Proti své vůli? pátá část

21. dubna 2012 v 20:19 | Gabi |  Proti své vůli?
 
Šla jsem si zase sednout, ale než jsem to stihla, ozvalo se z kuchyně vzlykání. Rozběhla jsem se tam, ale Louis byl rychlejší. "Louisi prosím nech nás chvíli o samotě," smutně se na mě podíval a odešel.
"Ty jsi to věděla že?" udařila hned na mě.
"Ráno jsem slyšel ajejich hádku, ona to všechno zvládne."
"Víš že může umřít?" po tvářích jí tekly slzy a mě začínaly taky téct.
"Vím ani nevíš jak mě to mrzí, ale je to na ní." Usedavě se rozbrečela a tak jsem rozhodla že ji pošlu spát. Ráno moudřejší večera. Procházely jsme obývákem a všichni se na nás dívali s výrazy typu: Co se jim stalo? Louis se zvedl a šel s náma.
"Nechceš se vrátit dolů?" zeptal se mě Louis když jsme uložili Vil.
"Když ji neznásilníš, tak proč ne," usmála jsem se a šla. Dole mezitím skončil ten film a ostatní se přesunuli do bazénu. "Jdeš taky?" zavolal na mě Zayn. "No já nevím," najednou do mě někdo strčil a já jsem se ocitla ve vodě. "Liame Payne to si vypiješ!" Hodila jsem po něm nafukovací balon, který naneštěstí chytil a hned mi to oplatil. Za chvíli se zapojili i ostatní. Po čase se postupně začali vytrácet, až jsme nakonec zbyli jen my dva. Hrozně jsem znervozněla a začaly se mi třást ruce. Plavala jsem ke schůdkům, ale Liam mě chytil za nohu.
"Liame pust mě!" Plácla jsem ho po hlavě a on dělal, že ztratil vědomí, začala jsem panikařit, ale on se po chvíli začal smát.
"Nesnáším tě!" zavrčela jsem na něho a šla jsem si nalít whisky. Přišel za mnou.
"Promiň nevěděl jsem že tě to vyděsí."
"To je logika, jasně že mě to vyděsilo, přece bych nenechala utonout svýho... kamaráda." Podezíravě se na mě podíval.
"Víš že ti to moc nevěřím?" usmál se na mě.
"To bys měl protože jinak..." vrhla jsem na něj svůj vraždící pohled. Odolal.
"Jinak co?" usmál se.
"Jinak tohle," vší silou jsem ho strčila a on sletěl do bazénu.
"Vážně? A víš co udělám já?" šibalsky se na mě díval.
"Co?" provokativně jsem se zasmála a najednou jsem byla v bazéně.
"Jak.. jak jsi to udělal?" zírala jsem na něho.
"Podívej se na svou a mou nohu," sladce se usmál.
"Ty!" cákla jsem na něho, což se mu nelíbilo a tak neváhal a oplatil mi to. Ječeli jsme tam na celý Londýn.
"Zmlkněte vy dva!" zařval na nás Harry z okna a my jsme chytli locha.
"Hej, ale už bysme vážně měli přestat," řekla jsem po chvíli.
"Hmm, možná jo." Vylezla jsem z bazénu a zabalila se do ručníku. Stála jsem u zábradlí a dívala jsem se na louky které byly za domem.
"Hezkej výhled že?" znovu mě vyrušil.
"Hmm," co jinýho mu mam říct? "Asi už jdu spát, dobrou" rozloučila jsem se a pomalu odcházela. Nenápadně jsem se otočila. Sledoval jak odcházím. Musela jsem se usmát. Co to se mnou je? Nikdy se nesměju sama pro sebe!
V pokoji jsem si lehla na postel a otevřela notebook. Na fb i na twitteru jsem měla spoustu zpráv typu: nemáme tě rádi, protože ses dostala dál než my. No co už, nějak to zmáknu. Zítra musím zajít za mámou a pro nějaké notové sešity. Už jsem se chystala zhasnout, ale přišla mi SMS od Liama
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 admin admin | 21. dubna 2012 v 21:18 | Reagovat

Jaká zpráva?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama