prolog- Vegas

25. července 2012 v 11:00 | Gabi |  Vegas


Mim:
"Ahoj Zoe!" pozdravila jsem kamarádku do mobilu.
"Juj, ahoj Mim. Co se dějě, že voláš tak brzy?" Trošku jsem se pousmála.
"Šéf mi dal volno a tak mě napadlo. Co kdybychom konečně jely do vegas? Slibijeme si to už od základky." Zoe začala pištět do telefonu a nehodlala přestat.
"Jasně že musíme jet. V kolik nám to letí?"
"Zoe, ještě jsem ty letenky nezařídila, nejsem robot! Pokusím se sehnat nějaké na dnešní noční let."
Rozloučila jsem se se Zoe a vypravila jsem se domů. Prodírala jsem se zalidněnými ulicemi Queensu. Než jsem se dostala k bytu, měla jsme na tričku víc jídla, než v ledničce. To bude tím, že normálně chodívám domů až v noci, tudíž ne ve špičce.
Sotva jsem zavřela dveře, přiběhl za mnou synovec Aiden a za ním jeho malá sestřička Rainbow.
"Ty už jsi doma?" zeptal se zvědavě.
"Ano broučku, kde máš tatínka?" Pokrčil ramínky a tak jsem šla do kuchyně. Bohužel tam byla Zackova manželka.
"Jaktože jsi tak brzy doma?" zaútočila na mě svým vysoce postaveným pisklavým hlasem s nádechem fůrie, Stacy.
"Jen si jdu pro věci," řekla jsem jí.
"Konečně zmizíš!" řekla téměř neslyšně, ale já, jakožto právnička slyšící vše, jsem jí rozuměla.
"Vlastně nezmizím, jen jedu na týden do Vegas, ale na to by sis nikdy, nebýt mého bratra, nenašetřila." Našpulila jsem pusu jejím směrem. Z mé věty doslova vybouchla. Začala tam na mě ječet jak jsem neschopná a že v mým věku už byla dávno vdaná. Na to jsem jí řekla, že ona v mým věku nebyla nic a já jsem oproti ní, hvězda. Pak už jsem vyklidila pole, protože jsem si přála zůstat živá. Na schodech jsem potkala Zacka s obkladem na hlavě.
"Kolikrát?" Usmál se na mě a pak zesmutněl.
"Dvanáctkrát. Jestli mi ještě dneska udělá jednu jedinou přednášku, rozvedu se." Ušklíbla jsem se na něj.
"To říkáš už pět let."
"A ty už pět let říkáš, že se vdáš," mrkl na mě a pak s bolestným zaúpěním sešel do kuchyně za svou ženou.
"Vždyť je mi teprve dvacet tři!" zakřičela jsem za ním a šla jsem se konečně sbalit. Doufám, že nebudu taková zrůda jako Stacy. Co to žvaním, nikdo nemůže být tak hroznej jako ona!

Za půl hodiny jsem měla zbaleno.
"Ahoj rodino. Mějte se!" zavolala jsem do domu a zabouchla jsem za sebou dveře. Venku na mě čekal taxík.
Se Zoe máme sraz až na letišti, takže se pro ni cestou nemusíme stavovat.

"Zoe," objala jsem svoji nejlepší kamarádku a pevně jsem ji stiskla. Neviděly jsme se už měsíc, protože kvůli práci na ni nemám čas a ona je na tom podobně. Zoe je docela úspěšná modelka a díky jejímu soudnímu řízení jsme se seznámily. Když jsme se řádně přivítaly, zašli jsme si pro letenky. Odbavili nás a tak jsme mohly nastoupit do letadla. Cesta probíhala v klidu a tak jsem po chvíli usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PetuLL PetuLL | Web | 28. července 2012 v 14:04 | Reagovat

Ahoj Gabi, na blogu je finale souteze, kde jsi i ty s povidkou. :)
http://heart-onedirection.blog.cz/1207/competition-stories-finale#comments

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama