Vegas- 10.díl

6. srpna 2012 v 13:46 | Gabi |  Vegas




"Zayne? Co ty tady?" zeptala jsem se ho po příchodu do kanceláře a pobídla jsem ho aby si sedl.
"Chtěl jsem tě překvapit," usmál se. Z takového úsměvu většina holek taje. No, já nejsem výjimka.
"Povedlo se. Ale nejsi tady jen kvůli tomu, vidím ti to na očích," podívala jsem se na něj skenerovým pohledem.
"Ne, nejsem. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys třeba nechtěla večer někam zajít..." Nejistě se na mě usmál. Musela jsem se tomu zasmát. Byl tak roztomilý.
"Půjdu moc ráda," usmála jsem se na něj a jemu se rozsvítily oči. Zvedl se k odchodu, ale pak se ještě otočil.
"Takže v osm před tvým bytem?" Přikývla jsem a znovu jsem se na něj usmála. Jakmile za sebou zavřel dveře, sundala jsem si z nohou lodičky a nohy jsem dala na stůl. Při vzpomínce na jeho nejistý úsměv, jsem se culila jako šílenec. Podívej co s tebou dělají, říkala jsem si v duchu, ale večera, jsem se stejně nemohla dočkat.

Zayn:
Vůbec nemůžu uvěřit tomu že to přijala. Večera se snad ani nedožiju! Už vidím její oči a...
"Zayne, pojď mi pomoct!" zavelela z předsíně Tracy. Nesnáším její pisklavý hlas a její peroxidovej ksicht.
Neochotně jsem zvedl jednu krabici a vynesl jsem ji k Harrymu do pokoje. Pak jsem se na to.... a šel jsem k sobě. Nebudu pomáhat holce, která dělá, že je těhotná, jen aby získala chlapa.
Protože mám ještě celé opoledne, vzal jsem si noťas a projížděl jsem net. Všude řešili jejich svatbu a Tracyino těhotenství. Mám toho plný zuby. Jeho a jeho slavné přítelkyně všechno-musíš-udělat-jak-jsem-řekla. Zaklapl jsem notebook. Vzal jsem z poličky knížku a pustil jsem se do čtení.
"Zayne, někdo za tebou přišel!" zavolal na mě z přízemí Louis. Neochotně jsem vstal z křesla a sešel jsem ze schodů.
"Doniyo!" objal jsem starší sestru a usadili jsme se v obýváku.
"Jen jsem ti chtěla oznámit, že se budu vdávat." Nadšeně jsem ji poplácal po ruce. Můj zrak zabloudil k hodinám.
"Sakra! Promiň Don, ale nestíhám rande," omluvil jsem se jí a rychle jsem se šel vypravit.

Mim:
8:15 a Zayn nikde. Pomalu se začínám bát, jestli se mu něco nestalo. Nervozně jsem přecházela pobytě, ve svých polobotkách a s kytkou ve vlasech.
Uběhlo dalších pět minut a ozval se zvonek.
"Ahoj, moc se omlouvám, zdržela mě Doniya." Přistoupil blíž ke mě a dal mi pusu na tvář. Musím uznat, že i ta mi dokázala rozbouřit krev v žilách. Pak mi dal do ruky kytku pomněnek. Bylo to originální a roztomilý zároveň.
"Nic se nestalo a moc děkuju. Je to od tebe milý. Pojď dál. Dám ty kytky do vody a můžeme jít." Zašla jsem za roh. Vytáhla jsem designovou vázičku a dál to asi znáte.
"Půjdeme?" zeptala jsem se Zayna, který si prohlížel fotografie na krbové římse.
"To jsi ty?" ukázal na fotku malé holčičky s fontánkou na hlavě.
"Jo," zasmála jsem se, "bývala jsem roztomilá."
"Pleteš se. Ještě pořád jsi." Usmál se a pohladil mě hřbetem ruky po tváři. Bylo to dokonalé...
Ještě patnáct minut jsme se věnovali mým fotkám a pak jsme vyrazily do kina a na večeři. Večeře byla výborná, akorát jsem si připadala jako Niall. Není moc praktické jíst za dva v jedné osobě. Zayn se mi smál.
Do kina jsme šli na sněhurku a lovce. Chvilkami jsem Zayna chytala za ruku, protože s tou přecitlivělostí mi i sebemenší strach dělal potíže. Vždycky se na mě usmál a stiskl mi ji.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lou Lou | Web | 6. srpna 2012 v 22:13 | Reagovat

jako obvykle! Božíííí!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama