Proti své vůli? třináctá část

13. května 2012 v 12:13 | Gabi |  Proti své vůli?

Z pohledu Louise (+/- 14:30):
Na večer jsem naplánoval menší oslavu Violiných narozenin. Jen já a ona. Mám v plánu ji požádat o ruku... Od včerejška mám v hlavě naprostej zmatek. Nikdy jsem se nechtěl brzo stát otcem, ale teď se nesmírně těším. "Louisi? Ty už jsi doma?" volala na mě z kuchyně. "Jsem! Obleč si na sebe něco pěknýho mám pro tebe překvapení," políbil jsem ji na tvář a ona mě poslechla.

Z pohledu Vil:
Zajímalo by mě co má zase za lubem. Bez většího rozmýšlení jsem si na sebe vzala černo-bílo prožkované šaty, černé sáčko a černé lodičky s otevřenou špičkou.
Šla bych i bez saka, ale už se mi začíná rýsovat bříško. Vyčesala jsem si culík a lehce jsem se namalovala. "Jéé, ty jsi proužkovaná," hned se rozplýval Louis.
"Co bych neudělala, abys byl šťastný," usmála jsem se a políbila jsem ho. "Pojď," táhl mě za ruku. Před vchodovými dveřmi mi zavázal oči. "Louisi jestli spadnu, nakopu ti zadek!" "Neboj, povedu tě," uklidňoval mě, ale mě to moc nepomáhalo. Pomohl mi do auta. Pak jsme jeli zhruba čtvrt hodiny. Nakonec mi pomohl vystoupit. Slyšela jsem vodu, uklidňovalo mě to. Rozvázal mi oči. Stáli jsme před domem. "Louisi, co to do pekla je?" otočila jsem se na něho. "Náš dům," usmál se a vzal mě za ruku. Procházeli jsme místnost po místnosti. "To je krása!" skočila jsem mu kolem krku. "A navíc si ho můžeš sama navrhnout nábytek," políbila jsem ho. "Vždyť by stačil ten byt." "Já chci pro naše malé jen to nejlepší!" "Budeš ten nejúžasnější táta!" políbil mě, "A ty máma."

Z pohledu Mary:
V osm mi zazvonil mobil. "Vil? Co se stalo?" "Nic, jen máme menší oslavu mých narozenin a tak vás chci pozvat," řekla zvesela. "Dobře. Kdy a kde?" "Tady kousek v restauraci Red Rose a pokud možno hned." "Dobře čekej nás za půl hodiny, zatím," tipla jsem to a šla se oblíct. Vzala jsem si černé kalhoty s květovaným potiskem, černou halenku, starorůžové sako a béžové lodičky s otevřenou špičkou. Pak jsem si vzala mobil a hodila jsem ho do růžovo-černého psaníčka. "Liame! Hejbni zadkem a obleč se, jdeme na oslavu k Vil," nespokojeně se zvedl a za patnáct minut jsme už seděli v autě.
Vil s Louisem byli u stolu až někde vzadu. Hned jak nás uviděla Vil, zvedla se a šla mě obejmout.
"Mamino, tobě už roste břicho," popíchla jsem ji. Dělala uraženou, ale nakonec se taky zasmála. Objednali jsme si jídlo a čekali jsme. Louis se zdál nervozní a Liam se uculoval jak kdyby se něco mělo stát. Přinesli nám předkrm. Ústřice.

Z pohledu Vil:
Ústřice mám ráda. Zvedla jsem jednu a pod ní byl prstýnek. Chtěla jsem se zeptat Louise který seděl ještě před chvílí naproti mně, ale našla jsem ho na kolenou přede mnou. "Violet Wilsonová, staneš se paní Tomlinsonovou?" vůbec jsem nevěděl co říct. Ty hormony a emoce působily svoje, ale odpověď jsem znala už skoro rok a půl. "Ano pane Tomlinsone!" nasadil mi prstýnek na prst a obejmul mě. Viděla jsem Mary jak brečí štěstím, nebo tím že ji Liam o ruku ještě nepožádal, popravdě mi to teď bylo ukradený.

Z pohledu Mary:
Bylo to krásný, hned jsem si představovala jaký to bude až mě jednou někdo požádá o ruku. Dojedli jsme a pomalu jsme se s Liamem začali zvedat a odcházet. Celou cestu jsme byli potichu. Ani jeden jsme nevěděli co říct. Hned jak jsme přijeli Liam obsadil gauč a já koupelnu.
Vyšla jsem ve svým roztomilým pyžamu a chtěla odejít do ložnice. "Mary počkej, musím s tebou mluvit," přerušil mě a já jsem si sedla vedle něj. "Za dva měsíce odlétáme na roční turné," sklopil pohled a mě se draly do očí slzy. Já vím, řeknete si, že jsem hrozná, ale dva měsíce je málo. Většinou se moc nevídáme ani normálně a teď tohle. "Já nevím co ti na to mám říct!" vydechla jsem zoufale. "Víš že se ti jako vždycky budu snažit volat a navíc máme ještě dva měsíce." Obejmul mě a já jsem se schoulila u něj v náručí. Já to ještě nějak přežiju, ale co Vil? Je těhotná a pokud dobře počítám, Louis přijde o první měsíce života jeho dítěte. Myslím, že je dobře že s Liamem zatím žádné nečekám. Políbil mě do vlasů. "Miluju tě," pošeptal. "Já tebe víc," políbila jsem ho a teď už jsem šla doopravdy spát.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 někdo někdo | 14. května 2012 v 20:11 | Reagovat

Nejvtipnější bylo,jak řekl Louis:jéééé ty si proužkovaná,přitom jsem strašně nasmála

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama