Proti své vůli? patnáctá část

17. května 2012 v 17:49 | Gabi |  Proti své vůli?

Z pohledu Mary:
Jak mi to Lou mohl udělat? Do háje! Nechci s ním mluvit a ani ho nechci vidět. Šla jsem přes celou zahradu až na louku, kterou protíkal potok. Sedla jsem si na mostek a rukama jsem si přitáhla kolena k sobě. "Mary já.." doháje jak mě našel tak rychle? "Liame nech toho! Já na to vážně nemám náladu. Určitě to bude moc hezká výmluva, ale já ji slyšet nechci!" zvedla jsem se a kráčela zpátky k domu. Teda, měla jsem to v plánu, ale on mě chytil za ruku. "Mary, já tě miluju," zarazila jsem se. "A jak ti to mám věřit? Nemáš žádnej důkaz," znovu jsem se dala do pohybu a přitáhl si mě k sobě. Dlouze mě políbil. "Stačí to jako důkaz?" "Ještě si to nechám projít hlavou." Vracela jsem se k domu a tentokrát už mě nechal jít.

Z pohledu Liama:
Když znovu odcházela, už jsem ji za ruku nechytal. Akorát by byla ještě víc naštvaná. Mrzí mě, že mi nevěří, ale přece jenom slíbila že o tom bude přemýšlet....

O týden později:
Dneska půjdu rovnou do postele, řekl jsem si v duchu a vstoupil jsem do obýváku. Bylo uklizeno a bytem se rozlévala vůně vaření. Nejistě jsem šel do kuchyně. "Mary? Co tady děláš?" mile jsem se jí zeptal. "Já se ti chci omluvit," zklopila zrak dolů, ale já jsem ji zvedl za bradu. "Ty se mi nemáš zaco omlouvat," políbil jsem ji. "Co to vaříš dobrého?" "Kuře a rýži. Mrkev už mi leze krkem, celej týden jsem nic jinýho nejedla," zasmála se. "Chyběla jsi mi," řekl jsem jí a ona mě obdarovala svým krásným úsměvem. "Ty mě taky," obejmul jsem ji a políbil do vlasů. "Miluju tě." Mary se provokativně usmála. "Já tebe víc!"




O měsíc a tři týdny později:
Z pohledu Mary:
Vůbec nechci aby Liam odletěl.
Na letiště šly i ostatní 'holky'. Nikky tam byla s ročním Harrym, Carol s malou Katie a Nialla doprovázela nějaká šlapka.(možná to nebyla šlapka, ale to mi teď bylo celkem šumák) Poslední polibek, dotek a pohled a už jsme byli od sebe odříznutí na dvanáct měsíců. Musela jsem podepírat Vil a Nikky s Carol se neskrývaně rozbrečely. Ještě půl hodny jsme stály na letišti v hale a pak jsme se rozešly ke svým domovům.

Večer jsem si zašla na skype, zrovna tam byl Louis a tak jsem mu zavolala. "Héééj, zdarec Mary! Nemáš tam někde Vil?" "Nemám asi šla spát, ty dvě mimina jsou pro ni dost vysilující," nahlas jsem se zasmála, ale smích mě přešel v okamžiku kdy se na mě zmateně díval. "Jaký dvě mimina?" "Ups, ona ti to neřekla?" "Co mi neřekla?" "Že čeká dvojčata!" "Cože? Bože! Já ji tam nechal samotnou s dvojčatama!" zvedl se ze židle a začal chodit po pokoji. "Louisi v klidu, já se ti o ni postarám." "Já jsem idiot! To mě mohl napadnout!" celý rozrušený si sedl zpátky. "Moc se jí za mě omluv s vyřiď že ji miluju! Teď už jdu spát, dobrou!" "Dobrou!" Mám Louise moc ráda i když mi zbouchl sestru. Liam se tam neukázal a tak jsem šla spát.
Následující den, jsem musela vstávat brzo. Musím do školy a pak na zkoušku do divadla. Vil spala a tak jsem jí nechala vzkaz a odešla jsem.

Z pohledu Vil:
Vzbudila jsem se opravdu hodně pozdě, takže byl rovnou čas na oběd. Po obědě jsem se na chvíli spojila s Louisem a klukama. Prý se mají dobře a že mě mají moooc rádi. Tónu kterým to říkali jsem se musela smát.
Mary se vrátila ve čtyři a přivedla sebou Danielle. Dost mě to překvapilo.

Z pohledu Mary:
V divadle jsem potkala Dan a tak jsem ji pozvala k nám. Přijmula to, což mě potěšilo.
Vil se na mě koukala, jako jestli jsem v pořádku. Asi zapomněla že jsem jí říkala že mi Dan nevadí. "Jak se ti daří?" zeptala jsem se po chvíli ticha. "Dobře, všimla jsem si že se z tebe stává hvězda Broadwaye.." "Hmm, ani ne, myslím že do hvězdy mám ještě daleko, ale nepopírám že to je můj sen," Dan se zasmála a pokračovali jsme v konverzaci. Bavili jsme se o módě, politice, zvířatech, divadle a zkončili jsme u kluků a jejich historkách.



O pět měsíců později:
Dneska jsem chytla na skypu Liama. "Ahoj lásko, hrozně rád těvidím," usmál se já se mu jen zasmála. "I já tebe. Jak to zvládáte?" zasmál se. "No, tak jako byste tady nebyly," tomu jsem se musela zasmát. On pokračoval: "A co Vil? Louis je tady celej nervozní kdy už mu zazvoní ten mobil!" "Prosimtě nestraš, ještě má dva týdny! A právě si volá s Louisem." Najednou se ozval výkřik z Violetina pokoje. Louis vběhl k Liamovi a začal křičet: "Praskla jí voda!" teda přesněji to zakřičel jednou a pak se zkácel k zemi. "Miluju tě, ale teď se musím postarat o Vil. Až se to narodí zavolám," poslala jsem mu pusu a šla jsem za ní.
Už jsou to čtyři hodiny. Vůbec nedokážu být chvíli v klidu. Každou chvíli mi volá Louis a já mu vždycky musím říct, že ještě nic. Liam se taky ozval, ale ptal se hlavně na mě.
Uběhly další dvě hodiny. Začínám být pekelně unavená ani se nedivim vždyť jsou tři ráno! Došla jsem si pro další kafe (asi 15) u automatu mě chytla nějaká fanynka. "Ty jsi holka Liama že?" zeptala se s úsměvem od ucha k uchu. "Dá se to tak říct," také jsem se usmála. "Vyfotíš se se mnou?" udělala psí očíčka. "Dobře, ale slib že to uvidí jen tvoje rodina, Ano?" pokývala hlavou a pak jsme se vyfotily.
Vracela jsem se ani ne po deseti minutách a do sálu i ze sálu lítali doktoři. Jeden si mě odchytil. "Děti se narodily a jsou v pořádku. Měli jsme menší problémy s placntou, bude v pořádku," už odcházel, ale ještě dodal: "Malí jsou na dětském, můžete tam za nimi," usmál se a odešel.

V mojí povídce teď začíná cestovací období :) Doufám že se líbí :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carlos Carlos | Web | 17. května 2012 v 19:56 | Reagovat

Jasně že se líbí..! Krásnéé.. :D

2 Gabi Gabi | 18. května 2012 v 6:18 | Reagovat

Díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama