Bought...p.18

1. října 2012 v 18:06 | Gabi |  Bought

Mezitím u nich v bytě:
Danielle:
"Hej, nezdají se vám nějak...divní?" zeptal se do ticha Niall. Musela jsme se zasmát. Divní je skvělé přirovnání, ale přesto...
"Spíš zaláskovaní," namítla jsem nakonec. Ostatní se na mě podívali s výrazem WTF?
"Vy to nevidíte?" Když nechápavě zakroutili hlavou, myslela jsem že mě jebne.
"Harry vrhá na Bee zamilované pohledy, ona vrhá na něj a špičkují se kvůli každé maličkosti. Třeba včera. Harry jí jde něco důležitého říct a najdeme je, jak se po sobě válejí. Zdá se vám to normalní?" Pořád nechápali a tak jsem se na to vysmahla.

Park:
Harry:
Chytil jsem ji za ruku a stáhl jsem ji k nejbližšímu stormu, u kterého jsem ji uvěznil. Byli jsme k sobě pekelně blízko a to se projevovalo jak na mojí psychice tak i na těle. Oba jsme sice ještě rozdýchávali ten sprint, upřeně jsme se dívali do očí. Teď nebo nikdy, řekl jsem si v duchu a přisál jsem se na její rty.

Bee:
Toužila jsem po jeho polibku. Od posledního uběhlo několik měsíců. I když nebyly nějak procítěné, milovala jsem je, ale tentokrát v něm byly i city a já jsem s každou sekundou cítila, jak taju. Ani jeden jsme se nechtěli odtáhnou a tak z toho vznikla několika minutová válka jazyků. Nakonec jsme se s úsměvem na tváři odtrhli a ruku v ruce jsme se vraceli domů. Cestou jsme se však ještě dohodli, že ostatním to zatím neřekneme. Však klasika.
V bytě jsme našli už jen dva obyvatele. Zayna a Nialla. Forever alone, napadlo mě hned a bylo mi jich líto. Počkat! Zayn měl Perrie, pokud se nemýlím.
"Co vy dva tady tak sami?" zeptal se hned Harry a přisedl k nim na gauč.
"Díváme se na telku?" odpověděli zároveň. Bože, je to děsivý!
"Fajn, máte někdo hlad?" zeptala jsem se přímo a všichni pokývali hlavou. Zula jsme se a došla do kuchyně, kde jsem se plně oddala svému koníčku. Teda dokud mě někdo nevyrušil a nechytil mě zezadu kolem pasu.
"Harry, nech toho a oloupej radši tu cibuly." Hodil po mě psí očka a udělal co jsem řekla. avšak dlouho ho to nezabavilo a tak se vrátil opět ke mě. Využil chvíle, kdy jsem svůj výtvor strčila do trouby a vysadil si mě na linku. Roztáhl mi nohy, aby si mezi ně mohl stoupnout. Stál tam a já seděla.. Společně jsme vedli zdlouhavou konverzaci a přitom jsme se líbali a dotýkali na nejrůznějších místech. Bylo to kouzelné do chvíle, kdy zapípala trouba a z obýváku se ozval dusot. Niall. Rychle jsme se z Harrym odtrhli a dělali cokoliv jiného zn. Hlavně nenápadně. Byli jsme nenápadní jak chcánky ve sněhu (btw. výrok našeho třídního. Nejzábavnější věta za dva roky!), ale měli jsme štěstí, že Nialla zajímá jen jídlo. Už by mohli vypadnout, napadlo mě a já jsem si vzpomněla na Harryho dotyky. Bože, ať už zmizí! Vážně je mám ráda, ale taky chci trochu soukromí.

O měsíc později...
"Dobré ráno," pozdravila jsem Harryho, když jsem kolem něj procházela do kuchyně. Z ledničky jsem si vytáhla džus a ze skříňky skleničku. "Kluci už tady nejsou?" zavolala jsem na něj.
"Ne," zavolal nazpět a dál se věnoval televizi. Popravdě, ani já jsem se moc nechtěla hýbat. Po včerejším běhu a smíchu, mám natažený snad všechny svaly v těle. Vypila jsem svůj jablečny džus a rozvalila jsem se na gauč vedle Harryho. Společně jsme tam byli rozvalení téměř až do večera, dokud nás nevyrušilo klepání na dveře. Chtíc- nechtíc, jsem se musela zvednou z Harryho klína a jít otevřít.
"Ahoj?" pozdravila jsem osobu přde mnou. Vysoká, zhruba 170cm měřící brunetka s velkýma hnědýma očima. Když jsem se podívala pozorněji, mohla jsem si všimnout tetování na zápěstí, černých kruhů pod očima a narudlých očí. Jako feťák, napadlo mě hned, ale tu myšlenku jsem vyhnala z hlavy.
"Ahoj," pípla a podívala se mi za záda. "Je tady Har- pan Styles?" Tohle není dobrý!
"Je." Usmála jsem se na ni a za zápěstí jsem ji vtáhla dovnitř.
"Harry, máš návštěvu," poklepala jsme mu na rameno. On jen zvedl hlavu a na obličeji se mu objevil vyděšený výraz. Tohle vážně není dobrý! řekla jsem si v duchu. "No, já vás nebudu rušit," řekla jsem po odmlce během, které jsme si vyměňovali pohledy. Odešla jsem do kuchyně a zatáhla jsem za sebou zasouvací dveře. Nebudu poslouchat to, do čeho mi nic není. No, možná mi do toho něco je....Ne! Nebudu poslouchat cizí rozhovory! usmyslela jsem si nakonec v duchu a pustila jsem se do přípravy večeře. Hlavně jsem potřebovala zapnout digestoř, protože Harry už nemluvil moc potichu a já mám sama se sebou nějakou dohodu. I přes to, že digestoř jela na maximum, jsem Harryho rozrušený křik slyšela a některým větám jsem i rozumněla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 5. října 2012 v 23:30 | Reagovat

moc krásný :-) prosííííím další   :-) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama