Bought...p.8

31. srpna 2012 v 15:03 | Gabi |  Bought

Hned jsem se skočila do koupelny osprchovat a už v pyžamu jsem vlezla k sobě do postele. K mojí smůle se za chvíli spustila bouřka. Nesnáším bouřky! Vždy když zahřmí, běhá mi mráz po zádech a navíc nevím, ke komu bych se tady mohla přitulit. Lou a El už určitě mají jiný program a Harry... Musím to risknout, povzbudila jsem se v duchu a šouravým krokem jsem se blížila ke dveřím, které vedou na chodbu.
Prošla jsem ji až k Harryho pokoji před kterým, jsem se zastavila, protože jsem z něho slyšela divné zvuky. No co, kdyby něco, zdrhnu, řekla jsem si v duchu a sáhla jsem po klice. Nezapomněla jsem ani zaklepat, ale když se dlouho nic neozívalo, otevřela jsem. V okamžiku, kdy jsem je chtěla zase zavřít, zahřmělo a já nechtěně vypískla. Jestli spal, tak jsem ho teď stoprocentně vzbudila.
Ve tmě jsem sledovala postel na které se ovšm nic nehýbalo.
"Harry?" zašeptala jsem do hrobového ticha a z podpeřiny se ozval přidušený smích. Jen se směj! uchechtla jsem se v duchu.
Naštvaně jsem se otočila zpátky ke dveřím a chtěla jsem odejít zase k sobě. Však to nějak přežiju.
"Promiň, já to tak nemyslel," řekl Harry, který už asi nebyl schovaný. Otočila jsem se k němu (posteli) čelem, načež on rozsvítil lampičku.
"Takže ty se bojíš bouřek?" usmál se na mě svým dokonalým úsměvem. Němě jsem přikývla. Bez váhání poklepal na místo vedle sebe a já jsem tam hned skočila. Jeho postel byla hodně podobná té mojí. Myslím tím, co se týče pohodlnosti. Svoji považuji za pohodlnější a i pěknější, což mu asi říkat nebudu.
Harry zhasnul lampičku a přisunul si mě blíž k sobě. Bylo to docela příjemné.
"Dobrou noc," pošeptal mi do ucha a políbil mě do vlasů.
"Dobrou," odpověděla jsem a za chvíli jsem se propadla do říše snů.

Probudila jsem se, když mě na obličeji zalechtaly Harryho kudrny. Už nespal, ale upřeně mě pozoroval.
"Jak dlouho se na mě takhle koukáš?" zeptala jsem se s úsměvem od ucha k uchu. Moje dobré já jásalo, protože mě pozoroval kluk, kterého miluji.
"Hmm, asi tak hodinu?" sladce se usmál a odhrnul mi z obličeje pramínek vlasů, který mi zastrčil za ucho. Dlouze se mi zadíval do očí a ani jeden jsme to nechtěli přerušit. Když už se mezi námi vytvořila jen minimální mezera, odtáhl se. Vlastně to chápu, ale stejně to zamrzelo. Vstal z postele a odešel do koupelny. Mě se sice ještě vstávat nechtělo, ale nakonec jsem přece jen vstala a odešla jsem k sobě do pokoje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 A* A* | Web | 31. srpna 2012 v 15:40 | Reagovat

Pekne píšeš :)

2 Gabi Gabi | Web | 31. srpna 2012 v 16:04 | Reagovat

Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama