My best friend Harry...9. část

16. ledna 2013 v 16:17 | Gabi |  My best friend Harry

Kaju se, že jsem tu dlouho nic nepřidala, ale znáte čas před pololetím :) Teď už se vrhněte na novou část a přeju hodně štěstí ve škole ;)

Po příjezdu jsem zalezla do koupelny. Napustila jsem si plnou vanu vody, do které jsem si dala pěnu. Stáhla jsem ze sebe oblečení a opatrně jsem do ní vlezla. Chtěla jsem, aby ze mě smyla vše špatné, ale spíš mě nutila vzpomínat na minulost. Vybavil se mi obličej mojí holčičky. Modré oči, hodně podobné Louisovým. Špinavě blond vlásky a kulatý obličej andělského výzoru.
Složila jsem hlavu do dlaní a rozeštkala jsem se. Přestala jsem vnímat čas.
"Liv, všechno ok?" Volal na mě Harry přes dveře. Já usnula? Asi jo. Voda začínal být nepříjemně chladná a tak jsem vylezla. Zabalila jsem se do osušky a to stejné jsem udělala s vlasy. Vyšla jsem z koupelny, před kterou stepoval Harry. Věnovala jsem mu oslnivý úsměv a prošla jsem kolem něj do středu pokoje.
"Budeš tak laskav...?" povytáhla jsem obočí. Přikývl a opustil pokoj. Sedla jsem si na postel a zoufale jsem si snažila vzpomnět, kde je album z doby, kdy jsem žila s Ryanem. Přeházela jsem celý pokoj vzhůru nohama, ale nenašla jsem ho. Půda! Blesklo mi hlavou. Vyběhla jsem z pokoje.
Stáhla jsem schůdky na půdu a rychle jsem po nich vylezla. Rozsvítila jsem a uviděla ho. Album nejkrásnějších a zároveň nejhorších vzpomínek.
Otevřela jsem na první stránce.
Snaž se, abys měl to, co miluješ, jinak budeš nucen milovat to, co máš- stálo hned nahoře. Pod tím byla naše fotka na jedné charitativní akci. Do očí se mi nahrnuly slzy a raději jsem přeskočila na poslední dvě stránky. Maya Reynolds. Já jsem se za něj nikdy neprovdala, ale Maya nosila jeho příjmení. Do chvíle než jsem jednoho dne vyšla s kočárkem z domu ve špatnou chvíli.
Vybavil se mi ten okamžik. Rychle jsem zavřala album a spolu s dalšími věcmi jsem slezla ze žebříku. Ale aby jste si o něm nemysleli nic špatného, takhle se normálně nechová. Jen když si zapomene vzít prášek na uklidnění, což zřejmě zapoměl.
Zalezla jsem k sobě do pokoje. Mrkla jsem na hodiny. Pět pryč. Asi bych se měla připravit k Louisovi a El.
Zalovila jsem ve skříni a vytáhla jsem černé kalhoty, černý top, zdobený u ramen pěti zlatými pruhy. Ze šporkovnice jsem vytáhla zlaté náramky, zlaté kruhové naušnice a dvojprstýnek. Vzala jsem ještě zlaté psaníčko. Odebrala jsem se do koupelny, vysušit si vlasy.
Vyfénovala jsem je a udělala z nich cop proplétaný zlatou stuhou. Na očích jsem udělala černé linky a rty jsem přetřela rudou rtěnkou. Zhodnotila jsem svůj vzhled v zrcadle. Hm, nikdo by nepoznal, že jsi brečela, řekla jsem si. Seběhla jsem schody a zabočila jsem do kuchyně, kde už stál Harry. Psaníčko jsem hodila na stůl a sáhla jsem po vodě.
"Pojedeme?" zeptal se. Přikývla jsem. V předsíni jsem si obula černé boty na klínu, na patě zdobené zlatým páskem a sáhla jsem po saku se zlatými kulatými knoflíky.
Nastoupila jsem do Harryho BMWčka a rozjeli jsme se vstříc Louisovu domu.
Moje vnitřnosti se se zmenšující se vzdáleností stahovaly víc a víc. Deset metrů před odbočením k jejich domu se mi začaly potit dlaně. Musela jsem se hluboce nadechnout, abych neomdlela. Znáš odpověď na otázku, kterou sis dala, proletělo mi hlavou.
"Co je?" vyvalil na mě Harry oči, když jsem nehodlala vystoupit. Měla jsem rozklepaná kolena!
S menšími obtížemi jsem vylezla z auta. Všiml si mé nestability a tak mě chytil kolem pasu. Zastavili jsme před dveřmi, kde Harry zazvonil.
"Jdu otevřít!" zakřičel Loius a za chvíli stál naproti nám.
"Ahoooj!" vrhl se nám kolem krku a hned na to nás vtáhl dovnitř. Rozhlédla jsme se a pohledem hledala Dani.
"Dani je v kuchyni," odpověděl pohotově Liam. Usmála jsem se na něj. Odhodila jsem sako na botník a odběhla jsem za ní.

"Víš, nechci se do ničeho plést, ale....myslím, že se líbíš Louisovi." Málem jsem vyprskla čaj, který jsem po doušcích upíjela. Vykulila jsem oči.
"Nemyslím si. Maximálně jako kamarádka," ušklíbla jsem se.
"Ne, fakt," namítla Perrie a věnovala mi vědoucí pohled. To se na mě domluvily zrovna, když tady není Eleanor?! Unaveně jsem vydechla.
"Dámy, nemyslíte, že kdybych se mu teda líbila, že bych to zjistila jako první?" povytáhla jsem obočí. Obě svraštily dokonale vytrhané obočí a nesouhlasně pokroutily hlavou.
"Většinou se to osoba s tím související dozvídá jako poslední," zasmála se Dani a Perrie se přidala.
"Bože," vzdychla jsem si a s čajem jsem odešla na terasu. Netvrdím, že je teplo, ale vzala jsem si na sebe to sako. Jinak jsem celkově otužilá.
Lokty jsem se opřela o zábradlí od terasy. Dívala jsem se na bílou pokrývku krajiny, která se teď v slunečním světle třpytila. Zavřela jsem oči a úplně jsem přestala vnímat svět okolo. Dýchala jsem chladný vzduch, vnímala jsem každičký zvuk, který se ozval. Ne nadarmo se říká, že ticho léčí. Zničeho nic jsem ucítila něčí ruce na svých bocích.
"Harry, tohle není vtipný," odsekla jsem. Otočila jsem se a ocitla se tváří v tvář osobě, o které jsem přemýšlela.
"A to Harry tvrdí, že jsi dobrá na poznávání lidí po vůni," ušklíbl se. Ruce měl pořád na mých bocích. Setřásla jsem mu je a chtěla jsem už odejít. "Prosím, nechoď ještě," vykouzlil na obličeji štěněčí pohled. I proti své vůli jsem se k němu vrátila. Upřímně, kdo by odolal Louisi Williamu Tomlinsonovi?
"Za tři dny budou Vánoce. Už víš, co bys chtěla?" zkoumal "nanápadně". Usmála jsem se na něj.
"Nic. Úplně mi stačí, že mám vás všechny. V podstatě mě držíte na nohou, protože ….Oh bože," schovala jsem obličej do dlaní. Nepochybuji o tom, že si teď o mě bude myslet, že jsem slaboška, ale držela jsem to v sobě už docela dlouho. Ale neotočil se a neodešel. Místo toho si mě vtáhl do objetí.
"Co se děje?" zašeptal mi do vlasů a pohladil mě po nich. Sáhla jsem do kapsy pro jednu fotku, kterou jsem tam nechala. Vtiskla jsem mu ji do ruky. Zamyšleně si ji prohlížel, zatímco jsem si utírala slzy.
"Kdo to je?" zeptal se.
"To bylo moje dítě," zašeptala jsem. Tak tak, že to slyšel. Znovu si mě vtáhl do náruče.
"To je mi líto," pohladil mě po vlasech. Cítila jsem, že je zmatený.
"Louisi, vím, že tě to asi hodně zmátlo.." Popotáhla jsem. "Je to pro mě všechno strašně těžké. Neví o tom nikdo z vás. Vlastně ty teď už jo," pousmála jsem se a on udělal něco co jsem absolutně nečekala. Políbil mě. Z oblohy se začal snášet sníh a padal na nás.
Kdyby nebyl zadaný... Odtrhla jsem se od něj a věnovala jsem mu nechápající výraz. Měla jsem chuť dát mu facku, aby se probral, jenže bych si jí musela dát i já.
Vytrhla jsem se mu ze sevření a vběhla jsem dovnitř. Proběhla jsem obývákem a až u dveří mě někdo zastavil.
"Co se stalo?" zeptal se Harry a chytil mě při tom za rameno. Usmála jsem se na něj.
"Jen jsem si na něco vzpomněla," mávla jsem rukou a sáhla po klice.
"Lhát neumíš," ušklíbl se. Hodila jsem po něm vražedný pohled a vyběhla jsem ven. "Půjčím si tvoje auto," zamávala jsem na něj a nasedla. Než ke mně stačil doběhnout, už jsem byla na silnici a rozjížděla se směr domů. Moje srdce jásalo, ale mozek zásadně nesouhlasil. Políbila jsem zadaného kluka, který ještě ke všemu chodí s mou kamarádkou. Musela jsem zastavit za krajnicí, dokud se neuklidním. Brečela jsem a ani nevím proč. Ano, udělala jsem chybu, ale nikdy kvůli chybám nebrečím.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kikinka20011505 kikinka20011505 | 17. ledna 2013 v 15:16 | Reagovat

Je to opravdu super, moc se těším na pokráčko :D

2 Gabi Gabi | 17. ledna 2013 v 16:29 | Reagovat

Děkuji, budu se snažit zveřejnit další dřív než tuto :)

3 Lou Lou | Web | 25. ledna 2013 v 22:59 | Reagovat

ježiš to je tak krásně napsaný :))) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama