Proti své vůli? devátá část

1. května 2012 v 19:23 | Gabi |  Proti své vůli?
"Musím vám sdělit špatnou zprávu..." začal a mě okamžitě naskočila husí kůže.

"Vaši rodiče jsou mrtví," zastavilo se mi srdce.

"Jjj..jak myslíte rodiče?" nechápavě jsem se ho ptala a on mě posadil na lavičku.

"Vaše matka zemřela při porodu a váš otec krátce poté havaroval, byl na místě mrvý. Je mi to moc líto." Usedavě jsem se rozbrečela.

"Ttt...to nemůže být pravda!" vykřikla jsem nešťastně.

"Bohužel je to tak. Říkám vám to hlavně, protože teď dostáváte do péče své sourozence a restauraci." Tohle už na mě bylo moc. Rozběhla jsem se ven a zhroutila jsem se v parku na lavičku.



2 měsíce později:

S malým Adamem jsem byla na nákupu, když do mě někdo vrazil.

"Harry!" vykřikla jsem a vrhla jsem se mu kolem krku."

"Hou, hou, hou! Uklidni se," uklidňoval mě, ale on sám mě mačkal.

"Harry je to fajn, ale mám pocit že se za chvíli udusím."

"Promiň, ale mám takovou radost že tě vidím!" omluvil se a potom znehybněl, "Ty máš dítě," koukal na mě s vyvalenýma očima.

"Ne to ne, to je můj bráška Adam."

"A kde máš mámu?" do očí se mi vlily slzy, "Ou, promiň já.."

"To je dobrý," přerušila jsem ho, "Už to budou dva měsíce."

"Nechtěla bys zajít někam na kafe?" zeptal se mě. "Víš Harry, to nepůjde. Ještě se musím stavit v restauraci a pak se taky ještě musím mrknout na učení," smutně jsem se na něho podívala. "A co kdybych šel k vám? To by šlo ne?" usmál se.

"Máš pravdu, to by šlo, ale mám jednu podmínku, pro Liama jsi mě neviděl!"

"Proč? Mary on tě miluje. Proč se mu vyhýbáš?"

"Já...já.. já ho pořád miluju, ale prostě to nejde!"

"A zase jsme u toho," zakroutil nesouhlasně hlavou, "Já a Nik, Zayn a Carol a Violet s Louisem jsou toho důkazem, jde to Mary, ale musíš chtít!"

"To mu nemůžu udělat, vždyť se podívej! Jsem studentka, která má na krku dva sourozence a restauraci, co nemá čas ani na sebe, natožpak na svého kluka!" zklamaně se na mě podíval. "Je to tvoje rozhodnutí," řekl tiše a pokračovali jsme jiným tématem.











Doma:

"Páni, máte to tady krásný!" nadšeně mi řekl Harry.

"No jo no, za to může táta," všiml si mých slz. "On taky?" udiveně se zeptal.

"Taky," obejmul mě, ale v tom začal fňukat Adam.

"Prosím podrž ho, musím mu udělat mlíko," podala jsem mu ho do náruče.

"Půjdeš s náma na Brit Awards?" zavolal na mě do kuchyně.

"To jako myslíš vážně?" koukla jsem na něj zpozarohu.

"Tak jasně že jo, jsi jedna z našich nejlepších kamarádek," mrknul na mě.

"Opravdu mi lichotíš, ale mám nastarost Adama." Usmál se na mě.

"Moje máma by ti ho pohlídala," koukala jsem na něj z vyvalenýma očima.

"Vážně? To je..." obejmula jsem ho a dala jsem mu pusu na tvář.

"Rozmačkáš si brášku," uchechtl se, "Moc rád jsem tě viděl, ale už musím jít, kluci se budou ptát kde jsem byl." Zamračil se na mě.

"Já vím, řekni třeba že jsi byl... v kině."

"To mi nezbaští, ale cestou snad něco vymyslím," dal mi pusu na tvář a odešel.



"Tak to vidíš bráško, všichni chlapi jsou stejní. Doufám že ty budeš ten nejlepší na světě," políbila jsem ho na čelíčko a on se radostí zasmál. Miluju ho stejně jako Liama. Proč to musí být tak těžký? Každou minutu posledních pár měsíců na něj myslím. Moc ho chci obejmout a políbit ho, ale nechci mu kazit život. Práskly vchodové dveře.

"Vil? Ty už jsi doma? Neměla jsi být s Louisem?" naštvaně sebou praštila na gauč.

"Řekl že se mnou nikam nemůže, protože maj nějakou schůzku, nebo co."

"Kvůli tomuhle jsi naštvaná?" musela jsem se smát.

"Jo, víš jak dlouho jsem si vybírala oblečení?" dostala jsem z ní výbuch smíchu a ona ještě naštvanější odešla do pokoje. "Zase jsme sami," řekla jsem bráškovi, který už zase chrupkal u mě v náručí. Odložila jsem ho do postýlkya odešla za ní.

"Vil promiň, ale nemůžeš se urazit kvůli takové prkotině!"

"Ty mi máš co říkat, svůj nejlepší vztah jsi zahodila!" významně se na mě podívala.

"Ty to nechápeš! Já jsem to udělala kvůli němu! Nechtěla jsem mu zkazit život!"

"To jsou jen výmluvy! Přiznej si že bez něj nemůžeš být! A vzdala jsi se kvůli fanynkám! Že mám pravdu?" křičela na mě, ale já jsem věděla že má pravdu. Až teď si uvědomila co řekla.

"Mary, promiň já..."zbytek jsem neslyšela prorože jsem už běžela chodbou na zahradu. Zastavila jsem se až u říčky která z části protéká naší zahradou. Sedla jsem si a brečela. Přemýšlela jsem u toho, proč je všechno tak složitý. Najednou na mě někdo sáhl. Lekla jsem se, ale zjistila jsem, že je to jen Louis.

"Co se stalo?" staroslivě se zeptal a pokusil se o úsměv.

"Nic," odpověděla jsem a utírala jsem si u toho slzy, které mi tekly po tváři.

"To tvrď někomu jinýmu," sedl si vedle mě a obejmul mě kolem ramen.

"Nestojí to za řeč, radši se stav u Vil, nebo tě brzo zabije," zasmála jsem se, on taky a šel.


Liam:

Louis šel zase za Vil. Rve mě to na kusy. Stýská se mi po Mary. Ani mi nepíše, ale co čekám když jsem se s ní ani nerozloučil a sám jí nepíšu. Harry přišel nějak pozdě, běžně chodívá dřív.

"Kdes byl tak dlouho, Romeo?" podíval se na mě takovým zvláštním pohledem.

"U Mary," řekl klidně a odešel. U Mary? On to táhne s Mary? Blbost vždyť má Nikky. To by jí neudělal! Musím jí co nejdřív zavolat. Ozvala se rána. "Co se stalo?"

Doufám že se líbí :)




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama