Proti své vůli? osmá šást

29. dubna 2012 v 15:15 | Gabi |  Proti své vůli?

"Tohle mi nedělej!" zavolal za mnou.
"Já jsem tě varovala!" běhala jsem sem a tam, ale nakonec mě dohonil a zůstal na mě jako já na Niallovi.
"Ty jsi zlý! Pust mě!" rozkřikovala jsem se na něho ale on se jen smál.
"Tak jasně. Pustím tě a ty mi zdrhneš, to tak," pohladil mě po tváři.
"Prosím, už mě pust! Začíná mě bolet břicho," na tohle už slyšel a slezl.
"Promiň," omlouval se a pomohl mi vstát. Když jsme stály znovu tváří v tvář, podívala jsem se mu do očí, měl v nich starost, úzkost a něco jako štěstí.
"Neboj jsem v pohodě, z toho se vyspím," políbila jsem ho na nos a kráčela zpátky do vily. Doběhl mě a chytil mě za ruku. Propletl svoje prsty s mými a dal mi pusu.
"Takhle je to lepší ne?" usmál se.
"O moc," řekla jsem mu a usmála se.

Poslední tři týdny jsem zažívala štěstí. Liam byl ke mně tak pozorný, ale na dálku to nepůjde a já nastoupím na univerzitu a nebudu mít taky čas.
"Liame? Můžu si s tebou promluvit?"není to zrovna dobré řešení, ale nemám na výběr.
"Jasně zlatíčko," odpověděl sladce a já jsem začala ztrácet odhodlání.
"Liame víš já.. já myslím..." začala jsem, když jsem zavřela dveře od jeho pokoje.
"Já myslím.. že to nemá cenu.." zíral na mě.
"Co nemá cenu?" vykulil na mě oči.
"Náš vztah, miluju tě, ale prostě... nedokážu to, to prostě není v lidských silách, promiň," ukončila jsem náš rychlý rozhovor a se slzamy v očích jsem utekla k sobě do pokoje. Svalila jsem se na postel a brečela.
"Můžu dál?" zeptal se Harry.
"Co potřebuješ?" mluvila jsem spíš do polštáře než na něho.
"Co jste si s Liamem řekli? Je na tom zhruba stejně jako ty..." starostlivě si mě měřil očima.
"Ukončila jsem to," vydala jsem ze sebe mezi vzlyky.
"Proboha proč?" vytřeštil oči.
"Já na to prostě nemám. Ty twetty, zprávy na fb, noviny, časopisy, fanynky a ta dálka," znovu jsem se rozvzlykala a Harry mě přátelsky objal.
"Nesmíš to vzdát. Podívej na ostatní a na mě s Nikky, nikdo kromě tebe to nevzdal!"
"Já na to nemám ani sílu ani odvahu!" Vzal mou hlavu do dlaní.
"Víš co mě napadlo když jsem tě poprvé uviděl?"
"Ne, copak ti čtu myšlenky?"odsekla jsem mu neumyslně.
"Viděl jsem, krásnou, mladou, statečnou a na první pohled silnou dívku. Kam zmizela?"
"Harry prosím, nech toho!" ustaraně se na mě podíval.
"Nemůžu toho nechat! Děláš největší chybu svého života a navíc nechci aby se ti něco stalo, když už zítra odjíždíte." Pokusila jsem se o úsměv, ale nějak se nepovedl. "Mám tě ráda Harry," políbila jsem ho na tvář.
"Jsi jako moje sestra, mám potřebu tě chránit," oba jsme se zasmáli a on potom odešel.

Následující den:
Se všemi jsme se rozloučili, jen Liam nesešel dolů. Zahlédla jsem ho v okně jak brečel. Brečel? Kluci nebrečí. Mary ty huso! Dohnala jsi ho k slzám! "Ahoj sestřičko," objal mě Harold a políbil mě na čelo. "Budu ti psát," řekla jsem mu ještě a nastoupily jsme do auta.

Liam:
Nepochopil jsem proč to ukončila, ale musel jsem se s tím smířit.
"Ty nejdeš dolů? Zeptal se mě Hazza.
"Nejdu," zamračil se na mě ale nic neřekl. Mučí mě, že ji mám nechat jít, ale je to její rozhodnutí.

8 měsíců později:
Mary:
Seděla jsem ve škole. Zrovna jsme měli fyziku, to je tak 'zajímavý' předmět! Dívala jsem se z okna, jak dopadají kapky na střechy. Miluju déšť! Ale taky Liama, Nemůžu na něj přestat myslet. Pořád jsem ve spojení s Harrym, Louisem a Niallem a ti mi tvrdí, že na nikoho jinýho, než na mě nemyslí. Dost pošetilý! Do třídy vešel ředitel. "Zůstaňte sedět, jen bych prosil slečnu Wilsonovou ven na chodbu." Ve třídě to zašumělo. Pomalu jsem se zvedla a odešla na chodbu.

Teď mám spisovatelskou krizi, takže ej to nic moc :/ Omlouvám se za hrubky a doufám, že to čtete :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama