Proti své vůli? jedenáctá část

5. května 2012 v 20:00 | Gabi |  Proti své vůli?

O šest měsíců později:
"Liame pohni si!" křičela jsem na něj do ložnice, protože už jsem byla obutá a nechtěla jsem si zaneřádit právě uklizený byt. S Liamem jsme si ho koupili před měsícem. Pořádáme tady párty a oslavy a filmové večery na které chodí i kluci (samozřejmě i s holkama). Dneska se to, ale mění, jedeme na filmový večer k Harrymu a za pár minut nás má vyzvednout Louis s Vil. *ccccrrr * rozléhalo se bytem. "No tak Liame! Už pojď!" tentokrát jsem už zakřičela naštvaně a otevřela dveře.
"Ahoj, kde je Liam?"


"Vždyť ho znáš, tři hodiny před zrcadlem." pohledem jsem sjela na Vil, která byla značně zelená.
"Je ti dobře?" zeptala jsem se a chytila ji za ramena.
"Mohla bych si tady odskočit?" zeptala se ale ani nepočkala na odpověď a pokračovala dovnitř.
"Co jsi s ní dělal," hodila jsem po něm vyčítavý pohled.
"Popravdě, nic. Posledních pár dní je jí pořád špatně." Zakroutil hlavou.
Už jsem se mu dál nevěnovala a vydala jsem se ke koupelně.
"Vil, co se děje?" tázavým pohledem jsem ji sjížděla od hlavy až k patě.
"Nevím, je mi pořád nevolno. Myslíš že bych nemusela k Harrymu a mohla zůstat u tebe?" udělala na mě psí oči.
"Dobře, jdu to říct Louisovi a Liamovi a zůstanu tady s tebou." Mrkla jsem na ni a šla.
"Je jí dobře?" vyděšeně se mě ptal Louis. "Neboj, bude v pohodě, ale chce tady zůstat a já zůstanu s ní," podívala jsem se na Liama kterého to zřejmě mrzelo. "Užij si to tady lásko," políbil mě a odešli. Vrátila jsem se zpátky k Vil.
"Mary, je možný že bych byla těhotná?" tázavě se na mě dívala. "To já nevím, proč si to myslíš?" nahodila zvláštní výraz a svraštila obočí, "Mám zpoždění..... dva měsíce," sklopila pohled dolů. Myslela jsem že zaječím, ale neudělala jsem to.
"Udělala sis těhotenskej test? A bylas už u dotora?" "Ani jedno, já mám strach že ho Louis nebude chtít," položila mi hlavu na rameno a rozbrečela se.

Louis s Vil už odešli a já jsem pořád seděla v kuchyni na barové stoličce. Někdo mě chytil kolem pasu a políbil na krk. "Liame promiň, ale teď nemám náladu," vstala jsem a odešla do ložnice. On za mnou jen nevěřícně koukal. Rozvalila jsem se na postel a přemýšlela kde jsem udělala chybu. Kvůli mně si moje malá sestra zničila život. Kdybych jí nepomáhala....
Probudila jsem se v deset. Osprchovala jsm se, namalovala, oblíkla a šla jsem do kuchyně. Liam už nebyl doma. Na lednici jsem našla vzkaz: *Dobré ráno lásko, doufám že ses dobře vyspala, v lednici máš snídani. Vrátím se až v jedenáct večer, nemusíš na mě čekat, ale potěšilo by mně to. S láskou Liam.* Je to slaďouš a to je jedna z věcí, které na něm miluju. Zbývala mi ještě hodina a půl, než půjdu na zkoušku a tak jsem šla k Vil.
Byla sama doma a zase byla zelená. Daly jsme si kafe. "Už jsi byla u doktora," nepatrně pokývala hlavou, "A?" zvedla hlavu a podívala se na mě. "A... je to pravda, druhý měsíc. Prosím pomož mi já vůbec nevím jak mu to mám říct," rozvzlykala se.
"Pár dní si to ještě nech pro sebe, řekni mu to na svoje narozeniny. Já ho na to nenápadně připravím," věnovala jsem jí úsměv a ke svému zděšení jsem zjistila, že jdu pozdě na zkoušku. Rychle jsem se rozloučila a běžela jsem.

Domů jsem přišla za deset osm. "A zase jsem sama doma," povzdechla jsem si , svalila se na pohovku a zachvíli jsem usnula. Probudila jsem se když práskly vchodové dveře. Rychle jsem vstala, ale zamotala se mi hlava. Liam vešel zrovna když jsem vrávorala. "Jsi v pořádku?" jeho vyděšený výraz mluvil za vše. "Jo, víc než kdy jindy," usmála jsem se. Přišel ke mně blíž a pohladil mě po tváři. Přitáhl si mě k sobě blíž za pramen vlasů a začal mě líbat. Samozřejmě jsem mu je oplácela a zajela jsem mu rukou do vlasů. Jednou rukou mě chytil kolem pasu a druhou mě hladil po zádech. Za chvíli mě chytil do náruče a odnesl si mě do ložnice. Byla to jedna z nejlepších nocí a proto myslím že není nutné to popisovat ;)
Ráno jsem se vzbudila a k mému překvapení jsem zjistila, že je Liam doma. Byl vzhůru a prohlížel si mě. "Tebe to pořád ještě baví," pobaveně jsem se ho ptala.
"Tak jasně, že jo. Jsi nejkrásnější věc na světě," zařivě se na mě usmál a políbil mě. "akže já jsem věc jo?" laškovně jsem se na něj podívala a pak jsem pohled věnovala hodinám. "To je hodin!" vystartovala jsem z postele. Za půl hodiny mám být na zkoušce. Osprchovala jsem se, lehce namalovala a oblíkla se a odcházela jsem. Liam mě ještě chytil za ruku. "Kdy se vrátíš?" "O půl třetí," políbila jsem ho a odešla.

Z pohledu Violet:
V šest ráno se mi udělalo blbě a tak jsem se snažila doběhnout do koupelny. Měla jsem v plánu nevzbudit Louise, ale nepodařilo se. Sotva jsem se zavřela na záchodě stál za dveřmi. "Vil, je všechno v pohodě?" ať jde pryč! "Jo je," odbyla jsem ho, ale měla jsem hroznej pocit v břiše. "Měla by sis zajít k doktorovi," řekl nevinně a bez jakéhokoli podezření. Ještě že mám zítra narozky!
Za patnáct minut jsem vyšla ven a vrazila jsem do Louise, který ještě pořád stál u koupelny. "Máš zítra v plánu nějakou oslavu?" "Popravdě, ne," byla jsem hodně podrážděná. "Takže uděláme party, dobře?" "Louisi, já na tohle nemám náladu!" "Ty nemáš v poslední době náladu na nic! Můžeš mi říct co ti je?"

Doufám že se líbí :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klller klller | 7. května 2012 v 18:51 | Reagovat

Máš SUPER blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama