Duben 2012

Proti své vůli? osmá šást

29. dubna 2012 v 15:15 | Gabi |  Proti své vůli?

"Tohle mi nedělej!" zavolal za mnou.
"Já jsem tě varovala!" běhala jsem sem a tam, ale nakonec mě dohonil a zůstal na mě jako já na Niallovi.
"Ty jsi zlý! Pust mě!" rozkřikovala jsem se na něho ale on se jen smál.
"Tak jasně. Pustím tě a ty mi zdrhneš, to tak," pohladil mě po tváři.
"Prosím, už mě pust! Začíná mě bolet břicho," na tohle už slyšel a slezl.
"Promiň," omlouval se a pomohl mi vstát. Když jsme stály znovu tváří v tvář, podívala jsem se mu do očí, měl v nich starost, úzkost a něco jako štěstí.
"Neboj jsem v pohodě, z toho se vyspím," políbila jsem ho na nos a kráčela zpátky do vily. Doběhl mě a chytil mě za ruku. Propletl svoje prsty s mými a dal mi pusu.
"Takhle je to lepší ne?" usmál se.
"O moc," řekla jsem mu a usmála se.

Poslední tři týdny jsem zažívala štěstí. Liam byl ke mně tak pozorný, ale na dálku to nepůjde a já nastoupím na univerzitu a nebudu mít taky čas.
"Liame? Můžu si s tebou promluvit?"není to zrovna dobré řešení, ale nemám na výběr.
"Jasně zlatíčko," odpověděl sladce a já jsem začala ztrácet odhodlání.
"Liame víš já.. já myslím..." začala jsem, když jsem zavřela dveře od jeho pokoje.
"Já myslím.. že to nemá cenu.." zíral na mě.
"Co nemá cenu?" vykulil na mě oči.
"Náš vztah, miluju tě, ale prostě... nedokážu to, to prostě není v lidských silách, promiň," ukončila jsem náš rychlý rozhovor a se slzamy v očích jsem utekla k sobě do pokoje. Svalila jsem se na postel a brečela.
"Můžu dál?" zeptal se Harry.
"Co potřebuješ?" mluvila jsem spíš do polštáře než na něho.
"Co jste si s Liamem řekli? Je na tom zhruba stejně jako ty..." starostlivě si mě měřil očima.
"Ukončila jsem to," vydala jsem ze sebe mezi vzlyky.
"Proboha proč?" vytřeštil oči.
"Já na to prostě nemám. Ty twetty, zprávy na fb, noviny, časopisy, fanynky a ta dálka," znovu jsem se rozvzlykala a Harry mě přátelsky objal.
"Nesmíš to vzdát. Podívej na ostatní a na mě s Nikky, nikdo kromě tebe to nevzdal!"
"Já na to nemám ani sílu ani odvahu!" Vzal mou hlavu do dlaní.
"Víš co mě napadlo když jsem tě poprvé uviděl?"
"Ne, copak ti čtu myšlenky?"odsekla jsem mu neumyslně.
"Viděl jsem, krásnou, mladou, statečnou a na první pohled silnou dívku. Kam zmizela?"
"Harry prosím, nech toho!" ustaraně se na mě podíval.
"Nemůžu toho nechat! Děláš největší chybu svého života a navíc nechci aby se ti něco stalo, když už zítra odjíždíte." Pokusila jsem se o úsměv, ale nějak se nepovedl. "Mám tě ráda Harry," políbila jsem ho na tvář.
"Jsi jako moje sestra, mám potřebu tě chránit," oba jsme se zasmáli a on potom odešel.

Následující den:
Se všemi jsme se rozloučili, jen Liam nesešel dolů. Zahlédla jsem ho v okně jak brečel. Brečel? Kluci nebrečí. Mary ty huso! Dohnala jsi ho k slzám! "Ahoj sestřičko," objal mě Harold a políbil mě na čelo. "Budu ti psát," řekla jsem mu ještě a nastoupily jsme do auta.

Liam:
Nepochopil jsem proč to ukončila, ale musel jsem se s tím smířit.
"Ty nejdeš dolů? Zeptal se mě Hazza.
"Nejdu," zamračil se na mě ale nic neřekl. Mučí mě, že ji mám nechat jít, ale je to její rozhodnutí.

8 měsíců později:
Mary:
Seděla jsem ve škole. Zrovna jsme měli fyziku, to je tak 'zajímavý' předmět! Dívala jsem se z okna, jak dopadají kapky na střechy. Miluju déšť! Ale taky Liama, Nemůžu na něj přestat myslet. Pořád jsem ve spojení s Harrym, Louisem a Niallem a ti mi tvrdí, že na nikoho jinýho, než na mě nemyslí. Dost pošetilý! Do třídy vešel ředitel. "Zůstaňte sedět, jen bych prosil slečnu Wilsonovou ven na chodbu." Ve třídě to zašumělo. Pomalu jsem se zvedla a odešla na chodbu.

Teď mám spisovatelskou krizi, takže ej to nic moc :/ Omlouvám se za hrubky a doufám, že to čtete :)



Nějak nestíhám....

27. dubna 2012 v 20:18 | Gabi
Takže... dneska už nic nepřidám, ale pokusím se další přidat zítra nebo pozítří. A jinak začnu přidávat obden. Druhá adminka Nikky by měla taky něco přidat, ale nevím přesně kdy. Přeju hezkej zbytek dne :)
Gabi xD

Proti své vůli? sedmá část

25. dubna 2012 v 19:07 | Gabi |  Proti své vůli?

"Není, je mi krásně," usmála jsem se a on můj úsměv opětoval. Znovu jsem pocítila to teplo. Došli jsme až před vilu. Tam se postavil přímo proti mně a pomalu jsme se k sobě přibližovali.
"Louisi ne!" vykřikla Vil a já jsem byla nucena rozběhnout se za výkřikem.
"Promiň," špitla jsem ještě Liamovi a rozběhla jsem se. Louis ležel na Vil která byla na gauči a lechtal ji.
"Louisi přestaň!" křičela ale on nepřestával.
"To jsem tady snad jejiná dospělá?" zaúpěla jsem načež oba okamžitě přestaly. Vil zrudla a utekla k sobě. Já jsem si mezitím vychutnala Louise.
"Jestli ji JAKKoli ublížíš, slibiju ti, že tě zabiju," pomalu jsem se zvedala k odchodu ale ještě jsem se zastavila, "Má ráda růže, červenou, nejoblíbenější film je Titanic a miluje jahody." Vděčně se na mě usmál a rozběhl se do obchodu. Unaveně jsem se svalila na gauč a pomalu se mi začaly zavírat oči. (nehledě na to že je teprve 14hod!) Probudila jsem se až kolem osmé a to protože mi kručelo v břiše. Na pohovce vedle mě seděl Liam a díval se na televizi. Kromě něho tam nikdo nebyl. Teprve potom jsem si všimla, že má ruku na mé noze. Že by ke mně přece jenom něco cítil? Blbost, kdo by se do mě mohl zamilovat? Nikdo! Musela jsem svoje úvahy, ale přerušit, protože se na mě zase začal usmívat a oddělal svou ruku z mojí nohy.
"Tak to vypadá, že se tady někdo probral," sladce se zasmál.
"Moc se mi nesměj, zbyla na mě večeře?" znovu se zasmál.
"Ty se probudíš a hned tě zajímá jídlo, koho mi to jenom připomíná?"
"Hahaha," zvedla jsem se a odkráčela do kuchyně. V kuchyni seděl u baru Niall a cpal se nějakým jídlem. Když mě uviděl, podivně se zatvářil a mě došlo, co to bylo za jídlo.
"Ty jsi mi snědl včeři," zaječela jsem na něho hystericky a on zřejmě pochopil že by měl zdrhat.
"Nialle!" zaječela jsem ještě hlasitěji a následovala jsem ho. Honili jsme se po celé vile až jsem ho nakonec dohonila. Začala jsem ho lechtat.
"Mary přestáááááň, já se počůrááám," stačil ze sebe vydat během lochtání. Seděla jsem mu na břiše.
"Nialle, je to, co cítím opravdu to, co si myslím?" začervenal se a já jsem se zkoumavě podívala na Liama. Vypadalo to, že mu závidí.
"Možná kdybys ze mě slezla..." nadhodil Niall a já jsem neváhala a slezla.
Sedla jsem si na pohovku a dívala se s Liamem na film co zrovna jel. Přesněji, jel Forest Gump u kterého vždycky brečím jak želva.
"Na," podal mi Liam kapesník.
"Děkuju," poděkovala jsem a on mi věnoval svůj nádhernej úsměv, ze kterého mi vždycky létají motýlci v břiše. Dlouze jsme se navzájem dívali do očí. Zase jsme se začali přibližovat, tentokrát jsem, ale na nic nečekala a začala jsem ho líbat. Odtáhl se.
"Mary, já jsem se do tebe zamiloval," řekl mi a usmál se.
"Já do tebe taky," usmála jsem se a znovu jsem se k němu naklonila. Líbali jsme se prvně něžně, ale nabíralo to na intenzitě. Za chvíli mě záda. Začal mi rukou zajíždět pod tričko a líbal mě u toho na krku.
"Ehm," ozvalo se od kuchyně. Rychle jsme se odlepili, ale Harryho pobaveného pohledu jsme neunikly. "Od tohohle jsou pokoje, jestli vám to něco říká."
"Ty máš co říkat," odsekl mu Liam a táhl mě sebou za ruku.
"Kam jdeme?" zeptala jsem se, ale dočkala jsem se jen úsměvu.
"Však uvidíš," letmo mě políbil a šlo se dál. Zastavili jsme až v altánku, který je hodně vzdálený od vily. Stoupl si přede mě tak aby mi viděl do očí.
"Máš nádherný oči," řekl mi a já jsem se musela usmát.
"Ty je máš hezčí,"řekla jsem mu a on opětoval můj úsměv.
"Když já mám hezký oči a ty máš hezký oči, jaký oči by asi měly naše děti?" uličnicky se na mě podíval a já jsem ho jen praštila do ramene.
"Jdeš na to moc rychle, dej si bacha abych ti neutekla," usmála jsem se, pomalu se ke mně začal naklánět a já jsem ho cvrnkla do nosu a zdrhala.

Omlouvám se za chyby :)
Doufám že se vám líbí můj příběh :)

Proti své vůli? šestá část

23. dubna 2012 v 19:22 | Gabi |  Proti své vůli?
L: Dnešní večer byl super, co myslíš?
M: hmm aji jo, až na pár věcí..
L: jakých věcí?
M: to neřeš, a nechceš už jít náhodou spát?
L: myslíš k tobě? ;)
M: nee, co si to o mě vlastně myslíš?
L: jen to nejlepší XD
M: Hele, zítra mám náročnej den, tak DOBROU NOC!
L: doboru :)
Mám takovej zvláštní pocit uvnitř svého srdce. Když mi přišla ta zpráva divoce se mi rozbušilo. Ne, rozhodně nejsem v pohodě. Ani nevím jakm, ale ve svých uvahách jsem usnula.
Jako každé ráno jsem vstala jako první a šla jsem nachystat snídani. Jako druhý přišel Louis.
"Bré ráno," věnoval mi milej úsměv a hned se pustil do palačinek.
"Dobré ráno," řekla jsem a odcházela jsem se převlíct. Vzala jsem si jeansový kraťasy a kostkovanou košily, nezapomněla jsem ani na sluneční brýle,gladiátorky a červenej šátek. Dala jsem si jen řasenku, upletla jsem si cop, vzala kabelku a sešla dolů.
"Ahoj všichni!" zařvala jsem.
"Kam jdeš?" ptali se všichni.
"Jdu do města."
"A co zkouška?"
"To zvládnete sami a vlastně.. poslední dny jsem zkoušela sama, ale teď už vážně čau!" zabouchla jsem za sebou dveře a kráčela do centra. Prvně jsem zašla do hudebních potřeb a pak jsem šla k nemocnici. Celou cestu jsem měla pocit že mě někdo sleduje, až před nemocnicí jsem se otočila. Nikdo tam nebyl. Mary zklidni se, vždyť blouzníš!
"Dobrý den, jdu za Ninou Wilson." zeptala jsem se sestřičky a chvíli jsem čekala.
"Je na pokoji číslo 135." řekla mile, ale sjížděla mě očima odshoru až dolů.
"Díky," řekla jsem a usmála se.
Pomalu jsem procházela chodbama až jsem našla pokoj s číslem 135. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila.
"Mami, moc ráda tě vidím živou!" snažila jsem se o úsměv ale nepovedl se.
"Koťátko taky tě ráda vidím, ale jaktože jsi tady?"
"Radši nechtěj vědět!" zasmály jsme se, " Ale hlavně jsem se přišla poradit."
"Ale copak? Ty jsi snad konečně dospěla," nevěřícně kroutila hlavou, ale nakonec se usmála.
"Jaké bylo když jsi byla zamilovaná do táty?" usmála se na mě.
"Vždycky když se usmál, létali mi v břiše motýlci, když mi napsal, zahřálo mě to u srdce, každý jeho pohled mi podlamoval kolena a jeho dotyky mě pálily na kůži. Bylo to krásné, ale teď je to ještě lepší," znovu se usmála, "A proč to chceš vlastně vědět?"
"To nestojí za řeč," odbila jsem ji a podíval ajsem se na hodiny, "Mami promiň, ale už musím běžet. Zítra se zase stavím. Pá!"
Před nemocnicí byli desítky novinářů. Asi zase nějaká hvězda havarovala. Ale kupodivu šli ke mně. "Vy jste nová dívka Harryho Stylese?" "Chodíte s Liamem Payne?" tyhle a ještě jiné otázky padaly všude kolem mě.
"Nechte mě být!" vykřikla jsem a utíkala pryč. Zastavila jsem se až v parku. Zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla jsem se kolem sebe. Na pískovišti si hrály malé děti, maminky seděly na lavičkách a důchodci pomlouvali mladé v mém věku.
"Co ty tady?" uslyšela jsem až moc známí hlas za svými zády.
"Sedím?" řekla jsem a povytáhla jedno obočí.
"To vidím, ale myslím tady v centru. Holky nadávaly že ses na ně vykašlala."
"Aha, takže za to můžu já. Ony se mnou už dva dny nezkoušely, protože se musely nutně bavit o Zaynovi a Harrym! Tak jsem to vzdala a šla jsem pro změnu za mámou."
"Nevidím tady tvou mámu," pronesl zamyšleně.
"Ona totiž není tady, ona je..." zarazila jsem se, "To není podstatné," zvedla jsem se a šla k vile. Liam mě dohonil a tak jsme šli domů společně. Máma měla pravdu být zamilovaná je krásný pocit. Jak jsme šli vedle sebe sem tam jsme se rukama dotkly a mnou projela vlna tepla a následovali motýlci v břiše. Otřásla jsem se.
"Je ti zima?" zeptal se ustaraně Liam.

Omlouvám se za hrubky a doufám že se můj příbh líbí :) (Horní obrázek je Vil)

Proti své vůli? pátá část

21. dubna 2012 v 20:19 | Gabi |  Proti své vůli?
 
Šla jsem si zase sednout, ale než jsem to stihla, ozvalo se z kuchyně vzlykání. Rozběhla jsem se tam, ale Louis byl rychlejší. "Louisi prosím nech nás chvíli o samotě," smutně se na mě podíval a odešel.
"Ty jsi to věděla že?" udařila hned na mě.
"Ráno jsem slyšel ajejich hádku, ona to všechno zvládne."
"Víš že může umřít?" po tvářích jí tekly slzy a mě začínaly taky téct.
"Vím ani nevíš jak mě to mrzí, ale je to na ní." Usedavě se rozbrečela a tak jsem rozhodla že ji pošlu spát. Ráno moudřejší večera. Procházely jsme obývákem a všichni se na nás dívali s výrazy typu: Co se jim stalo? Louis se zvedl a šel s náma.
"Nechceš se vrátit dolů?" zeptal se mě Louis když jsme uložili Vil.
"Když ji neznásilníš, tak proč ne," usmála jsem se a šla. Dole mezitím skončil ten film a ostatní se přesunuli do bazénu. "Jdeš taky?" zavolal na mě Zayn. "No já nevím," najednou do mě někdo strčil a já jsem se ocitla ve vodě. "Liame Payne to si vypiješ!" Hodila jsem po něm nafukovací balon, který naneštěstí chytil a hned mi to oplatil. Za chvíli se zapojili i ostatní. Po čase se postupně začali vytrácet, až jsme nakonec zbyli jen my dva. Hrozně jsem znervozněla a začaly se mi třást ruce. Plavala jsem ke schůdkům, ale Liam mě chytil za nohu.
"Liame pust mě!" Plácla jsem ho po hlavě a on dělal, že ztratil vědomí, začala jsem panikařit, ale on se po chvíli začal smát.
"Nesnáším tě!" zavrčela jsem na něho a šla jsem si nalít whisky. Přišel za mnou.
"Promiň nevěděl jsem že tě to vyděsí."
"To je logika, jasně že mě to vyděsilo, přece bych nenechala utonout svýho... kamaráda." Podezíravě se na mě podíval.
"Víš že ti to moc nevěřím?" usmál se na mě.
"To bys měl protože jinak..." vrhla jsem na něj svůj vraždící pohled. Odolal.
"Jinak co?" usmál se.
"Jinak tohle," vší silou jsem ho strčila a on sletěl do bazénu.
"Vážně? A víš co udělám já?" šibalsky se na mě díval.
"Co?" provokativně jsem se zasmála a najednou jsem byla v bazéně.
"Jak.. jak jsi to udělal?" zírala jsem na něho.
"Podívej se na svou a mou nohu," sladce se usmál.
"Ty!" cákla jsem na něho, což se mu nelíbilo a tak neváhal a oplatil mi to. Ječeli jsme tam na celý Londýn.
"Zmlkněte vy dva!" zařval na nás Harry z okna a my jsme chytli locha.
"Hej, ale už bysme vážně měli přestat," řekla jsem po chvíli.
"Hmm, možná jo." Vylezla jsem z bazénu a zabalila se do ručníku. Stála jsem u zábradlí a dívala jsem se na louky které byly za domem.
"Hezkej výhled že?" znovu mě vyrušil.
"Hmm," co jinýho mu mam říct? "Asi už jdu spát, dobrou" rozloučila jsem se a pomalu odcházela. Nenápadně jsem se otočila. Sledoval jak odcházím. Musela jsem se usmát. Co to se mnou je? Nikdy se nesměju sama pro sebe!
V pokoji jsem si lehla na postel a otevřela notebook. Na fb i na twitteru jsem měla spoustu zpráv typu: nemáme tě rádi, protože ses dostala dál než my. No co už, nějak to zmáknu. Zítra musím zajít za mámou a pro nějaké notové sešity. Už jsem se chystala zhasnout, ale přišla mi SMS od Liama

Proti své vůli? čtvrtá část

20. dubna 2012 v 19:54 | Gabi |  Proti své vůli?

"Co je zas?"

"Promiň že ruším, ale zajímala by mě ta píseň," Liam na mě udělal psí oči.

"Dobře, kousek ti zahraju," vzala jsem do ruky kytaru. Zahrála jsem první dvě sloky.

"Je pěkná, ty ji vážně skládáš sama?"

"Jo, ale dneska mi to nějak nejde," usmál se.

"Mohl bych ti s tím třeba pomoct?" zeptal se a znovu použil psí oči.

"Fajn, ale jen do filmu," uzavřela jsem, ale až pak jsem si uvědomila že zbývají 3 hod.

Sedl si ke mně na postel a zadíval se do not. Dvě hoďky jsme vymýšleli noty a tu hoďku co zbyla, slova. Nakonec jsem to zahrála pohromedě a Liam u toho zpíval.

"Mysllím že se ti povedla," řekl mi s úsměvem na rtech.

"Nám se povedla," opětovala jsem mu úsměv.

"Neslíbila jsi náhodou že půjdeš na film?"

"Slíbila, ale sliby jsou od toho aby se porušovaly," lišácky jsem na něj koukla. Chytil mě za ruku a násilím mě dostrkal do obýváku. "Čekej pomstu," procedila jsem mezi zubama a šla si sednout. On se tomu jen zasmál a udělal totéž. Opravdu pustili romantickou komedii, ale měla jsem pocit, že jsem jediná co se na ni dívá. Vil se bavila s Louisem, Nikky s Harrym a Carol se Zaynem. Niall tam bohužel nebyl, šel někam se svou holkou. Liam se chvilku bavil s Vil, pak vytáhl mobil a začal něco vyťukávat. Zapípal mi mobil.

L:Taky tě tak baví ten film? Liam. Nevěřícně jsem koukala do mobilu.

M:Není zas tak špatnej a v nudných chvílích se stačí podívat kolem. Odepsala jsem mu.

L: Rozhlídl se. Máš pravdu, ani jsem si toho nevšiml XD.

M: XDD ty jsi slepý XDDD

L:Nejsem! Jsem akorát nevšímavej!

M:Jasně a já jsem Mona Lisa :D

L:nechápu co je na tom směšnýho >:(

M: všechno? XD

L: víš že mě štveš?

M: tak to bys mi neměl psát :D

L: podíval se na mě, Vypadáš jako by tě ten film zajímal.

M: vážně? Tak to seš na omylu! Je mi z něho šoufl stejně tak i...

L: i?

M: z toho že tady musím být

L: musíš?

M: Vil by samotnou nepustili :( zkoumavě se na mě podíval.

L: nevypadá to že bychom ti až tak moc vadili :)

M: hmm možná už vás začínám mít ráda...

L: nebo někoho? :D

M: neprovokuj!

L: můžu

M: nemůžeš

L: můžu, akorát jsem stihla přečíst tu Liamovu SMS a volal mi táta. Zvedla jsem se a odešla do kuchyně. "Ahoj tati, co se děje?"

"Ahoj koťátko, před chvílí hospitalizovali mámu."

"Cože?" nevěřícně jsem vykřila.

"Vzpomínáš, jak jsme vám říkali že už nebudete mít sourozence?"

"Jo, ale co s tím?"

"My jsme mohly mít děti, ale mohlo by to mámu zabít, proto jsme vám to řekli takhle."

"Ona nechce jít na ten potrat?"

"Jak to víš? A nechce, takže teď nebude 7-8 měsíců doma a dej mi k telefonu Vil." vyšla jsem z kuchyně. "Vil, chce tebou mluvit táta," vstala a vzala mi mobil z ruky.
(oblečení měly stejné jako ve třetí části)

Tenhle díl je takovej divnej. příští bude trošku lepší.
Moc se omlouvám za hrubky :)

Proti své vůli? třetí část

18. dubna 2012 v 22:47 | Gabi |  Proti své vůli?

"Já tam s ní nepojedu!"
"Pojedeš, protože tam sama být nemůže!"
"Může je jí skoro šestnáct!"
"Prostě pojedeš a basta!" ukončil náš hovor táta. Otočila jsem se na patě a odkráčela k sobě.

"Slyšela jsi milá Vil? Jedu s tebou!"
"Slyšela, promiň mi to, myslela jsem že mě pustí samotnou."
"To jsi jim hodně věřila, když nepustí ani mě a to jen na přespání u karádky."
"Radši si už sbal věci, zítra jedeme."
"Cože? Už zítra? Co jsem komu udělala?"
S Vil jsem se dohodla na tom, že si můžu sebou vzít Nikky a Carol, obě z toho byly nadšené.



Ráno jsem se vzbudila dřív než Vil a šla jsem ještě zabalit aparaturu. Když jsem se vracela z garáže, slyšela jsem hádku našich.
"Musíš jít na potrat, to těhotenství tě může zabít!"
"To neudělám, nejsem vrah!"
"Co je lepší, jeden plod nebo dva životy?"
"Já to zvládnu Jamesi."
"Prosím, poslechni mě!"
"Nemusím, ale budu nad tím přemýšlet," uvěřil jí i když bylo jasné že už je rozhodnutá.



V deset jsme zastavili před na první pohled velkým domem, ale na druhý pohled to byl maxi dům.

"Páni,"vydechly jsme všechny naráz.
"Není to špatná adresa?" zeptal ajsem se opatrně holek. Upřímně se mi zasmály.
"Ty jsi pako," smály se mi všechny, ale to už nás přišli přivítat kluci.
"Vítejte, na co sebou máte ty obří kufry?""To je naše aparatura, musíme pracovat na novém songu." Harry překvapeně povytáhl obočí. "Vy máte skupinu?"
"V podstatě ano. Jsme 4D, zatím hrajeme jen v klubech, ale chceme dobýt svět."
"A jak se jmenujete?" zeptal se Louis který se díval na Vil.
"Já jsem Violet," řekla a sladce se na něj usmála.
"Já jsem Nikky, tohle je Mary a tamto je Carol,"vzala to jedním vrzem a já jsem jí za to byla vděčná.
"Pojďte ukážeme vám vaše pokoje." K pokojům se šlo přes kuchyň. Zrovna tam byl Niall a hledal něco k snědku. Nevědomky jsem se usmála.
"Ahoj, já jsem Liam, ty jsi Mary že?"
"Jo," stručné odpovědi mám ráda.
"Slyšel jsem jak jsi klukům říkala že máte skupinu. Nechtěly byste nám něco předvést?"
"Možná ano, ale dneska ještě musím pracovat na slovech, takže to nepůjde."
"Mohl bych ti s tím pomoct jestli chceš?"
"Jsi moc milej, ale myslím že to nebude potřeba," usmála jsem se na něho. Naživo je ještě zajímavější než na fotce. Celé odpoldne jsem v pokoji komponovala novou písničku. Ten pokoj je úžasnej, modře tyrkysovej s bílým nábytkem a zelenými doplňky, ale ze všeho nejvíc se mi líbí postel. Je taková velká a pohodlná. Přemýšlela jsem s kytarou v ruce jak se mi to mohlo takto vymknout kontrole. Někdo zaklepal. "Vstupte," Byly to holky, " Co potřebujete?" zeptala jsem se jich dost nevrle.
"Večer se budeme dívat na film a kluky by zajímalo jestli tam taky budeš."
"Jestli stihnu dodělat tuhle sloku tak jo."
"Supeer." jásala Vil, která mívá přehnané reakce.
"A jak jen tak mimochodem, jde to skládání," Carol přišla blíž k posteli a podívala se do not. "Hmm, bude to zajímavá píseň. Holky už pojďte ať ji nezržujem," prohodila a už je tlačila ke dveřím. Ve dveřích se na mě ještě otočila.
"Ten film začíná v osm." řekla a zavřela.
Mohla bych to natahovat, protože se mi tam nechce, ale slíbila jsem jim to. Doufám že to nebude nějaká romantika, protože bych se musela uklidit někam pryč, aby neviděli že jsem citlivka. Znovu se ozvalo zaklepání. (celý zbytek příběhu od příjezdu, má Mary oblečení obr.5 a Vil ten nad tím)
Moc se omlouvám za hrubky (no jo 3 z češtiny :)) Doufám že se líbí :)

Proti své vůli? druhá část

17. dubna 2012 v 16:13 | Gabi |  Proti své vůli?

Dorazily jsme na místo, všude byly ječící fanynky. Tázavě jsem se podívala na Vil. "Hodláš taky takhle pištět?"
"Každá správná directionerka piští!"
"Až budeš chtít....."
"Áaaaa," začala pištět. "Pištět tak mě varuj."dopověděla jsem tu větu i když to nemělo smysl. Kolem procházeli kluci a Vil se drala dopředu, takže jsem vzdala tátova slova "střež ji jako oko v hlavě". Za chvilku se vrátila celá červená.
"Co se ti stalo?" vyděšeně jsem na ni zírala.
"Niall se se mnou vyfotil a dal mi pusu!" nechápu ji.
"Ty z toho děláš drama!" zakroutila jsme očima, "A mimochodem, nevíš kde jso záchodky?"
"Nevím," odpověděla mi stručně, " Ale myslím že tam tím směrem."
"Jdu je najít a ty tady buď hodná, nebo mě naši zabijou, jasný?"
"Jasný a běž už!"
Vyšla jsem z davu ječících fanynek a vydala se směrem který mi ukázala. Do někoho sem vrazila. "Promiň, toto se mi stává často."
"To je v pohodě," usmál se na mě, "Ty jsi tady na koncertě?"
"Jo, teda vlatně jsem doprovod mladší sestry která tu skupinu miluje, já mám radši Linkin park."
"Zajímavé, Já jsem Harry." podal mi ruku.
"Já jsem Mary." usmál se na mě. Někoho mi připomíná. Povídali jsme si do chvíle než k němu přiběhly fanynky a toho jsem využila k důmyslnému útěku.
"Počkej!" doběhl mě a dal mi do ruky čtyři papírky. Usmál se a vrátil se k fanynkám ,kterým začal rozdávat autogramy. Vrátila jsem se do hlediště k Vil ateprve pak jsem se podívala na ty lístky. Byly to vstupenky do zákulisí a autogram pro Vil, ale taky mobil a tam bylo napsaný: "Zavolej co nejdřív, jsi fajn,"musela jsem se usmát.
"Na Vil," podala jsem jí dva papíry a sledovala její reakci. Vykulila na mě oči.
"A tohle jsi získala jak?" nevěřícně na mě koukala.
"Vrazila jsem do jednoho kluka, myslím že se jmenoval Harry, a ten mi to dal."
"To byl Harry Styles ty blesku!" Bože, já jsem hloupá! Ty fanynky a to všechno, proč mi to nedocvaklo?
Po koncertě měli losovat vítěze soutěže, ve které jeden fanoušek získá měsíční pobyt s 1D. Vil ani nedýchala.
"Vítězem se stává Violet Wilson! A může sebou vzít 3 osoby." Začala skákat radostí a objímat mě. Podívala jsem se na podium a všimla jsem si že si mě Harry všiml a usmál se.
"Zajímalo by mě jak to vysvětlíš našim," upřeně jsem hleděla na Vil, která zářila štěstím.
"Co já? To ty!" její psí oči. Už zase za ni mám něco řešit.
"Fajn, ale mám to u tebe!"
"Díky, díky, díky!"

Moc se omlouvám za hrubky :) Doufám že se líbí :)

Proti své vůli?- seznámení+ první část

15. dubna 2012 v 20:44 | Gabi |  Proti své vůli?
  • Jmenuji se Mary a jsem poločeška, mám 18.jsem 175cm vysoká, mám plavé vlasy a modré oči. Vlastnosti: Nedochvilná, nepořádná, citlivá, drzá, romantička, vznětlivá a hádavá, ale jsem taky empatická.
  • Moje matka se jmenuje Nina a je Češka, je jí 45, je právnička. Má 167cm. Je hnědovlasá a má pronikavě zelené oči. Vlastnosti: pořádná, dochvilná, milá, citlivá, romantička, starostlivá...prostě kladná.
  • Můj otec je Angličan. jmenuje se James, je mu 48, povoláním je kuchař, teď vlastní jednu restauraci kam chodím na brigádu. Je blonďák a má modré oči. Vlastnosti: vybíravý, hádavý a vznětlivý, někdy romantik.
  • Mám sestru. Jmenuje se Violet, je jí 16. Má 170cm. Je blondýna se zelenýma očima.Vlastnosti: pořádná, dochvilná, milá, citlivá, romantička, starostlivá...prostě kladná.
  • Nyní žiju v Londýně, kde jsem letos dokončila střední.
  • Se svýma dvěma kamarádkama mám skupinu 4D. Nikky má 18 je o 10 dní starší než já. Má hnědé vlasy a hnědé oči. Carol je 17. Má blond vlasy a zelenohnědé oči. Obě dvě se mnou letos maturovaly. Se skupinou teď vystupujeme po barecha jsme docela oblíbené.

1.7. 20114

"Crrrr."
"Violet,proč jsi ksakru nevypla ten budík?"
"Ty jsi zapomněla? Máš se mnou jít na One direction!" když vyslovila jméno skupiny málem jsem se pozvracela a ona se málem zbláznila.
"Proč zrovna já!"zaúpěla jsem.
"Protože táta ani máma nemají čas a ty jsi můj jediný sourozenec." Nepřestávala skákat radostí.
"Prosím přestaň už skákat a obleč se, ať můžeme jít. Cestou se musím stavil pro zajímavý čtení."
"A co snídaně?"
"Koupím něco cestou." Bez námitek se začala upravovat. Vždycky jsem jí záviděla její dokonalost. Kdekdo dokonce nevěřil tomu, že jsem její a ještě ke všemu starší sestra. Dneska by tomu ale věřit měli, protože obě dvě jdeme na 1D do první řady. Přesněji k mému neštěstí. V koupelně byla Vil celou věčnost.
"Vil, pospěš si nejsi jediná kdo se musí po ránu upravit!" (obr. 6)
"Už jsem." Otevřela dveře koupelny a já na ni zírala jak kdyby právě spadla z marsu.
"Do..dovolila ti máma takhle krátké šaty?"
"Prosimťe, nejsem ty abych se jí na všechno ptala!" radši to nechám plavat, řekla jsem si v duchu a vešla dovnitř. Když jsem vyšla dívala se na mě jako já na ni předtím. (obr. 7)
"Co se ti nezdá?"
"Vypadáš.... Jako moje sestra!" rozzářila se a obejmula mě.
"Tohle by myslím stačilo!" něžně jsem ji od sebe odstrčila, "Můžeme teda jít?"
"Samozřejmě," ještě se prohlídla v zrcadle a vyšla z pokoje. Na chodbě se potkala s tátou kterej z ní málem dostal infarkt. Rozloučily jsme se a vyšly z domu.
"Mary, proč je nemáš ráda?"
"Přijdou mi teplý a taky mám radši jiný styl hudby."
"Ale uznej že jsou hezcí,"zkoumavě se na mě dívala těma svýma dokonale zelenýma očima.
"Ještě jsem nad tím takhle nepřemýšlela a navíc nevím jak vypadají."
"Ty jsi ještě neviděla jejich fotku?"
"Ne," málem omdlela a okamžitě vytáhla mobil a našla mi jejich fotku. Byli nic moc, ale jeden mě přece jen zaujal. Hnědovlasý kluk s čokoládově hnědýma očima a sladkým usměvem. "Jak se jmenují?" zeptala jsem se po chvilce zírání.
"Ten na kterýho pořád zíráš se jmenuje Liam," pak mi vyjmenovala všechny jejich jména.



Party

11. dubna 2012 v 20:02 | Gabi |  Životní šance (ukončená)

Čtvrtá kapitola- Party

N: …,ale jakmile přišla, rozpustili jsme se. "Co se tu dělo Nikky?" "Řešila jsem s Niallem tebe a pak přišel Harry." "A na co jsi přišla?" "Nech se překvapit. Budeš moc šťastná, není to nic špatnýho neboj." "Dobře budu ti věřit." "Jsem ráda že mi důvěřuješ." "A jen tak mimochodem, v kolik má začínat ta party?" "Myslím že v osm." "Je všechno připravený?" "Jasně že je, vždyť je to party mýho kluka."

20:00 Hotel Niga
G: "Kde je oslavenec?" zeptala jsem se Nikky. "Za chvíli by tady měl být."
"Jak se vydařilo odpoledne?" "Bylo úžasný." Nikky to celé klukům převypravovala a já pomalu mizela v davu směrem ke kuchyni. "Gabi počkej!" ozval se hlas za mnou, "Co je Liame?" "Všiml jsem si jak mizíš a ani jsi nám neřekla co ty a Niall..." "V podstatě není o čem mluvit." odbila jsem ho. "Myslím že jí neřekl, že to s ní myslí vážně a ona neví co si má o tom myslet, není-liž pravda?" doplnila pohotově Nikky, která se oddělila od kluků. "Ou, jde sem Niall a Harry, radši vyklidím pole,"prohodil Liam a zmizel.
Když jsem se podívala pozorněji, zjistila jsem že to je Harry, ale ne s Niallem. Harry přišel až k nám. "Bude ti vadit když si odvedu Nikky?" "Ani v nejmenším." pronesla jsem suše a odpochodovala.
Přemýšlela jsem kde by mohl být, protože mi neotevřel. Třeba je na mě jen naštvanej, ale možná tam nebyl. Vylezla jsem ven z hotelu a pozorně se rozhlídla po zahradě. A pak jsem ho uslyšela! Hrál na kytaru a zpíval u sebe na balkoně. Rychle jsem se rozběhla nahoru. Znovu jsem klepala a zase neotevřel a tak jsem vešla.
Šla jsem rovnou na terasu a opřela jsem se o zeď. "Krásná, ta je nová?"zeptala jsem se když dohrál. Polekaně se na mě podíval."Jak ses sem dostala?" "Mám karty od všech pokojů,"usmála jsem se, "Ale proč ty nejsi dole?" "Musím nad něčím přemýšlet." "A mohla bych vědět nad čím?" "Nad naší budoucností," chytil mě kolem pasu a přitáhl mě k sobě. "Miluju tě ať se ti to líbí a nebo ne." "Já tebe taky," políbil mě. "Nechtěla bys zpívat s mnou?"
N: Nikde nemůžu najít Gabi. Poslední možností je Niallův pokoj.
Už na chodbě jsem slyšela, že hraje na kytaru, ale když jsem šla ještě blíž slyšela jsem tam zpívat Gabi. Tak už je taky šťastná. "Našla jsi je?" ozval se Harry za mými zády. "Poslouchej!" "Hmm, má docela hezkej hlas." "Víš co? Radši je tady nechme. A my bychom se měli rychle vrátil dolů oslavenče!" políbila jsem ho na nos.
G: Když jsme s Niallem sešli dolů, skoro nikdo tam nebyl. Asi jsou někde venku. Sedli jsme si a začali jsme jíst. "Tady jste vy hrdličky," zakřičel Louis přes celou restauraci. "Jo jsme, ale nemusíš tady řvát!" zpražil ho Niall s úsměvem. Sedl si za náma ke stolu.
N: "Harry hele!"