Bought...p.5

28. srpna 2012 v 23:35 | Gabi |  Bought

"Proč mi vlastně můžeš říkat co mám dělat?" Škodolibě se na mě usmál.
"Koupil jsem tě od tý ženský."
"Ale to ještě neznamená, že tě musím poslouchat." Chtěla jsem už odejít, ale on mě zezadu chytil.
"Jsi něco jako můj otrok," zašeptal mi do krku a začal mě tam tvrdě líbat. Vím, že jsem u něj kvůli tomuhle, ale představa toho se mi příčila.
Sebrala jsem všechnu svou sílu a snažila jsem se odstrčit ho od sebe. Myslíte, že to byl dobrý nápad? Samozřejmě že ne. Byla to jedna rána za druhou a nakonec jsem ležela nahá na posteli a po tvářích mi tekly slzy. Nehybně jsem sledovala jeho svaly, jak se snaži se znovu obléct. Kdyby nebyl tak hrubý možná bych ho měla ráda. Na co to myslíš?! okřikla jsem se v duchu. Nikdy ho nebudeš mít ráda!
"Jsi hovado," zašeptala jsem když vycházel ze dveří. Jen se na mě ušklíbl a zavřel za sebou dveře. Byla jsem úplně zničená. Jak fyzicky, tak psychicky. Musím odtud alespoň na hodinu zmizet, řekla jsem si v duchu a vydala jsem se ke skříni. Bylo tam hodně pěkného a značkového oblečení, to se mu musí přičíst k dobru. Ale stejně je pořád v mínusu. Vzala jsme si bílé šaty, šedý svetřík, kloubouk a u dveří jsme si obula páskové sandály.

Konečně dál od pekla, vydechla jsem na pláži sledujíc příliv. Rozhlížela jsem se kolem a s jistotou můžu říct, že je to tady krásné místo. Moře, pláže, deštný les a myslím, že jsem spatřila i nějaké lidi. Lidi! Rychle jsem vyskočila na nohy a rozběhla jsem se k místu, kde se mi ztratili z dohledu.
Za zhruba hodinu jsem stála uprostřed toho nejkrásnějšího města/vesnice. Všichni vypadali tak mile! Jak sem může ten Harold zapadnout? běhalo mi v hlavě, ale radši jsem tu myšlenku zahnala. Nebudu si jím kazit den.
"Ahoj, hledáš něco?" promluvil za mnou příjemný hlas. Neváhala jsem a otočila jsem se k té osobě čelem. Moje oči se setkaly s těmi nejkrásnějšími co jsem v životě viděla.
"No, vlastně se jen procházím..." pousmála jsem se, protože jsem spíš zdrhala před Harrym.
"Zkusím hádat, zdrháš před Hazzou?"usmál se mile.
"Jo, tak trochu," opětovala jsem mu úsměv. Nemohla jsem si pomoct, ale někoho mi hrozně moc připomínal a tak jsem přistoupila na klišé.
"Neznáme se odněkud?" Jeho úsměv se ještě rozšířil.
"Jsem Liam," natáhl ke mě ruku v gentlemanském gestu.
"Bee," usmála jsem se a jemně jsem mu stiskla dlaň.
"Nechceš provést?" zeptal se s úsměvem. Jen jsem přikývla. Ukázal mi celé město a mě až pak došlo, že už je tma.
"Promiň, už musím jít," promluvila jsem se strachem v hlase.
"Víš, vlastně jdu s tebou. Ta vila je společná," sladce se na mě usmál a mě alespoň na chvíli svitla naděje, že se mě po dobu Liamova pobytu nedotkne.

s,a:Toto je divný díl, ale i tak doufám, že se líbí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lou Lou | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 8:10 | Reagovat

náhodou se mi líbí hele

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama