Proti své vůli? sedmá část

25. dubna 2012 v 19:07 | Gabi |  Proti své vůli?

"Není, je mi krásně," usmála jsem se a on můj úsměv opětoval. Znovu jsem pocítila to teplo. Došli jsme až před vilu. Tam se postavil přímo proti mně a pomalu jsme se k sobě přibližovali.
"Louisi ne!" vykřikla Vil a já jsem byla nucena rozběhnout se za výkřikem.
"Promiň," špitla jsem ještě Liamovi a rozběhla jsem se. Louis ležel na Vil která byla na gauči a lechtal ji.
"Louisi přestaň!" křičela ale on nepřestával.
"To jsem tady snad jejiná dospělá?" zaúpěla jsem načež oba okamžitě přestaly. Vil zrudla a utekla k sobě. Já jsem si mezitím vychutnala Louise.
"Jestli ji JAKKoli ublížíš, slibiju ti, že tě zabiju," pomalu jsem se zvedala k odchodu ale ještě jsem se zastavila, "Má ráda růže, červenou, nejoblíbenější film je Titanic a miluje jahody." Vděčně se na mě usmál a rozběhl se do obchodu. Unaveně jsem se svalila na gauč a pomalu se mi začaly zavírat oči. (nehledě na to že je teprve 14hod!) Probudila jsem se až kolem osmé a to protože mi kručelo v břiše. Na pohovce vedle mě seděl Liam a díval se na televizi. Kromě něho tam nikdo nebyl. Teprve potom jsem si všimla, že má ruku na mé noze. Že by ke mně přece jenom něco cítil? Blbost, kdo by se do mě mohl zamilovat? Nikdo! Musela jsem svoje úvahy, ale přerušit, protože se na mě zase začal usmívat a oddělal svou ruku z mojí nohy.
"Tak to vypadá, že se tady někdo probral," sladce se zasmál.
"Moc se mi nesměj, zbyla na mě večeře?" znovu se zasmál.
"Ty se probudíš a hned tě zajímá jídlo, koho mi to jenom připomíná?"
"Hahaha," zvedla jsem se a odkráčela do kuchyně. V kuchyni seděl u baru Niall a cpal se nějakým jídlem. Když mě uviděl, podivně se zatvářil a mě došlo, co to bylo za jídlo.
"Ty jsi mi snědl včeři," zaječela jsem na něho hystericky a on zřejmě pochopil že by měl zdrhat.
"Nialle!" zaječela jsem ještě hlasitěji a následovala jsem ho. Honili jsme se po celé vile až jsem ho nakonec dohonila. Začala jsem ho lechtat.
"Mary přestáááááň, já se počůrááám," stačil ze sebe vydat během lochtání. Seděla jsem mu na břiše.
"Nialle, je to, co cítím opravdu to, co si myslím?" začervenal se a já jsem se zkoumavě podívala na Liama. Vypadalo to, že mu závidí.
"Možná kdybys ze mě slezla..." nadhodil Niall a já jsem neváhala a slezla.
Sedla jsem si na pohovku a dívala se s Liamem na film co zrovna jel. Přesněji, jel Forest Gump u kterého vždycky brečím jak želva.
"Na," podal mi Liam kapesník.
"Děkuju," poděkovala jsem a on mi věnoval svůj nádhernej úsměv, ze kterého mi vždycky létají motýlci v břiše. Dlouze jsme se navzájem dívali do očí. Zase jsme se začali přibližovat, tentokrát jsem, ale na nic nečekala a začala jsem ho líbat. Odtáhl se.
"Mary, já jsem se do tebe zamiloval," řekl mi a usmál se.
"Já do tebe taky," usmála jsem se a znovu jsem se k němu naklonila. Líbali jsme se prvně něžně, ale nabíralo to na intenzitě. Za chvíli mě záda. Začal mi rukou zajíždět pod tričko a líbal mě u toho na krku.
"Ehm," ozvalo se od kuchyně. Rychle jsme se odlepili, ale Harryho pobaveného pohledu jsme neunikly. "Od tohohle jsou pokoje, jestli vám to něco říká."
"Ty máš co říkat," odsekl mu Liam a táhl mě sebou za ruku.
"Kam jdeme?" zeptala jsem se, ale dočkala jsem se jen úsměvu.
"Však uvidíš," letmo mě políbil a šlo se dál. Zastavili jsme až v altánku, který je hodně vzdálený od vily. Stoupl si přede mě tak aby mi viděl do očí.
"Máš nádherný oči," řekl mi a já jsem se musela usmát.
"Ty je máš hezčí,"řekla jsem mu a on opětoval můj úsměv.
"Když já mám hezký oči a ty máš hezký oči, jaký oči by asi měly naše děti?" uličnicky se na mě podíval a já jsem ho jen praštila do ramene.
"Jdeš na to moc rychle, dej si bacha abych ti neutekla," usmála jsem se, pomalu se ke mně začal naklánět a já jsem ho cvrnkla do nosu a zdrhala.

Omlouvám se za chyby :)
Doufám že se vám líbí můj příběh :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama