Jeden ze tří... Ale který?

29. června 2012 v 17:38 | Gabi

Tak je tu další jednorázovka. Už předem se omlouvám za chyby :)


+Volné pokračování k Pět kamarádů? Ne, čtyři...

"Tak které?" zeptala se mě El, která vybírala svatební šaty.
"Já nevím, asi tyhle.." Ukázala jsem na šaty s živůtkem ozdobeným páskem s květinou a kamínky, a vrstvenou sukní.
"Na ty samé jsem myslela," zasmála se. "Beru tyhle," řekla prodavačce.
"Pojď, když vidím jak se na ně zamilovaně hledíš, myslím na to, kdy tě Ian požádá o ruku.." Ach jo, už jsme spolu roka půl a pořád nic. El naneštěstí ví, jak je mi to líto...
"Máš pravdu, pojďme." El vzala svoje šaty a odešly jsme do cukrářství objednat, co jinýho než dort a ostatní sladký.
Okolo sedmé jsme se konečně dostaly domů, ale já jsem moc dlouho nezůstala. Ian mě pozval na večeři a prý je to hodně důležité. Tak uvidím s čím přijde...
Vyběhla jsem po schodech k sobě do pokoje a rychle jse se převlékla. Hodiny ukazovaly čtvrt na osm a tak jsem ty schody zase rychle seběhla.
"Ahoj El!" zavolala jsem, když jsem probíhala kolem kuchyně. Ve dveřích jsem vrazila do kluků, kteří se právě vrátili ze studia.
"Tady jde někdo na rande," usmál se Lou. Harryho tvář zvážněla. Koneckonců i tvář Nialla a Zayna. Sakra, El s Dani měly pravdu.
"Dalo by se to tak říct," odpověděla jsem Louisovi a snažila jsme se dostat ze dveří.
"S Ianem?" chytil mě Harry za ruku.
"Jasně že jo, kydybychom se rozešli budete první co to budou vědět." Objala jsem ho a nastoupila jsem do své Kii.

Harry:
Naplnil mě pocit prázdnoty. nemělo by mi vadit, že je šťastná, ale vadí. Neměl bych na ni myslet, jako na něco víc, ale myslím. Harry vzchop se! Nikdy tě žádná nedostala do kolena Mia to taky nedokáže! Zhluboka jsem se nadechl a vzduch vypustil. Nejde na ni přestat myslet. Co asi právě dělá s Ianem?....

Mia:
"Ahoj lásko," políbila jsem ho a on, jako vždy gentleman, mi odsunul židly. Vzápětí, se k nám přihrnula číšnice.
"O čem jsi to chtěl mluvit?" zeptala jsem se když odešla.
"Víš Mio, uhm... já... prostě je konec." Zadíval se mi do očí. Nevěděla jsem, co si o tom myslet.
"Když konec, tak konec. Měj se!" Vstala jsem ze židle a s vypětím všech sil, jsem se snažila udržet slzy skryté. Nasedla jsem do auta a rozjela jsem se k vile.

Niall:
V osm se ozvalo prásknutí dveří. Jako jediný jsem se zvedl z gauče a šel se podívat, co se děje.
Mia opřená hlavou o zeď a pěstmi do ní mlátící, pro mě byla šok.
"Mio?" položil jsem jí ruku na rameno. Padla mi do náruče a nahlas se rozvzlykala. El a Dani na sebe nenechaly dlouho čekat a odvedly si ji do pokoje. Musím uznat, že se v holkách moc nevyznám, ale tohle bude určitě něco vážnějšího.

Mia:
"Tak to vyklop," naléhala na mě Dani.
"Ian se se mnou rozešel na naše výročí. Ani si na něho nevzpomněl." Znovu jsem propadla pláči a holky mi byly oporou. "Neměla bys takhle trávit zbytečně moc času," napomenula mě Dani," Dokaž mu, že ti nechybí," mrkla na mě a odešla. "Kam šla?" zeptala jsem se Eleanor. Ta jen pokrčila rameny a tak jsme to dál neřešily.
"Nepustíme si nějaký film?" napadlo El po chvíli ticha.
"Dokonalej nápad!" zajásala jsem a vzápětí jsem se pozastavila nad svým chováním. Asi jsem ho nemilovala, tak, jak jsem si myslela. Ale koho potom?
"Dopisy pro Julii nebo Kamarád taky rád?" V každé ruce držela jedno DVD. Mírně jsem svraštila obočí.
"Na romantiku nemám náladu, dáme Harryho Pottera?" El přikývla a vytáhla z obalu Prince dvojí krve.

"Mí, vstávej!" zakřičel mi 'někdo' do ucha a začal mě lechtat. Ten někdo byl Harry. A od něj mě 'osvobodil' Zayn. Proč 'osvobodil'? Oba nás polil ledovou vodou a Harry se ho snažil dohonit a pak zabít.
"Díky Zayne!" Zakřičela jsem za ním a převlékla jsem se do suchého. Sešla jsem na snídani.
"Dobrý ráno," pozdravila jsem hrstku lidí, kteří byli v kuchyni a nenaháněli Zayna s Harrym.
"Dobrý. Nechci se ti do ničeho motat, ale neměla bys být ve škole?" Podívala jsem se na hodiny.
"Sakra, sakra, sakra!" zpanikařila jsem a už jsem vybíhala schody.
"Neměla bys být tak vulgární!" zavolal za mnou ještě Liam. "To mi je teď hodně platný, ta tvoje rada!" zakřičela jsem na něj zpátky už sbíhajíc schody s taškou.

Zayn:
"Mohla říct aspoň ahoj," řekl uraženě Harry, když práskla dveřma.
"Nedělej z toho vědu, Harolde. Stejně tě nebere víc než jako kamaráda." V klidu jsem vytáhl z ledničky pití a sedl jsem si za barovej pult.
"To tebe taky ne," odsekl mi a odešel na zahradu.
"Co mu je?" díval se za ním Niall s povytaženým obočím.
"Zamilovali jsme se do té stejné," odpověděl jsem mu se smukem v hlase, protože jsme si kdysi slíbili, že si nebudeme lézt do zelí. A je to tu zase!
"Aha," řekl nepřítomně a dál se hleděl z francouzského okna.
"My jdeme, lidi, mějte se!" rozloučili se EL a Louis. Jedou do Doncasteru.
"Ahoj." Odpověděl jsem a dál jsem se věnoval pití coly.

Mia:
Když jsem otevřela dveře od vily. Naskytl se mi zvláštní pohled.
"Co jste tady, do háje dělali?" zaječela jsem a následně se přede mnou objevili tři kluci se štěněčími pohledy.
"Tohle na mě neplatí! Okamžitě to tady ukliďte, já si jdu odpočinout. Mám pocit, jako bych měla každou chvíli umřít." Nechala jsem je na pospas mopům a košťatům a sama jsem se vydala na cestu do koupelny.
Z vany mě vytáhl křik Niallaa zvuk rozbíjejícího se skla. Přehodila jsme si přes svoje nahé tělo župan a otráveně navíc s turbanem na hlavě jsem sešla schody.
"Nic nekomentujte!" varovala jsem je, když jsem si všimla, jak na mě hledí.
"Co se tady dělo?" ukázala jsem na vysklené francouzské okno a začala jsem křížový výslech. Jen tak pro informaci, v Liamově nepřítomnosti jsem něco jako máma.
"Tak, kdo začne?" Pořád měli ty štěněčí pohledy, ale na mě to nefunguje.
"Tak to vypadá, na jednotlivé výslechy. Kdo jde první?" Šťeněčí pohledy vystřídal zmatek a strach.
"No?" Ozvala jsem se znovu, když se nikdo neměl k odpovědi.
"Fajn, jak chcete. Harry, jdeš první," chytila jsme ho za rukáv a táhla jsme ho do schodů. Už jsem chtěla zavřít dveře od pokoje, když se ozval Zayn. "Přiznávám se! Hodil jsem po Niallovi sošku!"
"TAK TO TAM HEZKY UKLIĎ!" Sama pro sebe jsem se usmála, protože moje lest vyšla dokonale.
"Super Harry, teď můžeš jít." Snažila jsem se ho ze všech sil dostat z mého pokoje. Myslíte, že se mi to podařilo?
"Ale notak, vím, že mě chceš," zavrněl mi do ucha a začal mi ho ocucávat. Odtáhla jsem se od něho vykulila jsem oči. "Cožeto chci?"
"Mě," odpověděl sebevědomě a znovu se začal přibližovat.
"Tak prrr," natáhla jsem před sebe ruce.
"Já tebe nechci, beru tě jako kamaráda, ale ne jako kluka. Promiň."Byl z toho tak mimo, že se mi ho podařilo vystrčit a zamčít dveře.
"Sakra!" ulevila jsem si a rozvalila jsem se na posteli. Co se ještě stane?
"Jsme doma!" oznámili nám křikem Tomlinsnovi a v zápětí to zkazil Louisův vulgarismus. 'Rychle' jsem se převlíkla do něčeho jako pyžamo a šla jsme dolů zachránit El. Koneckonců, máme si co povídat.
"Ahojte," běžela jsem je obejmout.
"No ahoj," probodával mě pohledem Lou. Co se tady sakra děje?
"El, co jsem udělala?" Podívala se na mě pohledem- ty-snad-nevíš-co-děláš-nebo-co-?- a odpověděla.
"Harry nám řekl, že jsi vysklila okno..." dívala se na mě s otazníky v očích.
"Ne, to jsem nebyla já to byl..."
"To bych od tebe nečekal, taková lež." Vložil se do naší konverzace Harry opřený o rám dveří a nevěřícně kroutil hlavou. Probodla jsem ho pohledem.
"Pravda je, že jsem to udělal já a cílem byl Niall. Bohužel, uhnul na blbou stranu." Zastal se mě Zayn. Je tak sladkej. Ty jeho oči a svaly a.... Ne! Na co to zase myslíš? Jsi mrcha! Včera se s tebou rozešel kluk a ty už myslíš na jinýho! Ale faktem zůstává, že na Zayna jsem myslela častěji než na Iana. Divný....
Nechtěla jsem tam být s Harrym a tak jsem šla do kuchyně. Zkuste hádat koho jsem tam potkala.
"Co to bude, až to bude?" zeptala jsem se Nialla, čímž jsem ho naprosto vyděsila a on vyklopil svůj výtvor na podlahu. Jeho roztomilý obličej se zbarvil do červena a do jeho nádherně modrých očí, se vloudila vášeň po pomstě.
"Jejda.. promiň," špitla jsem a rychle jsem vyklidila zaminované pole i když se mi líbilo sledovat, jak zuří. Poměrně rychle jsem se snažila zmizet v patře, ale El mě vyrušila.

"Mí, počkej!" doběhla mě.
"Zítra musíme vyřešit tvoje družičkovské šaty, ale teď, mi řekneš co se tady dneska dělo."
Všechno jsem jí převyprávěla do podrobností. Nejvíc se smála u Harryho části.
"To se divím, že ti udělal jen tohle," znovu chytila záchvat smíchu. Já jsem zůstala naprosto vážná.
"Vzpomínáš, jak jste mi s Dani řekly, že po mně jedou Harry, Zayn a Niall?"
"Jasně, že jo. Ten den ses poprvé potkala s... ehm... to je jedno. Co s tím?"
"Donutilo mě to přemýšlet o nich, jako o klucích a ne jako o kamarádech..."
Záměrně jsme nedořekla celou myšlenku.
"No, a na co jsi přišla?" mámila ze mě odpověď.
"Že nevím, kterého mám radši. Jestli Zayna nebo Nialla. Harryho jsem nikdy nechtěla. Ne, že by nebyl hezkej a tak, ale není můj typ. Nevím, jak se mám rozhodnout." Doufala jsem, že mi poradí, ale neporadila.
"To já nevím, nikdy jsem v takové situaci nebyla." Pokrčila rameny a vstala z mojí měkké postele.
"Možná by sis měla s každým z nich promluvit..." nadhodila jen tak a s omluvou odešla za Louisem. Co s tím teď mám dělat? Vstala jsem z postele a zatáhla jsem limetkově zelené závěsy u okna na balkon. Vytáhla jsem notebook z květované tašky do školy a položila jsem ho na postel, před svoje nohy v tureckém sedu. Na facebooku, twitteru a i v mailu jsem měla spoustu zpráv a tak jsem se pustila do jejich čtení. Nic už mě tam nepřekvapilo. Ani výhružky ani moje fotky s drbama už mě z míry nevyvedly. Z míry mě vyvedlo něco jiného. Velký titulek: Nová láska Zayna Malika? a pod ním: Zayn Malik se nám svěřil, že už je dlouho zamilovaný do své nejlepší kamarádky. Co vy na to? Podle všech informací se jedná o Miu Darlingovou. Což je dvacetiletá studentka vereriny a také občasná modelka. Dále nám řekl, že má dokonalý hlas, také že její smích je nepřeslechnutelný a každý pod jeho vlivem taje. My s ní zatím žádné zkušenosti nemáme, ale brzy se pro vás budeme snažit sehnat víc informací.
"El?!" zakřičela jsem a vzápětí se v mých dveřích zjevila udýchaná Eleanor s rozcuchanými vlasy a jen v peřině.
"No?"
"Jestli jsi kvůli mě musela opustil Louiho, tak se tam zase vrať," řekla jsem a navzdory mojí obrovské snaze nesmát se, se tak nakonec stalo a já jsem se smíchy válela po posteli.
"Hahaha, moc vtipný, Mio!" Zavřela za sebou dveře a sedla si vedle mě na postel.
"Co jsi mi to chtěla?" Zvážněla jsem a položila jsem noťas na klín.
"OMG, to jsou určitě samý sračky," uklidňovala mě, teda spíš sebe, při pohledu na ten článek.
"Ale pořád ještě je tu Niall..." uvažovala jsem nahlas.
"Proč prostě a jednoduše neskočíš po Zaynovi?" Divila jsem se jejímu uvažování. Bylo by to takhle nejjednodušší, ale já ten první krok dělat nebudu.
"Divej, vyřešíme to takhle. Kterej z těch dvou udělá první krok, s tím budu. Záleží jen na nich..."

O tři týdny později...
"Už máš doprovod?" zeptala se El.
"Cožeto? Na co doprovod?" Absolutně nechápu o čem to mluví!
"Já ti o tom neřekla? Každý by měl mít doprovod a tak mě zajímá koho máš ty..." Vrhla jsem na ni vražedný pohled. "Uvědomuješ si, drahá Eleanor, že vaša svatba je za týden a půl a já s nikým nechodím a ani nemám žádnou známost? Jak mám asi teď někoho sehnat? Udělat čáry máry fuk a bude tady kluk, kterej bude vypadat jako manekýn a dobrovolně se mnou půjde na svatbu mýho kamaráda?" vypustila jsem ze sebe všechny emoce a lidé na ulici si mě prohlíželi s pohledy hodnými pro cvoka. El jsem taky zaskočila, protože takhle se normálně nechovám. Ale řeknu-li upřímně, poslední měsíc a půl jsem se svou psychikou na dně a nevím co dál.
"No, pořád ještě jsou volní Niall a Za..."
"Ani na to nemysli!" napomenula jsem ji. "Jasně jsem řekla, že první krok neudělám!"
Protočila očima a radši mlčela. Má štěstí...

***večer***
V obýváku právě probíhá hádka o film, který dnes večer pojede a tak jsem se radši zdejchla na terasu. Vzala jsem z lednice vodku a zapálila jsem si a zkušela jsem myslet na něco jiného než na kluky, Iana a ten pitomý doprovod, který ještě nemám. Nejde to. Přes veškerou snahu to prostě nejde.
"Ty kouříš?" promluvila na mě osoba, která stála za mnou, překvapeným hlasem.
"Jo, vlastně jen příležitostně, ale tebe to štvát nemusí, protože taky kouříš, ne?" Odsekla jsem mu možná až moc hrubě. "No tak promiň, no. Jen mě to zajímalo," opřel se loktama o zábradlí vedle mě. Nastalo mezi náma ticho, které přerušovaly jen zvuky města.
"Víš," začal nejistě, "vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat..." A je to tady! pomyslela jsem si, ale poslouchala jsem co řekne dál.
"Nešla bys se mnou na tu svatbu Louise a El?" Začala jsem se nekontrolovatelně smát a Zayna to opravdu hodně zmátlo. "Řekl jsem něco špatně?" na jeho tváři se zračil smutek, ale ve mě to vyvolalo další výbuch smíchu.
"S tebou se nedá normálně komunikovat!" začal se vztekat a vracel se do domu.
"No tak Zayne, přece se hned nenaštveš," promluvila jsem na něho hlasem kokety a znovu jsem vybuchla smíchy.
"Hej vážně, budu s tebou mluvit, až se vzpamatuješ." Řekl a odešel přes obývák k sobě do pokoje. Ještě chvíli jsem se smála jeho výstupu a pak, se smíchem, samozřejmě, jsem se vydala do obyváku.

"Cos udělala Zaynovi?" nezapomněl se zeptat Liam, "proletěl tudy jako parní lokomotiva. Dokonce tak i supěl." Všichni čekali na vysvětlení, ale já...já jsem se začala znovu smát. Měla jsem už z toho křeče v břiše, ale nic mi v tom nebránilo pokračovat.
"Myslím, že jí hráblo," konstatoval Harry, čímž můj smích zdvojnásobil. Začal se už chytat i Niall.
Smíchem ohnutá v pase, jsem se přibližovala k Zaynovu pokoji. Teď musíš být maximálně vážná, řekla jsem si v duchu a zaklepala jsem.
"Dále," ozvalo se zevnitř. Tak dobře, povzbudila jsem se. Nádech, výdech a chytila jsem kliku...

Zayn:
Klepání a následně Mia.
"Co je?" vyjel jsem na ni. Zvedla ruce nad hlavu v mírumilovném gestu. Zasmál jsem se tomu a ona si dala ruce v bok a rázně kráčela k mé posteli. Sedla si vedle mě a začala mluvit.
"Promiň za to na terase, ale ta vodka hodně leze na mozek. Chtěla jsem říct, že s tebou půjdu moc ráda." Usmála se na mě svůdným úsměvem a to mě donutilo myslet na hodně perverzní věci.
"Proč se na mě tak koukáš?" Podezíravě se na mě podívala a vpíjela se do mých očí svými.
"Nic," odpověděl jsem na půl 'huby', ale s tím se nespokojila.
"Samozřejmě chci pravdu," řekla a dívala se na mě přitom svým nejvražednějším pohledem.
"Tak jo," odpověděl jsem a rukou jsem si prohrábl vlasy.
"Myslel jsme na to, že bych tě rád políbil, ale napadly mě i jiné věci..." Znovu se začala nekontrolovatelně smát, ale pak spadla z postele a zůstala ležet. Byl jsem strachy bez sebe, ale pak mi došlo, že vlastně byla úplně na mol. Zvedl jsem ji k sobě na postel a přikryl jsem ji. Potom jsem si lehl vedle ní a usnul jsem.

Mia:
Otevřela jsem oči. Kocovina, cizí pokoj, cizí postel a já jen v pyžamu. Podívala jsem se vedle sebe a leknutím jsem spadla z postele.
"Mio, jsi v pohodě?" Hned se díval z postele na zem Zayn, ale místo toho, aby mi pomohl, se začal smít.
"Hahaha, moc vtipný. A nech toho! Bolí mě z toho hlava." Přestal se smát a odešel pro něco do koupelny. Toho času jsem využila pro dostání se na postel.
"Tady máš," podal mi Zayn obklad a sedl si vedle mě. Ticho se mezi námi protahovalo, ale bylo to takové to příjemné ticho. Sledovala jsem jeho rty zkroucené do úsměvu, které se přibližovaly ke mě. Moment, KE MĚ! Chtěla jsem se odtáhnout, ale to už je přilepil na moje. Měl je měkké a ... no prostě dokonalé. Vůbec netuším, jak dlouho jsme se tam líbali. Mě to přišlo jako věčnost a taky jsem chtěla, aby to tak zůstalo. K mému neštěstí a myslím i Zaynovu, nás vyrušilo zakašlání mezi dveřmi. Naštěstí tam stál jen Louis. Téhle svojí povedené myšlence, jsem se musela zasmát. Jen Louis! To kdybych mu řekla, asi by mi už nikdy nedal mrkev. Lou se trošku začervenal.
"Jen jsem chtěl říct, že za hoďku jedeme do studia." Ještě jednou se na nás podíval a pak opustil Zaynův pokoj. Poté se přijemné ticho změnilo na to nepříjemné...
Chtěla jsem už něco říct, ale Zayn byl rychlejší.
"Ne...promiň... neměl jsem to dělat, prosím, zapomeň na to." Zvedl se a odešel pryč. Po tvářích mi začaly téct slzy. Sebrala jsem peřinu ze země a odešla jsem k sobě do pokoje, kde jsem se zamčela.

O týden a dva dny později...
Louis:
"Co je Mii? už týden nevyšla z pokoje a do školy chodila oknem..." zeptal jsem se kluků a El na mém klíně, se nervozně zavrtěla. Určitě ví co jí je, ale nechce mi to říct po dobrém.... No dobře, drahá Eleanor, budeme si hrát.
"Jdu si lehnout," řekl jsem v pohodě a El šla se mnou.
"Tak mi řekni co se jí stalo, El. Je pro mě jako sestra," spustil jsem prosíka na svoje zlatíčko a ona mi všechno vyklopila.
Když už El spala, nemohl jsem usnout. Proč by jí to Zayn dělal? Rozhodl jsem se to zjistit, a to, do pozítřní svatby...

Zayn:
Když Lou začal u televize rozebírat, co je s Miou, měl jsem zvláštní pocit. Ano, miluju ji, ale prostě.. už tak ji fanynky hodně nesnáší a to s ní nikdo z nás nechodí a taky mám strach, že si tím zkazíme přátelství. Sakra Zayne, oba trpíte stejně, tak proč netrpět dohromady? promlouval ke mě můj hlas v hlavě, ale nikdy ho neposlouchám. Užíral jsem se myšlenkami na Miiny rty a krásné, pomněnkově modré oči. Někdo by dokonce mohl tvrdit, že jsou s Louisem příbuzní.
Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře, za nimiž se objevil Louis.
"Louisi, co chceš?"zeptal jsem se rovnou a o to víc mě zarazila odpověď, že si se mnou musí promluvit.
Poté, co mě Lou vyslechl jako na policejní stanici, jsem dostal za úkol, usmířit se s Miou. Sakra, je to neproveditelné!

Mia:
Jako každý den tenhle týden, jsem se vracela oknem do pokoje. V pokoji byla tma a můžu být ráda, že jsem nespadla ze žebříku, protože venku leje jako z konve. Nohama jsem dopadla na zem a málem jsem spadla, když se mi do cesty postavila židle od psacího stolu. Než jsem došla k vypínači, narazila jsem ještě třikrát. Když se rozsvítila světla, oddechla jsem si, že už do ničeho nenarazím. Otočila jsem se a jakou to náhodou, že se tam objebvila židle a já jsem přes ni přepadla a spadla na zem.
"Doprdele!" uvolnila jsem napětí v těle. Osoba na posteli, o které jsem až doteď nevěděla se začala smát. Vstala jsem ze země a uraženě došla, až k posteli.
"Louisi, proč se mi, dopytle směješ a co vlastně děláš v mým pokoji?" vychrlila jsem na něj svoje otázky, což ho rychle uklidnilo.
"Jsem tady abych s tebou mluvil a směju se, protože jsi strašný nemehlo." Znovu podlehl smíchu, čehož jsem využila pro vykonání hygieny. Když jsem vyšla, čekal na mé postely a už byl úplně v klidu.
"Takže, o čem jsi to chtěl mluvit?" Začal mluvit a řekl mi všechno. Od toho co dělali s El až po Zaynovy city.
"Proč mi to vlastně říkáš?" zeptala jsem se ho, když skončil.
"Protože doufám, že to nějak vyřešíte a budete spolu. Oba se trápíte úplnou zbytečností!" Ještě chvíli jsme se hádali o ničem až mě přepadla únava a usnula jsem u Louisovy ukolébavky a s myšlenkou na jednu jedinou osobu na světě, kterou miluji celým svým srdcem i duší. Na Zayna...

Zayn:
"Budíííčeeeek!" zaječela na celý pokoj Mia? a polila mě ledovou vodou. Zachichotala se a přeběhla do pokoje Harryho, až je oběhla všechny. Podíval jsem se na hodiny. Pět ráno? To jako vážně?
"Mio, proč nás budíš v pět ráno?" zeptal jsem se, když se vrátila ke mě do pokoje a začala mi sušit a převlíkat postel.
"Než dneska odjedu na celej den na konferenci do Oxfordu, musím tady vyluxovat před tou svatbou. Odjíždím tak za dvě hoďky. Jestli to nestihneme, zavoláte úklidovou službu, ale myslím, že s vaší pomocí to zvládnu."
Dokončila svou práci s mou postelí a podala mi suché oblečení ze skříně.
"Převleč se, ať nejsi nemocnej."
Usmála se a pak za sebou zavřela dveře. Přece jen jí na mě záleží! Převlík jsem se a začal jsem luxovat, musím jí dokázat, že ji mám vážně rád.
"Zayne, ty uklízíš?" zeptal se vyděšeně Paul, který se z neznámého důvodu objevil v obýváku.
"No, asi jo." Zasmál jsem se a snažil jsem se najít Miu v tomhle hemžení.

Mia:
Zrovna jsem leštila, už spravené francouzské okno, když mě Zayn chytil za ruku a odtáhl mě do už uklizeného patra.
"Co je Zayne, za chví..." Políbil mě. On mě políbil! Už jsi jako ty fanynky, napomínala jsem se v duchu, ale odolat se nedalo a tak jsem začala spolupracovat. Čas se bohužel nezastavil a tak jsem se od něj odtrhla.
"Měli bychom jim jít pomoct, nebo to nezvládnou." Usmál se na mě a propletl naše prsty, takže jsme se dolů vraceli ruku v ruce a na konferenci jsem jela s náladou lepší o 180°. Tohle je prostě život....

Druhý den...
"Budíček, šmudlo," políbil mě na tvář Zayn a polil mě ledovou vodou. Pod nátlakem chladu jsem se rychle posadila. "Kdybych neměla na spěch, asi bych tě zabila Maliku!" zasyčela jsem na něj a on zmizel za dveřmi. Začala jsem s přípravou. Na hlavě jsem si vytvořila volnější drdol. Šaty jsem ještě nechala viset ve skříni a vypravila jsem se do pokoje El a Louise, prozkoumat, jak je na tom El s účesem a tak.
"Dobrý ráno El," pozdravila jsem po vstupu do pokoje.
Prohédla jsem si ji a spodní čelist jsem zvedala od podlahy. Ty její šaty jsem už viděla, ale ten úšes byl kouzelný. Ne, že by byl nějak složitý, Byl jednoduchý a se závojem, ale El s ním vypadala jako princezna.
"Nelíbí?" zeptala se mě skoro nešťastně El.
"Právě naopak, vypadáš dokonale. A tím jsi mi připomněla, že ještě nemám šaty. Rychle jsem zamířila zpátky do svého pokoje pro šaty. Já i Dani máme stejné šaty, ale v jiné barvě. Dani má modré s černými "obrázky" a rukavičkami. Já mám zelené, také s černými doplňky. A obě je máme sladěné s kravatami našich doprovodů. Zapomněla jsme zmínit, že máme i stejné účesy.

Vyšla jsem z pokoje, čímž jsem se dostala do naprostého zmatku. Tuhle proběhl někdo jen v kalhotách. Tuhle se někdo holil v běhu a tamhle se někdo snažil dostat na obsazený záchod. Jen tak mimochodem, byl to Harry. Odjíždět jsme měli za půl hodiny a tak jsem se zašla k sobě do pokoje ještě namalovat. Ne složitě, jen make-up a řasenka.
Už jsem chtěla odejít z pokoje a skočit za El a Dani, ale vtrhl ke mě Zayn.
"Konečně nějaká ženská," řekl s oddechnutím.
"Proč hledáš ženskou?" zeptala jsem se s jistým podezřením v hlase.
"Ruply mi kalhoty!" zakňučel a stáhl je ze sebe.
"Zašiješ mi je prosím?" udělal na mě psí očka. A tak jsem povolila.
"A cos dělal?" Podíval se na mě pohledem to-nechceš-vědět, ale přesto promluvil.
"Dělal jsem kotrmelce," přiznal se a trošku u toho zčervenal.
"Víš, že jsi hrozně roztomilej, když se červenáš?" Usmála jsem se na něj a překousla jsem nit. Vzal si ode mě svoje kalhoty a daroval mi za to polibek na tvář.
"Jen na tvář?" Koukla jsem na něho svým nevinným pohledem. Protočil očima a dal mi dlouhý polibek na pusu, ze kterého nás vyrušila osoba svolávající na odjezd. Harry.
"Ehm, všichni už na vás čekáme," řekl naštvaně, ale v očích byla lítost. Jemu vadí, že se líbám se Zaynem?
"Jo, už jdeme." Chytla jsem Zayna za ruku a táhla jsem ho ze schodů až k jeho autu, které nás mělo odvést na místo konání.

Měli to všechno moc pěkné a ani tam nebylo moc novinářů, čehož Zayn využil po svém. Jednak poblahopřál novomanželům, ale taky ze mě udělal official Zayn's girlfriend.

Nikdy jsem nečekala, že budu chodit se Zaynem, ale stalo se a jsem za to ráda. Miluji ho...

Doufám, že se líbí a komentář vždy potěší ;) Gabi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PetuLL PetuLL | Web | 29. června 2012 v 18:17 | Reagovat

Vím, že to nepatří k povídce, ale nevěděla jsem kam o tom ti napsat.

Do konce tohohle víkendu bude první kolo soutěži o ffce na blogu. Ty v něm ještě nebudeš, takže pokud jsi neposlala ffku na e-mail, tak jí prosím pošli. :) až bude druhé kolo, kde ty budeš, tak se ozvu. :)

2 Swea Swea | Web | 29. června 2012 v 18:20 | Reagovat

Tak povídku jsem přečetla celou a byla fakt dobrá. Jen to prosím příště udělej kratší :) Jinak na konci mi bylo líto toho Harryho, ale jinak příběh byl krásný. Představa Zayna, jak se tak romaticky chová, taky nebyla špatná :D

3 Gabi Gabi | 29. června 2012 v 18:42 | Reagovat

Moc děkuju :) a pokusím se, příště udělat kratší, ale nevím,jestli se mi to povede, protože si docela dost libuju v těch hodně dlouhých :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama