Proti své vůli? osmnáctá část

23. května 2012 v 18:31 | Gabi |  Proti své vůli?


Z pohledu Nikky:

Harry pozítří odlítá a já se s ním nechci rozejít ve zlým. Večer si s ním promluvím.

Teď uložím prcka a půjdu se osprchovat. "Mami, mami, podívej!" přiběhl ke mně a táhl mě za ruku ven. Stál tam Harry. Zeptal se jestli nechci na večeři. Chvíli jsem váhala, ale přijmula jsem to. Oblíkla jsem si bílý tričko a barevnou sukni. Pak jsem si ještě vzala tmavě modrý kabát, bílou čepici a šálu. Harry mi nabídl rámě a šlo se.



Než přinesla číšnice lístky začala jsem konverzaci. "Harry, já se nechci rozejít ve zlým, ale hrozně moc bolí, když vím že jsi mě podvedl a ne jednou..." chytil mě za ruku. "Doopravdy jsem tě podvedl jenom jednou a to jsem byl namol. Jsi ta nejkrásnější, nejchytřejší, nejčestnější a nejupřímější holka na světě. Tebe ani nejde podvést vědomě." Dívala jsem se mu do očí. Nebyl tam náznak jakékoli lži. "Vážně?" nejistě jsem se ujišťovala. Opět stejné dilema. Srdce říká odpusť a mozek nech ho jít. Většinou dám na srdce a udělala jsem to i tentokrát. Po večeři jsme šli ještě do kina a pak rovnou domů.



Z pohledu Vil:

Louis se od rána věnoval klukům a já jsem měla konečně chvíli klid. Když nadešel večer uložili jsme kluky a pustili jsme si film i když bylo jasné, že ho nedokoukáme. V polovině mě začal líbat na krku a na konci jsme oba tvrdě spaly v objetí.


23.12


Z pohledu Nialla:

Elis je moc pěkná, milá a má ráda jídlo. Zítra zjistím její číslo od Mary. Zítřejší večer u ní strávím. Třeba tam bude i Elis. Dárky! Bože, zapomněl jsem na dárky! Rychle jsem vzal klíčky od auta a bytu a jel jsem do nákupního centra.



Z pohledu Elis:

Vycházela jsem z nákupního centra, kde jsem kupovala dárky na zítra, když do mě někdo vrazil. "Niallere!" vykřikla jsem a na jeho obličeji se objevil úsměv. "Páni Elis, tebe bych tady nečekal" "Proč ne? Holky přece rády nakupují." "Jo, ale ne den před vánocema, když jsou obchoďáky plný," zasmáli jsme se a já jsem mu odpověděla. "Teprve včera mi Mary řekla, že můžu 24. přijít a neměla jsem dárky tak jsem tady." "Jsi můj člověk,"zasmál se Niall. Potom jsme spolu šli na kávu a dala jsem mu i svoje číslo. Je rozkošnej.



Z pohledu Mary:

S Liamem jsme se vydali na velký předvánoční nákup. Jídlo, dárky, ozdoby atd. "Liame, podívej, tam je Niall s Elis," ukázala jsem na kavárnu do které vešli. "Tak to ti, zlatíčko, ten plán vyšel," řekl a políbil mě do vlasů. "Jsem prostě Mrs. Dohazovačka," oba jsme se zasmáli a pokračovali jsme v nákupech. K autu jsme přišli s hromadama tašek, které byli přecpané jídlem. Prostě, živit Nialla a Elis v jeden den, je nadlidský úkol.



24.12

"Zdarec lidi!" objal mě Niall a hned se vrhal na cukroví v obýváku. "Niallere!" dělala jsem přísnou, ale uvnitř jsem se válela smíchy po zemi. Za chvíli přišli i ostatní a začala pořádná zábava. Děcka jsme dali brzy spát a vyrazili jsme ven.



Okolo jedenácté, jsme už byli slušně namazaní a váleli jsme se na zahradě ve sněhu. Těšilo mě vidět, že si Niall s Elis rozumí. Doufám, od srdce doufám, že jim to vyjde.

Z toho večera, si víc nepamatuju. Ráno jsem se probrala s nehoráznou kocovinou a prťata to zdokonalila nadšeným výskáním nad dárky. Od Liama jsem dostala pěkné jehly a pár šperků. On ode mě boxerky a pár triček. Od Nialla mám poukaz do jednoho fast-foodu a od Elis to samé. Vil mi dala tričko, Nikky knížku. Harry mi dal pouta. To je mizera. Od Zayna mám malé zrcátko a Louis, Louis mi dal prožkované pyžamo. Jsem ráda že je mám a ty dárky taky. Pak jsem si, ale uvědomila, že už večer zase odjíždějí. "Liame, já nechco abys byl zase pryč, moc mi tu chybíš," smál se na mě. "Neboj, už jen čtyři měsíce," políbil mě.

Všechny jsme vychutnávaly jejich přítomnost, ale ve všech očích byla vidět lítost. Lítost, že zase odlítají.



Večer:

Všechny stojíme ZASE na letišti a ZASE se loučíme s našimi láskami a přátely. Ničí nás to. "Slib, že mi budeš volat, Mary," díval se na mě Liam. "To se neboj, budu ti volat 24 hodin denně,"usmál se a už museli jít. Ještě mě líbnul a zmizel i s ostatními. Vrátila jsem se s Vil domů a musely jsme ještě uklidit po včerejšku.



O čtyři měsíce později:

Vil:

"Proč je tak velké zpoždění?" nervozně se mě ptala Mary. "Nevím, třeba je nahoře blbý počasí." "A co když se jim něco stalo?" pravda, to mě nenapadlo. Musím ji nějak uklidnit. "Neboj, určitě jsou v pohodě." Trošku ji to zklidnilo, ale dál přecházela po hale.

"Vil!" ozval se známý hlas a z lidí se vynořil Louis. "Louisi!" doběhla jsem k němu a on mě silně objal. "Chyběla jsi mi," pošeptal mi do ucha. "I ty mě,"

Po uvítání se všichni rozešli ke svým domovům a mají teď tři týdny dovolenou.



Elis:

Netroufla jsem si, stoupnout tam s holkama a čekat.Raději zůstávám stát před východem (myslím únikovým) Dění kolem něj jsem sledovala z pozarohu a tak vím, že už tam zůstal jen Niall. Byl nešťastný a tak jsem radši vyskočila. "Baf!" "Elis!" nadšeně vykřikl a políbil mě. Nečekala jsem to, ale líbilo se mi to a tak jsem se neodtrhla. Vyrušil nás až nějakej chlápek a ptal se co to dělám. "To je dobrý Bobe," usmál se na něj Niall a chytil mě za ruku.

Něco na závěr? Pár věcí by tu bylo....
1. Došla mi inspirace a tak teď, doufám dočasně, s touto povídkou končím. Nebudu to nijak ukončovat a každý, si teď může představovat jak to je u nich dál.A jinak by mi pomohlo, kdyby mi někdo, kdo to čte, pomohl. Nevím co se tam má dít dál.
2.Jednodílovky budu psát dál.
3.Díky za přečtení, omlouvám se za chyby a překlepy a See you soon ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama