Proti své vůli? dvacátá část

11. srpna 2012 v 13:55 | Gabi
kapitola 20.- Ach ten Josh

Během mého čtení, malá zlatíčka všechna odpadla. Byli roztomiloučcí. Jeden si cucal palec, další slintal, někteří ze snu mluvili, jiná se smáli. Bylo to dokonale dokonalé. Všechno jsem natáčela na kameru. Sledovala jsem je hodinu, dvě a pak si mě povolala říše snů.

Liam:
Do bytu jsem se vrátil společně s ostatníma- okolo jedné ráno. Mary jim hlídala děti- nečekané- a tak si pro ně jeli. Byl to komický pohled. Dalo by se to nazvat. Chrápající, ze snu mluvící a smějící, slintající, palec cucající hromadou. Pro upřesnění, Mary byla jako základna a na ni se navršili prcci. Všichni si svoje mrňousky rozebrali a ani já jsem nezůstal pozadu. Mary jsme odnesl do postele a ještě hodnou chvíl jsem u ní seděl. Ano, rozešli jsme se, ale přes to, ji stále miluji. Šílené.
Vrátil jsem se do obýváku uklidit a na sedačce jsme našel ještě stále zapnutou kameru. To video se povedlo, to musím uznat. Odložil jsem videokameru na stůl a šel jsem si lehnout.

Mary:
Ráno jsem se probrala u sebe v posteli. Přišlo mi to divné, jelikož jsme usnula v obývacím pokoji. No co, radši to nebudu řešit.
Vyhrabala jsem se z peřiny a polštářů a zamířila do koupelny. Musím vypadat jako člověk, no ne snad? Po pěti minutách jsem opustila koupelnu a už v bílých rourách , jsme zamířila do kuchyně.
Liam už tam seděl, četl noviny a popíjel u toho svoje ranní kafe.
"Dobré ráno," promluvila jsem s úsměvem a otevřela jsem lednici. Tak co si dnes dám? přemýšlela jsem v duchu. Nakonec jsme sáhla po jablku a po zbytce kafe. Přisedla jsem si vedle Liama a přes rameno jsme mu začala číst. To, co jsem se dozvěděla způsobilo, že jsem ještě stále teplé kafe smíchané s rozmělněným jablkem vyprskla Liamovi na krk.
"Ty si bereš Danielle?" vyhrkla jsme.
"No, vlastně jsem ti to chtěl dnes říct." Otíral si krk ubrouskem a provinile se na mě koukal. Na tohle nemám! Rychle jsem vyběhla z kuchyně a popadla jsem kabát.
"Počkej," chytil mě za ruku, "kam chceš jít? Vždyť sněží!"
"Pryč," vmetla jsem mu do tváře a třískla za sebou dveřmi. Měla jsme jít na jeden kurz, ale nějak mě přešla chuť. Naštěstí můžu jít do školky. Sice tam dnes nejsou, protože malujeme, ale pomoc se vždy hodí. Až teď jsem si uvědomila, že jsem požádala o pomoc i Joshe. Ano, jejich Joshe. Rychle jsem se dala do běhu, protože už stejně meškám.

"Joshi!" nadšeně jsme vykřikla i když jsme vlastě tušila že přijde. Věnoval mi okouzlující úsměv a objal mě.
"Ahoj Mary, už jsem myslel žes' zapomněla." Teď jsem se trošku zastyděla.
"Vlastně zapomněla. Měla jsem jít na jeden kurz, ale přešla mě nálada a tak jsem šla radši sem. Jestli nevěříš, tak se podívej co mám na sobě! S tímhle bych malovat nešla." rozepla jsem kabát, aby měl možnost se přesvědčit.
"Jo, věřím ti," zasmál se. Omluvila jsem se a odešla se převlíct. Za chvíli jsem se vrátila v šedém tričku s nápisem Don't go with the flow, legínách s peace znakem a starých ošoupaných converskách. Dnešek si hodlám pořádně užít!

"Tohle je lepší," usmál se na mě Josh a vzal do ruky váleček namočený v modré barvě. Já jsem ho napodobila jen jsem vzala zelenou. Když už jsme to téměř měli, stříkl po mě Josh barvu. Samozřejmě jsme si to nenechala líbit a tak vznikla barevná bitka. Nabírali jsme barvy do dlan a mrskali je po sebě. Většina stejně skončila na zdi, takže to bude originálně vymalovaná školka. Po odině blbnutí jsem se rozvalila na gauči zabaleném v igelitu. To běhání mě zmohlo. Josh se rozvalil vedle mě.
"Nechceš zajít ke mě? Mají přijít i ostatní a bez dětí." Nad poznámkou s dětmi jsem se musela zasmát.
"Ráda, ale teď bychom to měli dodělat," vstala jsem a Joshe vytáhla za ruku na nohy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama