Proti své vůli? šestnáctá část

19. května 2012 v 17:44 | Gabi |  Proti své vůli?

Vstoupila jsem do místnosti za sklem a rozhlížela jsem se po všech dětech. Můj zrak se zastavil na cedulce Tomlinson. Tobias a Ian Tomlinson. Při pohledu na ty dva malinké klučíky, kteří se podobali každý jednomu rodiči, se mi chtělo brečet štěstím. Zírala jsem tam na ně a chtěla jsem tam za nima jít a pochovat si je, ale zrovna spali. Pak jsem si uvědomila, že jsem Louisovi ještě nezavolala. Vytočila jsem Louiho číslo a po prvním pípnutí to vzal. "Tak co? Všichni v pohodě? Jací jsou kluci? Jak se má Vil? Dáš mi ji k telefonu," schladil mě jeho vodopád otázek, takže jsem ho přerušila. "Louisi stop!" zmlkl a poslouchal. "Kluci jsou krásní a všichni v pohodě, teda až na tebe," zasmála jsem se. "Vyfoť mi je až budeš moct a nezapomeň vyřídít Vil že ji miluju. Teď už zase musím běžet, kluci beze mě nemůžou zpívat věčně." "To chápu, zatím se měj," položila jsem mu to a šla jsem si sednout k Vil.

Táákže, takhle zhruba budou časem vypadat, akorát jeden bude modrookej blonďák a druhej zelenookej brunet (píše se to tak? zní to směšně :D)

Z pohledu Louise:
Byli jsme na začátku Up all night když mi konečně zazvonil mobil. Omluvil jsem se klukůma za nesouhlasného pištění fanoušků jsem odešel do šatny.
Sesypal jsem na Mary hromadu dotazů. Na všechny bleskově odpověděla a tak jsem se mohl vrátit na podium. Kluci dozpívali a tak jsem oznámil světu, že jsem už půl hodiny otec. Fanynky ječely nadšením a kluci mě objali.


O 12 hod. Později:
Z pohledu Vil:
Probrala jsem se s obrovskou bolestí celého těla. U mé postele seděla Mary a spala. Rozhlížela jsem se po pokoji ale nikde jsem neviděla svoje dvojčátka. I přes veškerou bolest jsem se zvedla a šla na dětské oddělení. Rozhlédla jsem se a uviděla dva malinkaté uzlíčky, podobající se Louimu. Byli vzhůru a tak jsem za nima šla. Každému z nich jsem dala jeden prst do malinké ručičky a povídala jsem jim (teď si připadám jako cvok xD) "Paní Tomlinsonová, tohle nesmíte! Máte ležet!" "Já jsem jen chtěla vidět svoje děti a navíc jsem slečna Wilsonová!" "Promiňte to jsem nevěděla, ale teď musíte zpátky na pokoj. Vaše sestra má o vás strach."

Z pohledu Mary:
Vil se v pořádku vrátila na pokoj, Rozloučila sjem se s ní a ještě jsem zašla vyfotit kluky.
Přišla jsem do úplně prázdného bytu a dala jsem si sprchu. Zkoukla jsem fb a twitter. Na fb na mě čekaly milé, ale i hnusné zprávy Liamových fanynek. To stejné mě čekalo i na twitteru. Liam mi tam napsal že mu chybím a Harry se nenechal zahanbit (nejlepší kamarád na světě). Oběma jsem odepsala a šla jsem spát.
Probudila jsem se celá zpocená ve dvě ráno. Zdál se mi hroznej sen, ve kterým jsem přišla o Liama. Nedokážu si představit život bez něj! Znovu jsem si lehla a pomalu jsem usnula.
Další dva dny mi ubíhaly stejně jako ty předchozí. Snídaně, ranní hygiena, škola, divadlo, zkouška a spánek. Dneska to měla být výjimka. Vil jde s kluky domů z porodnice. Moc se na ně těším a Lou taky (sice jen přes skype, ale aspoň tak).

V nemocnici:
"Ty už jsi zbalená?" ptala jsem se Vil která už nedočkavě poklepávala nohou. "Máš zpoždění 10minut!" "Jééj, ty z toho děláš vědu! Kde máš kluky?" "Sestřička je za chvíli přinese." "Tak vidíš, nečeká se jenom na mě," zasmála jsem se. Ona dělala uraženou ale nakonec se ke mně přidala.
Louis mi nabídl, že než se vrátí, můžu bydlet u nich. Hlavně po mě chtěl abych dodělala pokojíček a starala se o zahradu.
Přijeli jsme něco málo po jedenácté. Malí spali. Uložily jsme je a usadily jsme se na gauči. "Mary, já mám stach že mě Lou podvede.." vyděsila mě. "Prosimtě, proč by to dělal?" "No já nevím, ale když se podíváš na Harryho a Nikky. On ji podvádí pořád." "Harry je hodně špatnej příklad! Vem si Liama, ten mě taky nepodvádí!" teda doufám, protože jinak je po něm. Samozřejmě jsem to na hlas neřekla. "Možná máš pravdu. Zase." "Jak zase? Vždyť dělám jenom samý chyby!" musela jsem se pro sebe usmát. Já a mít pravdu? To je dost, dost, dost šílený.

O tři měsíce později (prosinec 2013):
Za dva týdny budou vánoce a já ještě nemám dárky. Budu s tím muset něco udělat...Dneska jdu na nákupy s Elis. Abyste věděli, to je moje kamarádka z divadla. Je kostymérka. Oblíkla jsem se, vzala mobil, teplou bundu a boty. Jo! a klíčky od auta.
"Ahoj!" hned ke mně přiběhla Elis před nákupákem, "Tak kam půjdeme?" "No, myslela jsem, že bych už mohla koupit vánoční dárky,"čekala jsem co ona na to. "A víš že je to dobrej nápad?" usmála se, "Málem jsem zapomněla, že jsou už za dva týdny." Prolezly jsme celý nákupák a ven jsme vyšly jako vánoční stromeček. "Nepřehnaly jsme to trochu?" zeptala jsem se po uložení tašek do auta a mezi smíchem. "Asi jo, ale co už," ještě chvíli jsme se tam smály a pak jsme jely k Vil.Elis odešla až pozdě večer a tak jsem šla hned spát.
Ráno sněžilo. Vstala jsem a začal den jako každý jiný. Hygiena, snídaně, kluci atd...

"Jdu tam!" zavolala jsem na Vil a s malým Mattym jsem šla otevřít. "Nikky? Co ty tady?" před dveřmi stála Nikky s opuchlýma očima a za ruku táhla Harryho juniora. "Já.. já on mi byl zase nevěrnej!" vrhla se mi do náruče. "To určitě nebude pravda. A odkud to víš?"
"Psala mi to nějaká holka na twitter!" "Ty taky hned všemu uvěříš. Nejsi náhodou těhotná?" "Nestraš, jeden malej Styles prozatím stačí!" obě jsme se zasmály i když ještě s náznakem pláče. "Chyběla jsi mi Mary, když jsem byla v Asii," obejmula jsem ji. "Ty mě taky!" otočila jsem se na pidiStylese. "Ahoj Harry, jak se máš co? Nezlobí tě táta?" "Zlobí, ale ne mě ale maminku. On má asi novou paní víš?" Páni, je vážně chytrej. Klidně bych si s ním povídala dál, ale malý Tomlinson se dožadoval pozornosti. "Pojďte dovnitř, přecejenom už není teplo." Vešli dovnitř a usadila jsem je v obýváku. Ptala jsem se jestli si dají něco na jídlo nebo k pití a malým jsem pustila nějakou pohádku. S Nikky jsem se neviděla od odletu kluků, protože byla služebně v Asii. Povídali jsme si docela dlouho a pak se k nám připojila i Vil, která se předtím starala o Tobiase. Kluci pomalu odpadali (:D) a nabídla jsem Nikky aby zůstala. Udělala jsem večeři a rozdělala jsem vínko (co si budem povídat, později i něco tvrdšího :D). všechny jsme to potřebovaly, akorát škoda že nám tady chybí Carol.

Ráno:
Z pohledu Nikky:
"Mamííí," zakřičel na mě junior a v tu chvíli jsem myslela že se mi hlava rozpadne na tisíc kousků. S velkou námahou jsem ze sebe nakonec dostala milou otázku. "Ano zlatíčko?" "Táta je v televizi!" Přes tu strašnou bolest jsem se zvedla a sešla jsem schody. Všichni tam seděli (I Carol a Elis), a dívaly se na rozhovor. Teda on vlastně právě začínal. "Dobré ráno," řekla jsem jim a ony odpověděly jen zamáváním.

Z pohledu Harryho:
Po obědě nás čeká rozhovor pro jednu televizi. Určitě se zase budou zajímat o tu nevěru. Já jsem ale nebyl nevěrnej! Myslím že mi to Nikky tentokrát jen tak neodpustí. "Hazzo hejbni zadkem!" "Já už jdu," zvedl jsem se a následoval jsem Nialla. V zákulisí jsme čekali až nás uvedou.
"Přivítejte One Direction!" Následně jsme vyšli na podium.

Z pohledu Carol:
"Tak kluci, co vy a vaše přítelkyně?" zeptal se moderátor a Harryho obličej se zkroutil do bolestivé grymasy. "Liame? Jsi první," Liam zapřemýšlel a pak spustil. "Všechno tak jak by mělo být. Miluju ji nadevše a těším se až ji za pár měsíců uvidím." Další byl Louis. "Ani nevíte jak moc se těším až budu s nima! Miluju ji a i kluky, Miluju tě!" poslal vzdyšný polibek do kamery a Vil zamilovaně vzdychla. Pak byl na řadě Zayn. "Jsem šťastný Bobe(moderátor) Miluju Carol i malou Katie, moc se těším až je zase uvidím." Niall neměl o čem mluvit, protože je singl. Poslední šel Harry, ale tomu změnil otázku. "Harry, jak tvoje přítelkyně zvládá tvé nevěry?" Zhluboka se nadechl, Nikky tady taky, a spustil. "Víte, nezvládá to. Je na mě kvůli tomu naštvaná, ale pravda je, že jsem ji nevěrný nebyl. Nedokázal bych to, protože ji i Harryho miluju celým svým srdcem. Kdyby se jim něco stalo, asi bych umřel." všechny jsme si myslely že to s Nikky pohne a odpustí mu, ale pletly jsme se. Jak to dořekl vstala oblíkla se a šla ven. Malej Harold zůstal s náma. Mary se zvedla taky a šla jí domluvit. Snad přijde k rozumu.

Takže, zbývá zhruba 7-8 dílů a asi dám konec. Potřebuju se s váma poradit: Zemřou nebo nezemřou? Mě napadlo, že bych je nechala spadnout s letadlem. Má někdo lepší nápad? Díky za každej nápad. Možná pro vás potom vymyslím odměnu ;)
A opět děkuji čtenářům :) Snad se líbí ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carlos Carlos | Web | 19. května 2012 v 20:01 | Reagovat

Krásný.. ;) Já nechci konec! :D
btw. Děkuju, máš taky moc pěkný blog!! ;3

2 Gabi Gabi | Web | 19. května 2012 v 21:22 | Reagovat

Nevím jak to mám psát dál, protože mi přijde divný, že by měli moc divokej život. Možná to nějak vyřeším a konec nebude... Ještě se uvidí ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama