asi patnácti minutách mi zazvonil mobil. Harry. Přijala jsem to a hned se rozesmála.
"Harry, ty debile, tys jí zničil fotky!" zakřičela, jasně, Rebecca a pravděpodobně ho něčím praštila.
"Myslíš, že to pozná?" zeptal se nevinně. Dala jsem to na reprák.
"Ty si myslíš, že nikdy neviděla sperma?!" zakřičela na něj znovu a opět ho praštila. Všichni jsme se chechteli. Možná jen já a Lou ne, protože jsme si koukali do očí. Nebezpečně koukali do očí. Když jsem si to uvědomila, rychle jsem se zaměřila na jiný bod. Tohle začíná být nebezpečně, došlo mi.

"Tak už mazejte!" vyháněla jsem Nialla, Liama a Zayna z domu, kde má být Daniellina rozlučka se svobodou. Kluků se ujal Harry a budou u nás v domě. Ach jo, to budu uklízet měsíc.
Zabouchla jsem dveře a mrkla jsem na hodinky. Za půl hodiny příjdou manikérky a pedikérky. Za hodinu poté masérky. A nakonec kosmetičky. Vydechla jsem a přesunula se do obýváku, kde se to už rozjíždělo. Popotáhla jsem si níž zatraceně krátké šaty. Byly tak krátké, že to bylo moc i na mě. Rozvalila jsem se vedle Amy, která vášnivě debatovala o Niallovi a Zaynovi s Perrie. Kopla jsem do sebe panáka a něco mě napadlo.
"Můžeš na chvilku?" zatahala jsem za rukáv Amy. Přikývla, omluvila se Perrie a následovala mě do kuchyně.
"Kluci si pozvali striptérky," podotkla jsem s potutelným úsměvem.
"Striptéři?" uculila se. Přikývla jsem
"Chytrá holka!" poplácala jsem ji po rameni a vzala jsem mobil.
"Přijedou za deset dvanáct." Amy se usmála a společně jsme se vrátily za ostatními.
Celý večer proběhl tak, jak měl. Tedy až na ranní kocovinu gigantických rozměrů. Naštěstí si žádné kromě mě a Amy na nic nepamatovaly.





"Kde mám závoj?! Kde jsou ty zatracený boty! A kde ksakru vězí Liv!" rozléhal se celým patrem Daniellin panicky posazený hlas. Musela jsem se zasmát.
Rychle jsem doběhla ke dveřím, za kterými na mě čekala naprosto vynervovaná kamarádka, která si dnes má vzít svou životní lásku. Usměv mi zmizel na rtech s objevením bolesti v podbřišku, zase.. Přidržela jsem se zdi. Když nezmizely, rozhodla jsem se zvládnout to i s nimi. V pondělí s tím zajdu k doktorovi, řekla jsem si a sáhla na kliku.
"No konečně!" hned se ke mně přihnala Dani a pevně mě zmáčkla v objetí.
"Neviděla jsi někde moje boty?"zeptala se a zoufake se rozhlédla po pokoji. Zasmála jsem se a natáhla se pro boty, které stály hned vedle mě. Dala jsem je před Dani, která po nich chňapla a láskyplně je objala. Než se dostane před oltář, dá nám všem ještě pořádně zabrat.