Proti své vůli? čtrnáctá část

15. května 2012 v 18:18 | Gabi |  Proti své vůli?

Vzbudila jsem se (jak jinak) pozdě. Rychle jsem vstala, upravila se, oblíkla, namalovala, vzala kabelku, jeden croissant a rychle jsem běžela na generálku.
Přišla jsem ještě než přišel režisér, takže to bylo v suchu.
Skončili jsme něco po třetí, premiéra je až v devět, takže se teď stavím doma, u Vil a za Áďou.
Liam má dneska nějakej koncert, ale slíbil že na tu premiéru přijde. *Crrrr * rozléhalo se bytem. "Vil? Co tu děláš," dívala se na mě ubrečenýma očima. "Ty víš že odjíždějí na roční turné?" "Včera mi to řekl. Je mi to líto, ale je to jejich práce." "Já bych to bez něj vydržela, ale to dítě, vem si že 7 měsíců nebude znát svého otce!" plakala. Musela jsem ji obejmout, "Já ti budu pomáhat s tím prckem." "No a pak je tady ještě jedna věc..." "Jaká?" "Ony to budou dvojčata," nevinně se usmála a o mě se pokoušely mrákoty. "Já ho zabiju," procedila jsem mezi zubama. "Ne!" vykřikla a přešla do šepotu, "On to ještě neví," sklopila zrak dolů. "Cože! Ty si ze mě děláš srandu!" vyskočila jsem z gauče a začala jsem šílet, ale to je u mě v poslední době normální. "Mary zklidni se," chytila mě za ruku a znovu mě posadila. Přešla na jiné téma, ale pořád musím myslet na to, kdy mu to řekne. Přerušila jsem ji v plovině věty, "Kdy mu to řekneš?" překvapeně se na mě podívala. "Dneska po tvém představení." Dál už jsem to neřešila. Podívala jsem se na hodinky. Za hodinu mám být v divadle. Rozloučila jsem se s Vil a šla jsem se upravit. Vyrazila jsem akorát, takže jsem natozdíl od rána stíhala.
Půl hodiny před představením mi volal Liam, že to prý nestihne. Je mu to prý moc líto a že mi to vynahradí. Dělala jsem že mi to nevadí, ale byla jsem z toho smutná.
"Co se stalo?" přišla mi ještě Vil popřát štěstí, ale uviděla mě skleslou. "Liam to nestihne, alespoň že tu budete vy," silně mě obejmula a pak odešla za Louisem.
Samozřejmě se neukázal ani na after party a tak jsem odešla dřív než se ode mne čekalo. Doma jsem se hned osprchovala a šla spát. Byla jsem hrozně unavená, ale jsem ráda že se mi plní sen, vždycky jsem chtěla být herečkou.
Vstala jsem se skvělou náladou a viděla, že Liam ještě spí. Ani nevím v kolik přišel. Oblíkla jsem se a šla jsem nakoupit. Cestou mě upoutal jeden titulek...


Z pohledu Liama:
Vstával jsem v devět a Mary už tam nebyla. Vykonal jsem ranní hygienu a rozvalil jsem se na gauči. Za půl hodiny se rozletěly dveře a v nich stála Mary v bojové pozici a držela před sebou jeden časák. "Ahoj zlat....." okamžitě mě přerušila. "Nechceš mi třeba něco říct?" "Co bych ti měl říct?" hodila po mě ten časopis. "Vysvětli mi co to má být. Takže jsi nepřišel jenom protože jsi měl schůzku s Danielle? Mě nevadí že se s ní stýkáš, ale slíbil jsi mi, že přijdeš už před několika měsíci a teď mě necháš na holičkách kvůli ní?" už odcházela do ložnice a vytahovala si batoh. "Počkej, já s ní nic nemám!" mrskla po mě další časopis a na něm byla fotka mě a Dan jak se líbáme. "My... já... vážně s ní nic nemám!" ještě před chvílí se tvářila silně, ale teď už měla oči plné slz. "Já..věřila jsem ti jako nikomu!" vzala do ruky nějaký papír a roztrhala ho na stovky malých kousíčků. "Tohle jsi udělal s mým srdcem!" popadla ten batoh a já jsem už slyšel jen prásknutí dveří.

Z pohledu Vil:
Louis mě zrovna krmil mrkvovou kaší (ano slyšíte dobře), když někdo zazvonil. Nedobrovolně jsem vstala ze židle (Ne že by mi ta kaše chutnala, ale bolely mě nohy)
"Proboha Mary, co se zase stalo?" v poslední době říkám tuto větu nějak často. Neodpověděla mi jen se mi vrhla kolem krku a spustily se jí potoky slz. Louis se na
nás díval jak na dva blázny, tak jsem mu pokynula hlavou na znamení, že to má nechat být. Nabídla jsem jí aby u nás zůstala, Louisovi to nevadilo.
Mám o ni strach, ale je starší něž já, měla by si s tím poradit sama. Každých pět minut jí někdo volal. Vždycky se rozbrečela tipla to a utekla. I Louisovi to dělalo starosti a tak nakonec odešel za Liamem. Já jsem si sedla k Mary a začal křížový výslech. Po hodině se mi z ní podařilo dostat co se stalo. Měla jsem sto chutí zajít za Liamem a nakopat mu zadek, ale doufám že to za mě udělá Louis.

Z pohledu Louise:
Liam mi to všechno vyklopil. Byl z toho nesvůj a to mě dělalo neklidným. "Já s ní vážně nic nemám, miluju jen Mary." "To bys měl říkat jí a ne mě!" pobídl jsem ho, ale on to hned vzdal. "Nechce mě ani slyšet a natožpak vidět!" vzdychl a odešel ven.
Šel jsem hned za ním a násilím jsem ho donutil jet k nám.
Otevřel jsem dveře k nám do domku a zavedl jsem ho do obýváku. Hned jak ho zpozorovala Mary vstala a vyběhla ven. Ukázal jsem Liamovi aby šel za ní a on odešel. "Nevypadá to na usmíření," konstatovala za mnou Vil a odešla do pracovny. Sedl jsem si do kuchyně na barovou židli a pil jsem mrkvovou šťávu. Že si to ten vůl musí vždycky pokazit!

Z pohledu Vil:
Tohle jsem od něj nečekala. Myslela jsem že mu promluví do duše a ne že ho hned přitáhne domů. Když si vzpomenu jak Mary zaklela když ho uviděla, běhá mi mráz po zádech. Koneckonců zrovna je sleduju oknem. Jak jsem říkala, nevypadá to na usmíření.

Tady je ta slíbená část :D Doufám že se líbí ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 © Kl[ér] © Kl[ér] | Web | 15. května 2012 v 18:26 | Reagovat

Máš to tady luxusní:)

2 nandg-fan-fiction nandg-fan-fiction | 15. května 2012 v 19:06 | Reagovat

Díky :)

3 Adminkq Adminkq | 15. května 2012 v 21:43 | Reagovat

Kdo je Áďa?Kluk nebo holka

4 nandg-fan-fiction nandg-fan-fiction | 16. května 2012 v 17:45 | Reagovat

Kluk :D Vzpoměň na frj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama