Proti své vůli? desátá část

3. května 2012 v 20:01 | Gabi |  Proti své vůli?


Mary:
Nastal den D. Dneska jsou Brit Awards. Aďa je už u Harryho mámy a já jsem si teď dala sprchu. Teď už se jen oblíct. Vzala jsem si fialové dlouhé šaty bez ramínek, černé lodičky s otevřenou špičkou a černé psaníčko. Nechala jsem si rozpuštěné vlasy, protože je mám od přírody vlnité. Udělala jsem si make-up. Podívala jsem se na hodiny. Harry má přijet až za deset minut. Proto jsem se snažila soustředit na chůzy ve vysokých potpatcích, na které nejsem zvyklá. No, nevypadá to zrovna nejlíp, ale v keckách jít nemůžu.
"Vidím že už jsi připravená, můžeme jet?" přerušil mě Harold, který stál ve dveřích.
"Samozřejmě, jenom ještě zavolám Vil." Hned sešla ze schodů. Vypadala nádherně. Černo-zlaté šaty se zlatými lodičkami a černým psaníčkem, jí dokonale podtrhovaly její krásnou ppostavu. Vlasy měla rozpuštěné.
"Vypadáš nádherně," řekly jsme obě zaráz a začaly jsme se smát.
"Nerad ruším dámy," přerušil nás Harry, "Ale měli bychom už jet."
"Máš pravdu už jdeme." V autě seděli všichni kluci a ještě Carol s Nikky. Když jsem uviděla Liama srdce mi začalo bouchat jako splašené. Usmál se na mě a já na něho. Jak moc ho chci políbil a prohrábnout jeho krásné vlasy. Takhle to dál nejde! Musím si s ním promluvit a to ještě dnes. Limuzína zastavila a my jeden po druhém lezli z auta, Zayn pomohl Carol, Louis Vil, Harry Nikky, Niall Phoebe a mě pomáhal Liam. Přijmula jsem jeho pomoc. Všude kolem byli novináři. Kluci udělali pár poz.
"Zdržíš se i na afer party?" šeptl mi do ucha Liam.
"Budu a potřebuju si s tebou promluvit," pošeptala jsem mu zpátky.
"To já s tebou taky, chybíš mi!"
"Ty mě víc," kdyby tam okolo nestáli ti paparazzi tak bych ho asi políbila, ale radši jsem to nechala být.
Seděli jsme u stolu a každý si mě prohlížel, jakoby tím chtěli říct ''co tady ta 'nic' dělá?''
V podstatě mi bylo jedno, že jim vadím, protože jsem tady byla s lidmi, které mám nejraději. A hlavně s Liamem. Nacházela chvíle, kdy měli vyhlásit nejlepší píseň.
"A cenu za nejlepší píseň roku získává, One Direction s písní What makes you beautiful!" všude kolem se strhl rozruch. Kluci se radovali a všechny nás objímali. Samozřejmě pak následovala děkovná řeč, ve které děkovali fanouškům atd.

O dvě hodiny později:
Už jsme měli dost vypito a k našemu rozhovoru ještě nedošlo. Už jsem tu zůstala jen já a Liam, ostatní se někam vypařili (po párech :D).
"Liame, můžu s tebou mluvit někde v soukromí?" překvapeně se na mě podíval, ale souhlasil. Zavedl mě do jedné tmavé chodby, opřel se o zeď a sledoval mě.
"O co jde?" zeptal se po dlouhém tichu.
"Já..já, chci se ti omluvit za to všechno..." nechala jsem tu větu otevřenou.
"I já, moc mi chybíš Mary," chytil mě za pramen vlasů a přitáhl blíž k sobě, "Miluju tě!" řekl a já jsem neměla šanci odolat jeho rtům. Líbali jsme se pořád dál a dál než jsem se od něj odtáhla. "Musím už jít," smutně se na mě podíval. "Můžu tě doprovodit?"
"Jo," usmála jsem se na něj a chytili jsme se za ruce. Venku nás hned fotil nějaký paparazzi. "Buď v klidu, tohle dělají běžně," pevněji sevřel mou ruku a políbil mě. Nakonec se to doprovázení protáhlo na celou noc. Ne že bychom spolu něco měli, ale pozvala jsem ho dál a pustili jsme si film u kerého jsme rychle usnuli.
Ráno jsem vstala brzo a šla jsem na nákup (no co Liam to beze mě zvládne :D) Cestou jsem pohledem zabloudila k stánku s novinama. Okamžitě mě praštil do obličeje titulek: Liam Payn se vytratil z after party s neznámou dívkou!
To zas budou žvásty! Koupila jsem je a šla zpátky. Ještě spal sedla jsem si do křesla a pročítala je.
"Kdo je to?" zakryl mi někdo (Liam) oči.
"Vyděsil jsi mě, za to bych tě teď měla potrestat!" opětovala jsem jeho úsměv.
"A co má být můj trest?" natěšeně se na mě díval až jsem se tomu musela smát.
"To se ještě uvidí," líbla jsem ho na nos a znovu jsem se začetla. Zazvonil mi mobil.
"Babi? Co potřebuješ?" ptala jsem se protože nám moc často nevolá.
"Chci ti říct, že si zítra přijedu pro Adámka. Musíš dodělat školu a protože jsem viděla tvoje známky tak jsem se takhle rozhodla. A vysvětli mi laskavě ty fotky v časopise. Kde byl Adam?"
"Nemůžeš mi ho vzít! Školu zvládám a ta párty byla výjimka a byl u Harryho mámy!"
"Přesně proto si ho vezmu!" z hlasu bylo poznat že už je rozhodnutá.
"To sis na něho vzpomněla brzo!" zasyčela jsem na ni ještě do telefonu a položila jsem jí to. Sedla jsem si na gauč a rozbrečela jsem se.
"Co se stalo?" hned zjišťoval a u toho se mě snažil ukonejšit.
"Babička se rozhodla že mi vezme Adama, prej zanedbávám školu," nechápavě mě sledoval. "Kdo je Adam?" řekl podezíravě.
"Mimino," vypustila jsem ze sebe aniž bych promyslela co říkám.
"Ty máš s někým mimino?"
"Ale ne," usmála jsem se, "To je můj malej bráška, dostala jsem ho do péče i s Vil po ..po smrti našich rodičů." políbil mě na tvář. "Už jsem se bál že jsi mě vyměnila," usmál se. "To bych neudělala," oplatila jsem mu úsměv a on mě líbal, všude kde jen to šlo. "Miluju tě," pošeptala jsem mu do ucha a oplácela jeho polibky i dotyky. Pomalu mě pokládal na pohovku. Zarazila jsem ho. "Tady ne, Vil se může kdykoli vrátit," usmál se, chytil mě za ruku a odtáhl do mého pokoje. Dál už to snad popisovat nemusím ;)

Omlouvám se za hrubky :)




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama